Když miliardář dělá vrátného a sbírá „dárky“ pro Putina. Filantropie očima Dalibora Dědka
Dalibor Dědek občas usedne na židli v recepci domova pro seniory v Jablonci nad Nisou. Majitel společnosti Jablotron tam dělá někoho, komu se v dobách jeho mládí říkalo vrátný. Domov patří k dobročinným projektům, které podporuje Dědkova úspěšná firma.

V Domově pro seniory U Přehrady v Jablonci nad Nisou je ve skutečnosti zaměstnaná manželka Dalibora Dědka. „Když občas ale vypadne, beru to o víkendech na recepci za ni,“ směje se sedmašedesátiletý podnikatel. „Skočil jsem do toho rovnýma nohama, nevěděl vůbec, co to obnáší, ale kolegové mi pomohli.“
A co tedy práce na recepci všechno představuje? „Vyřizuju návštěvy, vařím kafíčko, vydávám klíče od různých místností nebo připravuju dokumenty, když klienty vezou na vyšetření do nemocnice. Někdy jim přitom říkám, že by potřebovali taky lepší péči očního lékaře. Vždyť se mě ptají: Copak to tady dneska máme na recepci za mladíka?“
Táhne mu na sedmdesátku, a ještě nepřemýšlí o chvílích, kdy bude možná jednou odkázán na druhé. „Dělám si zatím legraci, že jsem si postavil sám pro sebe důchoďák. Když se jmenuju Dědek, je to vlastně moje poslání – vybudovat domov pro seniory.“
Mysli na druhé, říkala babička
Firmu Jablotron založil Dalibor Dědek s Petrem Heinlem, Jiřím Eršilem a Zdeňkem Holkem nedlouho po sametové revoluci. Zpočátku bojovali o holé živobytí, ale rok po roku se podnikání rozvíjelo, až prosperovali. A s úspěchem – ruku v ruce – přišla i dobročinnost.
„První dar jsme poslali do Tyfloservisu, který pomáhá nevidomým a slabozrakým lidem,“ vzpomíná Dalibor Dědek. „A když jsem se v roce 1994 stal Podnikatelem roku, přistály mi na stole rovnou stovky žádostí o podporu. Nezapomenu na jednoho inženýra ze severních Čech. Ve svém dopise tvrdil, že učinil největší ‚oběv‘ století, vynalezl novou teorii o vzniku hmoty. Odpověděl jsem mu, že ‚oběv‘ se píše ‚objev‘, a pěkně jsem si naběhl. Myslel si, že mě jeho myšlenky zajímají, a bombardoval mě ještě dlouho svými teoriemi.“
Dalibor Dědek si hned na počátku umínil, že se zaměří na dobročinné projekty pro školství, sociální oblast, zdravotnictví nebo na rozvoj občanské společnosti. Pochází z Radvánovic u Turnova a babička Aloisie Dědková ho vždy vedla k tomu, aby myslel i na druhé.
„Díky babičce mi pomoc lidem nepřišla nikdy jako něco výjimečného. Když jsme s ní chodili jako děti ke hřbitovu a viděli jsme kolem laviček rozházené papíry, učila nás, že je lepší je uklidit než naříkat, jaká jsou lidi čuňata, nebo si někde stěžovat.“
Tuto metodu si posléze Dalibor Dědek vyzkoušel v praxi, když se zapojil do záchrany kostela v Hejnicích u Lázní Libverda. Na konci 20. století tam páter Miloš Raban získal evropské dotace na obnovu zdevastovaného kláštera, ale na barokní chrám, jenž stojí v blízkosti klášterního komplexu, se finanční podpora nevztahovala.
„Stáli jsme s kamarádem nad Hejnicemi – na vyhlídce Krásná Máří, koukali dolů na baziliku a divili se, jak je možné, že na její rekonstrukci peníze nejsou,“ vzpomíná. „Pak nám to ale došlo: vždyť my tady jenom nadáváme. Oč jsme lepší? A tak jsme si řekli, že opravu kostela zaplatíme sami. Po čase se mnou dělal rozhovor redaktor z křesťanského magazínu a položil mi otázku, co za svou pomoc od Boha očekávám. Odpověděl jsem, že jsem nevěděl, že Bůh poskytuje své služby na komerční bázi.“
Jablotron & dobročinnost
Domov pro seniory v Jablonci není jediným filantropickým projektem Dalibora Dědka a Jablotronu. Svobodná základní škola, noclehárna na Žižkově, ale i Dárek pro Putina. O tom všem si můžete přečíst ve zbytku článku, který najdete v aktuálním vydání Finmagu. Hlavním tématem čísla je propojení umění a byznysu. Jsme v každé dobré trafice. Nebo si nás kupte on-line.
Aktuální číslo FinmaguZaujali jsme vás? Pokračujte...
Táhnout za jeden provaz. Jak funguje organizovaná kolektivní filantropie?
Miliardářkou z donucení. Rakouská dědička nechala o svém bohatství rozhodnout lid
Propojuje byznys, neziskovku a politiku. Nedůvěru jsem musel prolomit, říká Školník
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu