Příručka mladých šmejdů
Kniha The Business of Belief vám ukáže, čemu všemu jsou schopni lidé uvěřit, když jim k tomu dáte důvod.
Sir Arthur Conan Doyle asi musel být racionálnější než rýžový chlebíček, když stvořil nejinteligentnější literární postavu všech dob, analytického génia Sherlocka Holmese, viďte? Ne tak docela: „Doyle očividně zvládal myslet kriticky. A taky věřil na víly. Malé, lidem podobné, nadpřirozené bytosti.“ Byl totiž přesvědčeným spiritualistou: „Pokud existují duchové, pak taky musí existovat posmrtný život. Doyle si zoufale přál, aby to byla pravda. Jeho první žena předčasně zemřela na tuberkulózu. První světová válka ho připravila o švagra, dva synovce a několik dalších příbuzných a přátel. Do depresí ho pak uvrhla úmrtí jeho syna a bratra při epidemii chřipky. Doylův příklon ke spiritualismu se dá pochopit jako chňapnutí po záchranném kruhu.“
Na tenhle zdánlivý paradox narazíte hned v úvodu tenké knihy The Business of Belief, jejíž obsah by nejlépe vystihnul zužující překlad Víra v byznysu. Kouč Tom Asacker se v ní pokouší vysvětlit, jak mechanismus víry funguje, a jak toho využít při motivování zaměstnanců i získávání zákazníků.
Resumé znáte v podstatě už teď: bez ohledu na inteligenci máme všichni úžasnou schopnost uvěřit téměř čemukoliv.
Jak ze slušných lidí udělat tyrany
Víra se tu samozřejmě netýká jen náboženství a spirituality. Sám Asacker se přiznává, že každý den hltá plné hrsti potravinových doplňků: „Od vitaminu D přes rybí olej po kurkumové tobolky. Vím, že bych neměl věřit slibům zázračných účinků a že bych měl nad svou životosprávou přemýšlet kriticky. Jenže to nedělám. Nikdy jsem neviděl žádné vědecké důkazy, které by potvrzovaly přínos kteréhokoliv z doplňků – a dokonce ani sám na sobě necítím žádný rozdíl.“
Že je víra silná, to už asi chápete. Můžeme pokročit k tomu, jak funguje. Acker nenabízí návod krok za krokem ani žádné sedmero či desatero: jen na sérii příkladů z běžného života i laboratoří ukazuje, jak se dají lidé zaháčkovat. „Opravdoví lídři vědí, že první a zásadní krok ke změně návyků druhých je pochopit jejich pozice a vyjít vstříc jejich touhám a přesvědčením. Všechno ostatní přijde samo.“ Slibujte lepší budoucnost. Nesnažte se ovládat myšlenky – ovládejte jednání, které pak přeprogramuje myšlenky. A mějte tu drzost ignorovat očividnou realitu: lidé nevěří, tomu co vidí, ale vidí to, čemu věří.
Jakmile vám jednou někdo uvěří, stane se z něj vaše loutka – navíc loutka, která si neuvědomuje, že je loutkou. To ilustruje už ohraný příklad s experimentem Stanleyho Milgrama, který nechal „slušné lidi“ v laboratoři pouštět elektřinu do naoko mučených herců. Ze slušných lidí se pak následně během pár minut stali tyrani, kteří si na ovládacím knoflíku mohli ruce ukroutit, řevu figurantů navzdory. Výzkum ale kromě tohohle daru odhalil ještě něco: „Když výzkumník řekl: Nemáte žádnou jinou možnost, musíte pokračovat, nikdo neposlechnul. Ani jeden dobrovolník. Byli ochotni způsobovat a tolerovat utrpení, pokud věřili tomu, že mají dobrý důvod. Ale jen v případě, že si ve svém konání připadali být svobodní.“
Spíš motivační než naučná, spíš povrchní než hloubavá
Právě tahle část ale odhaluje dvě největší slabiny The Business of Belief. Za prvé, Asacker často nahrazuje fakta rétorikou. Umí psát přesvědčivě – jenomže svoje rady staví převážně na historkách a jednotlivých výzkumech, navíc volně interpretovaných. Malý rozsah knížky není omluvou: takový Konec prokrastinace přečtete za stejnou dobu, a Petr Ludwig přitom svědomitě dokládá skoro všechna svá tvrzení odkazy na kvalitní zdroje. Asacker si šetří práci. A když sílu víry v lepší zítřek dokládal tím, že prý Augusta Pinocheta smetlo referendum díky sloganu jeho odpůrců „Chile, štěstí přichází“, vzpomněl jsem si na Lexe Luthora z prvního dílu Supermana: „Jsou lidi, kteří si přečtou obal od žvýkaček a hned pochopí tajemství vesmíru.“
Za druhé, The Business of Belief pojednává o děsivém tématu. O tom, jaká monstra se můžou stát z v dobrých lidiček. Asacker ale jako by plesal: Není to super? Není úžasné, jak jsou lidé tvární? Co všechno se jim dá prodat? A jak je k čemukoliv namotivovat? – Sám nechci přehnaně moralizovat. Prodávat takovou knihu s pečetí „Přetržením slibuji, že získané znalosti budu využívat k šíření Dobra“ by vyznělo spíš ironicky. Jak ale ukazují třeba texty Setha Godina, přes jehož tip jsem se k téhle knize mimochodem dostal, i o marketingu se dá psát s jistou noblesou. S důrazem na moc reklamy a z ní vyplývající zodpovědnost jejich tvůrců. A to nemluvím o veledílech jako Chyby se staly nebo Rychlé a pomalé myšlení, které vám bez obalu sdělí, že v sobě nosíte zrůdu, a že si na ni máte dávat bacha.
Pokud ale od takové knížky čekáte hlavně to, že si nad ní budete moci v zákulisí kulturáku plného důchodců sami sobě slibovat Ty hrnce dneska prodám, tak jste právě našli.
Tom Asacker: The Business of Belief: How the World''s Best Marketers, Designers, Salespeople, Coaches, Fundraisers, Educators, Entrepreneurs and Other Leaders Get Us to Believe – vydalo nakladatelství CreateSpace Independent Publishing Platform v březnu 2013. 138 stran, 10,88 dolaru (verze pro Kindle).
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu