Jako spousta spolužáků četl na gymplu Hrabala a Bondyho, vymetal pajzly a snil, jak se stane rockovou hvězdou. Málem se mu to podařilo, v devadesátkách zpíval v úspěšné kapele.
Po pár letech mu ale došla trpělivost, sebral koženou bundu a vydal se dělat „něco pořádného“. Nastoupil do hudebního vydavatelství a z něj brzo přeskočil do reklamy.
Do reklamy Svoboda naskočil v době, kdy zažívala milionové časy, jeho ale nebavilo prodávat reklamy, které nefungovaly, klientům v oblecích. Raději se vrhl na rozvážení piva do večerek.
„Chtěl jsem vlastní byznys, ne být kolečko v korporátu,“ říká s tím, že si nade všechny peníze a luxus cení svobody a možnosti žít podle svého. Taky proto se potkáváme ve Slavonicích, jihočeském městečku, které dřív proslavili členové divadla Sklep.
Divadlu Prokop Svoboda nepropadl, ve Slavonicích ho místní znají jako pana Pivoňku – svérázného hoteliéra, který se po okolí prohání ve starém olivovém mercedesu, v jehož kufru si vozí holínky.
Projížděl jsem Slavonicemi na kole a stavil se u kamarádky, která tady bydlí. Povídám: „Máte to tu pěkný, hned bych tu zůstal.“ A ona na to: „Můžeš, támhleten barák je na prodej.“