Nejsme jako Ikea. Z našich výrobků dýchá duše, říká zachránce Hrdějovické keramiky

Malované nádoby Hrdějovické keramiky, v současnosti s veškerými atesty, vhodné do myčky i mikrovlnné trouby, jsou ozdobou venkovsky laděných a chalupářských interiérů. Bílé hrnky, džbány či misky s typickým modrým, ručně malovaným květinovým dekorem si zahrály v řadě pohádek i v televizním seriálu Policie Modrava nebo v pořadu Peče celá země.

Excelují dokonce v ochotnické divadelní hře, kde se džbán v každém představení promění v hromadu střepů. „Kameninu není snadné rozbít, navíc je to škoda, takže jsme připravili džbán, který se při pádu na zem rozletí na kousky a na další přestavení se zlehka slepí,“ vypráví šéf firmy Zdeněk Malena.

Zdeněk Malena (58)

Hrdějovická keramika

Rodák z jihočeských Hrdějovic, vyučený opravář kolejových vozidel, od roku 1990 podnikatel v autodopravě a výrobě rukavic. Devátým rokem vede Hrdějovickou keramiku. Ve volném čase se věnuje zahradě, chovu okrasných bažantů a turistice. Jediná dcera studuje medicínu.

Z každé jeho věty je znát, že mu keramička za osm let přirostla k srdci. K přerodu na prosperující firmu ale vedla dlouhá cesta.

Náročná lekce

Dnes už „kovaný“ podnikatel po revoluci odešel z práce, procestoval velký kus Evropy a po návratu založil rodinnou autodopravu a obchod s kůžemi. Z něj se časem vyvinula úspěšná výroba rukavic, které kupovala česká armáda i evropští zákazníci.

Malena v té době nejen sám sobě tvrdil, že není věc, která by se nedala silou vůle zvládnout. Jenže život zkouší různé lekce, jak řadu „rychlých a zběsilých“ upozornit na to, že cesta kulového blesku málokdy končí dobře. A někdy to hodně bolí; Malenův otec zemřel v pouhých 68 letech krátce po odchodu do důchodu.

Tím se změnily i synovy priority. Rodina se rozhodla firmu náročnou na čas a energii prodat.

Malena byl v té době zastupitelem. A obec zrovna řešila, co dělat se zchátralým areálem keramičky. Už se jí nechtělo jednat s dalším neznámým podnikatelem, natož objekt prodat a nemít jistotu, co se s ním bude dít dál. Keramičku tak nabídla k pronájmu jemu.

Peníze i zkušenosti

Letité zkušenosti z podnikání i peníze získané z prodeje původní firmy se daly v novém oboru dobře zúročit. Malena se navíc v Hrdějovicích narodil, rodina jeho maminky tu má kořeny po generace a zdejší keramiku měli všichni rádi. Velkou položkou na vážkách pro a proti byla lidská závist. No jo, zastupitel, to je zas nějaký střet zájmů, říkala si spousta lidí, takže začátky byly vcelku nepříjemné.

Přechod na jiný sortiment až takový problém nebyl. „Pravidla výroby jsou všude stejná, jen je třeba poznat obor a navázat dobré kontakty. Po delším zvažování jsme se s maminkou a švagrem domluvili, že do toho půjdeme,“ vzpomíná Malena.

Za pomoci dalších členů rodiny začali svépomocí dávat do pořádku zchátralý areál. Veškeré investice zvládli díky prodeji předchozí firmy bez půjček, investice se vrátila do pěti let, jak bylo v plánu, a továrna je v plusu.

Velké nasazení sedm dní v týdnu po celý měsíc a značné investice byly zanedlouho vidět v dílnách a firemní prodejně. Opravy se dočkala i elektrická pec na vypalování produktů s většími rozměry. Nejen díky pořadům o vaření totiž narůstal zájem o zapékací mísy, pekáče nebo hrnce na kvašení zelí. Výroba se mohla rozjet už 12. března 2016. 

Všichni umí všechno

V továrně zvyklé na nižší desítky zaměstnanců jich zůstalo šest, z toho tři nejšikovnější z minulého osazenstva. V takovém počtu už nebyl prostor pro specializaci, každý se musel naučit všechny postupy potřebné k výrobě počínaje odléváním, točením, retušováním zaschlého střepu a malováním.

Malena sám sebe označuje za levnou pracovní sílu. Šéfa v montérkách návštěvník neodliší od zaměstnanců. Kromě točení na kruhu (z kameninové hlíny se točí obzvlášť obtížně) ovládl brzy všechny potřebné úkony a bez problémů odbíhá od míchání hlíny k peci nebo se zájemci do firemní prodejny.

Tam je v regálech vyrovnaná produkce od drobných dekorací až po velké pivní džbány. Od pokusu dát kamenině s unikátním bílým střepem (většina kamenin je zbarvená do hněda) pálené maximálně na 1 240 °C i jiný dekor, než jsou svižné modré tahy štětcem malované pod glazurou, Malenu odradili stálí zákazníci. Dnes je jim vděčný, že slepá ulička výroby netrvala dlouho.

„Lidi mi říkali, vyráběj to, co dělá Hrdějce Hrdějcema, a musím jim poděkovat, že mi to řekli hned na začátku,“ přiznává vděčně podnikatel.

Mladí si cení ruční práce

V současnosti mají ve firmě spoustu objednávek pro tuzemsko i zahraničí, modrý dekor dokonale ladí zejména s nizozemským vkusem. Většinu příjmů tvoří velké zakázky, hodně zboží odebírá Manufaktura Praha nebo specialisté na rekonstrukce chalup Chalupářův ráj.

Malenu těší velký počet mladých zákazníků, kteří si hrdějovickou keramikou chtějí komplet vybavit kuchyně. „Když se jich zeptám, co přesně se jim na tom líbí, nejčastěji říkají, že z toho dýchá duše,“ konstatuje spokojeně Malena.

„Mám z toho radost. I mladí pochopili, že to prostě není Ikea, hrnečky nejsou úplně identické, je na nich vidět lidská práce. Smůla je, že většina lidí je zblblá současnou rychlou dobou, očekávají, že přijedou a druhý den si zakázku odvezou. Pokud se musí od základu vyrobit, počítejte měsíc i déle. Prostě když chcete lidskou práci, musíte si na ni počkat. Navíc máte výhodu, že když rozbijete hrneček, my vám ho třeba po šesti letech zase uděláme, to vám žádný řetězec nezaručí,“ slibuje Malena.

Hrdějovická keramika má svoje jasně dané tvary, ať už točené, nebo ve formách, takže zájemci, kteří přijdou s nějakým nápadem z ciziny a chtějí ho na zakázku udělat, nemají šanci. Výroba formy stojí kolem šesti tisíc korun, a to se nikomu nevyplatí. 

Kamenina vnímá počasí

Materiál na výrobu kupují po celé republice, z českých lomů vesměs vlastněných zahraničními firmami. Na místě se vše míchá podle tradiční receptury.

Za možností odebírat v malých množstvích je Malenova komunikační schopnost. I když s některými firmami bylo zpočátku těžké jednání, v současnosti stačí zvednout telefon a přijet si pro menší objem materiálu bez nutnosti odebrat obvyklých dvacet tun.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie… Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Podnikatel, který pod vlastním IČO keramičku za podpory obce provozuje, se během let praxe naučil všechny fígle spojené s výrobou kameninové keramiky. Už ví, že každá změna počasí je znát, třeba v letních vedrech s devadesátiprocentní vlhkostí téměř nemá cenu vyrábět.

„Ani velká zima není dobře, věci prochladnou, často s nimi chodíme z místa na místo, aby měly správné podmínky pro schnutí. Na pohled se to nepozná, ale výrobky se pak v peci kroutí a praskají a z várky je prodělek. Musíme dávat pozor, abychom nedělali práci nadarmo,“ vysvětluje podnikatel. „Budova je stará, strop není zateplený, zdi promrzají, ale jsme tu v nájmu. Občas říkám, že továrna je poklad, jenže v obci ho zatím nikdo nechce vykopat.“

Tradice hodná ocenění

Covid firma přežila bez problémů, zákazníci je podrželi, ale válka na Ukrajině a s ní spojená energetická krize vedla k propouštění. „Nerad jsem musel propustit dva lidi. To jsou jediné náklady, s nimiž se dá hnout, na vstupech se ušetřit nedá. Ceny za jeden výpal se zvedly čtyřikrát, ze dvou a půl tisíce na deset. Navíc lidi přestali nakupovat,“ vypočítává Malena.

Pro drahé kameny jezdí po celém světě. V Česku nemám konkurenci, říká brněnský šperkař

„Dřív jsme pálili čtyřikrát do měsíce, teď si to musíme pořádně rozmyslet. Na rozdíl od jiných jsme nezdražovali, problémy s drahotou si tady totiž děláme sami. Podle mě se do tak astronomických cen jít nemuselo. Prostě si něco musíme odříct a firmu udržet, aby lidi mohli nakupovat to, co mají rádi,“ dodává.

A nejen zákazníci dokážou tradiční výrobu ocenit. Získání ceny hejtmana za znovuobnovení výroby keramiky a udržování tradic Jihočeského kraje bylo příjemným překvapením.

„Zhruba před rokem a půl se začalo mluvit o tom, že bychom se mohli přihlásit. Během toho dlouhého procesu jsme museli dát krk za to, že děláme všechno stejně jako za pana Štěpánka, že jsme prostě tradice hodná ocenění. A tak jsme 19. července přebrali cenu spojenou s finanční podporou deset tisíc korun v obci Vacov, která vyhrála Vesnici roku 2024,“ usmívá se podnikatel, jenž šíří povědomí o keramice i pomocí exkurzí a příměstských táborů. 

Zatím držím!

Se současným počtem zakázek by firma mohla fungovat léta, ale problém je stejný jako v jiných odvětvích – nejsou lidi ochotní pracovat rukama. „Je to tvrdá práce, mícháme si všechno sami. Míval jsem plán, že odejdu do důchodu v šedesáti a budu žít v cizině, to mě zatím nepustilo,“ přiznává osmapadesátiletý Malena.

Když řemeslo umíte, musíte předávat. Mladí ale nejsou zvyklí na fyzickou činnost, říká parketář

„Nějak si neumím představit, že budu v pozdějším věku ještě tahat padesátikilové pytle, ale třeba mi Pánbůh požehná a vydržím. Jinak bude muset nastoupit nová generace. Jenže u studentů na praxi vidím, že každý chce výplatu padesát tisíc, auto, počítač a žádnou dřinu,“ konstatuje.

Malena přiznává, že se za léta v keramičce hodně změnil: „Už věci nehrotím a nenechám si od lidí kolem kazit svět. Nerozčiluju se a nikoho nepřemlouvám.“ Na otázku, jakou radu by měl pro případného nástupce, odpovídá, že člověk by měl dělat to, co ho baví, jinak ať to radši nedělá. A srovnat si životní priority.

„Peníze nejsou všechno, zdraví a rodinu si za ně člověk nekoupí. A taky by měl umět jít za svým cílem a když padne na zadek, zase vstát. Nejde nad sebou zlámat hůl při prvním neúspěchu,“ dodává. „Byla by ale škoda, aby to tu zaniklo, jen se musí najít magor, jako jsem já, kterého to chytne za srdce.“

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Není to jen kus železa, říká výrobce seker. „Tu svou“ od něj má žena, děti i Petr Pavel

• Zarputilostí proti osudu. Exreprezentant dostal životní ránu, přesto uspěl ve sportu i byznysu

• Obří zakázka pro obchodní dům Máj byla zlom. Digitální truhláři z Rousínova míří za hranice

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.

Zdroj: Finmag

ŠKOLA JE BYZNYS

Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?

BYZNYS JE HRA

Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?

Koupit Finmag