Průvodce sepsáním závěti aneb Jak předejít dědickým sporům?

Ve své praxi se setkávám téměř výhradně s dědickými spory. Moje zkušenosti ukazují, že když vznikne takový konflikt, nejde často jen o majetek, ale i vztahy, staré křivdy. Dědicové zpochybňují listiny obsahující poslední vůli, ne proto, že by v ní hledali spravedlnost, ale protože mají pocit, že jim náleží víc, a to bez ohledu na skutečná přání zesnulého.

Jak tedy zajistit, aby se potomci nepřeli a náš majetek připadl opravdu tomu, komu chceme? Pojďme si ujasnit pravidla dobře napsané závěti.

Neopomenutelný dědic

Nejčastějšími důvody zpochybnění závěti jsou tvrzení o neplatnosti dokumentu, zpochybnění svéprávnosti toho, kdo závěť napsal, a pak také porušení práv neopomenutelných dědiců. Anebo potomek zemřelého odmítá důvody svého vydědění a domáhá se podílu na dědictví.

Začněme u neopomenutelných dědiců. Kdo jsou? Pod tímto „termínem“ chápeme každého potomka zemřelého, neboli zůstavitele. Jde tedy o jeho dítě, případně i vnouče, a to v situaci, kdy žádné z dětí dědictví nenabývá.

Těmto dědicům zákon zaručuje, v případě, že byli v závěti opomenuti, povinný díl z dědictví, respektive zaručuje jim vždy právo na určitou část dědictví.

Každý den odvahu! Hledejte ji v novém Finmagu

Povinný díl dědictví představuje u nezletilého po tomka tři čtvrtiny zákonného podílu, u zletilého alespoň jednu čtvrtinu.

Povinný díl má podobu peněžitého vyrovnání odpovídajícího hodnotě dědického podílu, nikoli automaticky podíl na konkrétních věcech ze zůstavitelova majetku.

Zneplatnění závěti

Důvody pro vydědění jsou přímo určeny zákonem. Pokud je dědic svým chováním nenaplnil, může se domáhat zneplatnění listiny o vydědění a uplatnit nárok na povinný díl. Jak je to pak tedy v praxi?

V souvislosti s dědickým právem je nutné důsledně rozlišovat dvě situace. První je platnost sepsané závěti (jde tedy o to, zda je sepsána osobou zdravotně způsobilou) a její pravost (zda je sepsána skutečně zůstavitelem). V druhé situaci jde pak o posouzení, zda listina o vydědění obsahuje důvody, které jsou konkretizovány právním předpisem a dědic je svým chováním a jednáním skutečně naplnil.

Pro posouzení právního stavu je nutné si uvědomit, v jaké procesní situaci se nacházíte. V případě, kdy je potomek „pouze“ opomenut, má nárok, jak už bylo výše uvedeno, na svůj zákonný podíl. V případě, kdy je však vyděděn, nedědí nic.

V praxi se tedy často objevuje kombinace „zneplatnění závěti z důvodu platnosti“ a „zneplatnění listiny o vydědění“, protože nebyly dědicem za trvání života zůstavitele naplněny důvody vydědění.

STOP! Líbí se vám text, který právě čtete? Pak nám věnujte chvíli své pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v tištěném magazínu Finmag.

A i když jsme ten dnešní článek odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte.

V novém čísle, které právě vyšlo, najdete třeba velký článek Jak těžké je být šéfkou i s příběhy žen, které se dostaly do čela nadnárodních společností.

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Nebo si Finmag kupte rovnou on-line. Děkujeme!

Otázka, která se zde nabízí: Proč by měl neopomenutelný dědic zpochybňovat závěť, když má zaručen zákonný podíl? Odpověď je jednoduchá: v případě zneplatnění závěti má totiž dědic nárok na podíl z dědictví dle zákona, při čemž získává větší podíl a přímo na majetku v rámci dědictví, nikoliv pouze finanční odškodnění.

Jestliže tedy neopomenutelný dědic zpochybní platnost závěti, dědické řízení se přerušuje a čeká se, zda dědic skutečně podá žalobu k soudu na určení její neplatnosti.

Vyděděný dědic

Ještě komplikovanější je situace v případech vydědění. Pokud je potomek v závěti výslovně vyděděn, musí se svých práv domáhat v samostatném občanskoprávním řízení, ve kterém zpochybňuje oprávněnost důvodů uvedených v listině o vydědění.

„Vedení firmy je profese, ne dědičné právo.“ Jak zvládnout generační výměnu ve firmě?

Zákon přitom výslovně připouští jen omezené okruhy důvodů vydědění. Například, že dědic o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, že se dopustil závažného trestného činu proti němu nebo členům jeho rodiny, že vede trvale nezřízený život nebo neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi.

Dědické řízení přitom běží souběžně, zpravidla bez účasti vyděděného potomka. Pokud je řízení o dědictví ukončeno dříve, než soud rozhodne o oprávněnosti vydědění, a vyděděný se následně svého nároku úspěšně domůže, musí ostatní dědicové z dědictví uhradit jeho povinný díl zpětně.

Zahájení soudního řízení o platnost závěti nebo o oprávněnost vydědění má zásadní důsledek – do pravomocného rozhodnutí soudu nelze dědictví projednat a určit, kdo je dědicem.

Paradoxem je, že vlastnické právo je sice určeno až po skončení sporu a pravomocném skončení dědického řízení, nicméně se vztahuje zpětně ke dni úmrtí zůstavitele. Tento princip zpětné účinnosti rozhodnutí má zásadní dopady v praxi, zejména v situacích, kdy součástí pozůstalosti je nemovitost.

Odolná závěť

Z výše uvedených skutečností jasně vyplývá, že klíčem ke klidnému vypořádání dědictví je závěť, která obstojí i v případě soudního přezkumu. Pečlivě a právně správně sepsaná poslední vůle je totiž nejúčinnější prevencí proti vleklým sporům mezi dědici.

Nejspolehlivější formou závěti je notářský zápis. Tato forma zajišťuje nejen její plnou právní platnost, ale i registraci v Centrální evidenci závětí vedené Notářskou komorou České republiky. Tím se vylučuje riziko ztráty, zatajení nebo zfalšování dokumentu.

Významnou otázkou bývá svéprávnost zůstavitele v době pořízení závěti. Pokud existuje byť jen potenciální riziko, že by mohla být tato svéprávnost zpochybněna, je vhodné přistoupit k sepsání závěti za přítomnosti lékaře, který potvrdí duševní způsobilost zůstavitele. Alternativou je doložení lékařského posudku, jenž prokazuje, že zůstavitel byl při sepisování závěti schopen právně jednat.

Miliardový byznys předal jiným. Nechtěl jsem, aby mě kleplo, říká šéf Malfini

Aby závěť odolala případnému napadení, měla by být též formulována jednoznačně, bez rozporuplných nebo vágních ustanovení. Je vhodné přesně vymezit, komu má připadnout konkrétní část majetku, a případně uvést i důvody, které zůstavitele k rozhodnutí vedly. Takové vysvětlení, byť stručné, může později usnadnit výklad závěti a zamezit pochybnostem o skutečné vůli zemřelého.

Pokud se zůstavitel rozhodne vydědit neopomenutelného dědice, je nezbytné, aby důvody vydědění odpovídaly zákonným podmínkám. Jakýkoliv jiný, nedostatečně prokázaný důvod může vést ke zneplatnění listiny o vydědění. Doporučuje se proto, aby zůstavitel své rozhodnutí doložil písemnými důkazy, případně i svědeckými výpověďmi jiných osob.

Omyly dědiců

Jedním z nejčastějších omylů dědiců je domněnka, že majetek nabývají teprve po skončení dědického řízení. Ve skutečnosti však podle občanského zákoníku přechází vlastnické právo k majetku na dědice již okamžikem smrti zůstavitele.

Dědické řízení má tedy pouze deklaratorní povahu – určuje, kdo je dědicem, ale samotné dědické právo vzniká již dnem úmrtí. Tento princip má zásadní právní i praktické důsledky, které si mnozí dědicové neuvědomují, dokud se sami neocitnou uprostřed vleklého řízení.

V situacích, kdy dědické řízení trvá delší dobu a součástí pozůstalosti je nemovitost, vyvstává otázka, kdo nese odpovědnost za její správu a údržbu. Náklady spojené s vlastnictvím nemovitosti také vznikají bez ohledu na to, že řízení o dědictví dosud neskončilo. Pokud se dědicové nedohodnou, kdo bude majetek spravovat a jak se výdaje rozdělí, může dojít k jeho poškození nebo znehodnocení.

Dědictví s výhradou

Málokterý dědic si také při převzetí dědictví uvědomuje, že spolu s majetkem na něj přecházejí také všechny dluhy zůstavitele. Tento přechod nastává opět již ke dni úmrtí, nikoli až rozhodnutím soudu o dědictví.

Pokud dědic přijme dědictví bez jakéhokoli omezení, nese plnou odpovědnost za veškeré dluhy zůstavitele, a to i tehdy, pokud jejich souhrnná výše přesáhne hodnotu nabytého majetku. Přijetí dědictví tak může být velmi rizikové, zejména pokud si dědic není jistý rozsahem dluhů, které zemřelý zanechal.

Nejbezpečnější variantou je proto přijetí dědictví „s výhradou soupisu“. Tímto postupem se na žádost dědice provede soupis aktiv a pasiv pozůstalosti. Notář jako soudní komisař sepíše veškerý majetek i dluhy zůstavitele a určí jejich hodnotu. Dědic pak odpovídá pouze do výše hodnoty majetku, který skutečně nabyl.

Je důležité vědět, že věřitelé mohou své pohledávky uplatnit nejen během dědického řízení, ale i po jeho skončení. Od pravomocného ukončení dědického řízení běží lhůty tří let, ve které své pohledávky mohou věřitelé uplatnit.

Vždycky na polovinu?

Jedním z nejčastějších úskalí dědického řízení bývá majetek, který spadá do společného jmění manželů (SJM). Mnozí pozůstalí manželé se mylně domnívají, že veškeré peníze či majetek, které po smrti partnera zůstaly na jejich účtu či v jejich držení, patří výhradně jim. Ve skutečnosti tomu tak ale být nemusí.

Předávání rodinné firmy: proč svěřenský fond nemusí být ideál? Prozkoumejte alternativy

Pokud manželé během trvání manželství neuzavřeli dohodu o zúžení či zrušení společného jmění a řídili se zákonným režimem SJM, považuje se veškerý majetek nabytý za dobu trvání manželství za majetek společný.

Typickým příkladem je situace, kdy jeden z manželů zemře a na účtu přeživšího zůstane značná finanční částka. Pokud tyto prostředky pocházely ze společných příjmů, je třeba nejprve provést vypořádání společného jmění manželů.

Polovina peněžních prostředků na účtu, stejně jako polovina hodnoty ostatního společného majetku, náleží do dědické podstaty zemřelého a bude předmětem dědického řízení. Teprve druhá polovina zůstává pozůstalému manželovi jako jeho výlučný majetek.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Vyvíjíme i „těhotenský“ test pro muže, jak jsou na tom s plodností, říká vědkyně a podnikatelka

• Z dětí podnikatelů lídry budoucnosti. I předání firmy je třeba odřídit, říká šéf Newton University

• Vědci vyvíjejí „tisk“ 3D kostí a kloubů. A možná jednou i lidského srdce

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag