Čistič

Na startu. Pivo po brigádě se štípačkami bodne.

Pomeranč. Za kilo. Kus za kilo, ne kilo za kilo. Pokud si o něj neumíte říct česky.

„Kronikář“ Hájek tvrdil, že Johánek z Pomuku umřel, protože nechtěl prozradit tajemství (zřejmě milostné), které mu při zpovědi svěřila paní králová. Je to zhruba stejný nesmysl jako to, že si společným zamknutím zámku na mřížce na Karlově mostě pojistíte svoji lásku navěky. Teď je ovšem mřížka čistá. Svatého ale turisti časem nejspíš docela vyhladí.

Láska se nezastaví před ničím. I když je to v tomhle případě až přízemní.

Janek vyhlíží lepší zítřky.

Výhled ze Staroměstské mostecké věže. Na Malou Stranu a Hrad. Lepší zítřky.

Janek trdelníky fakt nemusí. Nepřijdou mu třeba zrovna jako tradiční česká pochoutka. Naši slovníkáři ovšem nějaké ty výskyty tohoto pečiva motaného na dřevěné trdlo v textech devatenáctého a dvacátého století zaznamenali. Pohříchu jen na východnější Moravě.

Za účelem focení se ale přece jen nechal přemluvit a dokázal s trdelníkem vejít v tělesný kontakt. Ovšem s tím tradičním moravským, žádné „trdlo se špagetami a sýrem, trdlo s rukolou, mozzarellou a rajčaty, ďábelské černé trdlo s kokosem a rohy“.
[Poznámka: pečivo se jmenuje trdelník, trdlo je ta věc, na kterou se těsto namotává – původně dřevěný váleček nebo palička z tvrdého dřeva, takže říkat trdelníku trdlo je asi jako říkat kachničce pekáč nebo grilovanému kuřeti rožeň.]

Podchod od předmostí Karlova mostu ke Karlovým lázním, epicentrum čepičářské matrjoškové hrůzy.

Utajený průchod spojující Karlovku s Anenským náměstím.

Je v něm ticho a klid. A poklad.

Jistě, bez poplatku. Za jedno euro si koupíte – kolik? Patnáct korun?

Turista, který si dělal před cestou rešerše poznává svého hrdinu.