Knížectví proti knížectví

Viktor Orbán je pro mnohé frajer, protože chrání Maďarsko před běženci čtyřmetrovým plotem na jižní hranici. Háček je v tom, že ten plot funguje jenom díky tomu, že žádná sousední země po cestě z Balkánu na sever bariéru nepostavila, a proto je jednodušší střihnout to jinudy. Smyslem plotu není zastavit proud migrantů do Evropy, smyslem je přehodit černého Petra na Chorvatsko a Slovinsko. Maďarsko přitom musí doufat, že ho další státy nenapodobí, protože pak by plot pravděpodobně zase neměl velký význam – jak naznačuje čilý ruch na papírově neprodyšné severokorejsko-čínské hranici, který popisuje novinářka Barbara Demicková.

Jiní vidí frajerství v přístupu Německa, které přestalo vracet syrské uprchlíky do vstupních zemí a o jejich azylu rozhoduje samo. Nečekané a jednostranné rozhodnutí ale prohloubilo humanitární krizi poutníků spěchajících Evropou, honem než se okno zase stejně rychle zavře. Navíc lze situaci cynicky číst i tak, že se německá vláda rozhodla vyzobat z lidí přicházejících do Evropy relativně kulturně blízké a před voliči obhajitelné Syřany: nějakou formu ochrany jich v Evropské unii získává bezkonkurenčních 95 procent, průměr úspěšnosti všech žadatelů je přitom 42 procent a bez Syřanů ještě méně.

Český, slovenský, maďarský i rumunský ministr vnitra vzkázali unijním kolegům, že odmítají i kompromisní model přerozdělování a do cizích uprchlíků jim nic není a nebude. Řecko zatím bez ohledu na dublinskou dohodu překročitele hranic často neeviduje a nechává je jít dál.

Vítejte v jednotné Evropě – ve které je dobré převézt ostatní dřív, než oni převezou vás.

Together we stand, divided we fall

Navzdory vypjatým řečem o záplavách a tsunami nečelí Evropská unie katastrofě. 508milionové společenství eviduje za první pololetí 530 tisíc migrantů, hledajících lepší budoucnost. Celkem mluvíme o jednotkách milionů těch, kteří v posledních letech přišli a v dohledné době nejspíš přijdou. Srovnejte to s Jordánskem, ve kterém na šest milionů obyvatel připadá půl druhého milionu uprchlíků.

Katastrofa je teprve to, že některé unijní státy nebojují s migrační krizí, ale s jinými státy. Historická knížectví papírově spojená pod jednou vlajkou pořádají závod ke dnu: soupeří, které z nich dokáže odradit cizince horším zacházením, které dovede napsat tvrdší zákony pro vlastní občany, které dovede rychleji přesměrovat problémy k sousedům.

Proto by měl mít z úterní dohody o přerozdělení žadatelů, prosazené navzdory Česku, Slovensku, Maďarsku a Rumunsku, radost i ten, kdo je alergický na slovo kvóta. Samozřejmě, že jednorázové rozeslání uprchlíků po Evropě není řešení migrační krize, to snad ale nikdo z jejich zastánců ani netvrdí. Okamžitá úleva zahlceným zemím na unijních hranicích není vůbec málo, a hlavně jde o důležité znamení. Že Unie snad dá přece jen přednost společnému řešení problému, který pak sice pocítí všichni, ale zato relativně lehce, před loterií, ze které si některé země vytáhnou laláč a některé humanitární katastrofu. V konečném důsledku by na druhou možnost doplatili všichni.