Velká čokoládová jízda. Restart kutnohorské Lidky začal v kuchyni

Co bylo první – muzeum, nebo touha vyrábět vlastní čokoládu? „Jednoznačně muzeum,“ vypálí Lada Bartošová bez rozmýšlení a stihne se při tom rozloučit se skupinkou návštěvníků. Během minuty jsou tu další a u pultu skoro není k hnutí. Takhle to tu prý vypadá pořád a během Noci muzeí se tu protočí klidně i 3500 lidí. „Historička ve mně prostě chtěla připomenout legendární značku.“

Psal se rok 2016 a Lada Bartošová založila se svým mužem „nejmenší muzeum čokolády na světě, věnované čokoládě Lidka“. Chtěla tak připomenout zašlou slávu známé kutnohorské čokoládovny. Ta v době mezi světovými válkami vyvážela do celého světa, ale po komunistickém převratu a znárodnění postupně upadala v zapomnění.

Kutnohorské čokoládové muzeum je nabité unikáty. Patří mezi ně staré formy a plechovky od čokolád, dobové dokumenty, původní účtenky nebo třeba série reklamních předmětů, kterými firma propagovala svůj vyhlášený banánový nápoj Bana Koko. Některé dobové kousky získala Lada Bartošová díky svým zkušenostem z práce v antikvariátu a starožitnictví, s jinými ji pomáhala také sběratelka kuriozit Lenka Choutková.

Návštěvníci přitom – podle jejích slov – v muzeu nejčastěji obdivují čokoládové exponáty, třeba medvídka, který patřil do pradávné vánoční kolekce a nikdo jej dosud nesnědl, takže „přežil“ v původním stavu desítky let.

Prvek nostalgie hraje ostatně obrovskou roli. Návštěvníci se dojímají nad věcmi, které znali jako děti, třeba obdivují kabinetky – sváteční bonboniéry, které byly pro Lidku typické. V roce 1958, po uzavření kutnohorské továrny, převzala její výrobu Diana Děčín a pokračovala v ní až do 90. let. Jenže bez původních receptur, které zakladatelé továrny nikdy nevydali.

Návštěva muzea je bezplatná. Jeho provoz živí prodej čokolády, které tu mají plné regály – a to buď z vlastní výroby, nebo od dalších řemeslných výrobců. Vedle Lidky tu najdete tedy třeba značky Herufek nebo Jordi’s Chocolate.

„Lidé se ptávají, proč prodáváme konkurenci, ale já vždycky říkám, že ostatní řemeslné výrobce nepovažuji za konkurenci. Všichni zásobujeme svůj region, víc nevyrobíme. Myslet si, že si navzájem budeme konkurovat, je nesmysl,“ zdůrazňuje Lada a její muž Pavel od prodejního pultu dodává, že rozhodně nemají problém doporučit čokoládu jiného výrobce, pokud je dobrá. Všechno mají ochutnané. Než Lada s Pavlem nechají v muzeu samostatně prodávat nového pomocníka, musí tu s nimi taky tři měsíce až půl roku pobýt a všechno ochutnat.

V kuchyni továrnu nechcete

Přesně sto roků po založení původní čokoládovny v Kutné Hoře, tedy v roce 2018, manželé Bartošovi začali čokoládu sami vyrábět. Jak se to stalo? Postupně je k tomu vybízeli návštěvníci muzea, kteří se stále častěji ptali, kdy že už tu Lidku obnoví. Ačkoliv Lada Bartošová není podle svých slov žádná superhospodyňka, představa, že pronikne hloub do výroby čokolády, ji nadchla.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie… Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

„Začali jsme experimentovat v kuchyni. Brzy jsme ale zjistili, že v domácích podmínkách čokoládu opravdu vyrábět nechcete, a hledali jsme vhodnější prostory. V té době se nám podařilo získat na Lidku ochrannou známku.“ To, že ji dostali za hubičku, byla prý náhoda. Po roce 1989 ji měla nějakou dobu firma Nestlé, od níž ji posléze koupila jiná zahraniční firma. „Ta si ale nepohlídala termíny, licence jí skončila a my se chopili příležitosti.“ Ochranná známka tak stála nadšené podnikatele jen pár tisíc korun na správních poplatcích.

Muzeum rozjeli za 30 tisíc korun půjčených od Ladiny sestry, dál všechno financovali z prodeje čokolád, později si ještě vzali úvěr na stroje. „Manžel měl zaměstnání i mimo muzeum, já byla na mateřské. Začátky byly krušné, a to i proto, že jsme všechno dávali a stále dáváme ochutnat a první rok lidé jen ochutnávali. Naštěstí se pak začali vracet a kupovat.“ A to i na dálku – covid firma přežila jen díky e-shopu.

Nakliknout si kremroli. Cukrářka z Jeseníků jich za třicet let prodala už miliony

Zatímco první rok si Bartošovi vystačili s jedním pytlem kakaových bobů, dnes jich výrobnou ročně projdou dvě a půl tuny. Většinu produkce kupují individuální zákazníci z Česka, jen malá část čokoládových výrobků putuje do zahraničí, a to zase většinou ke krajanům.

„Je zajímavé sledovat, jak se postupem doby mění chutě. Když jsme v roce 2016 dali někomu ochutnat 70procentní čokoládu, většinou se kroutil. Všichni chtěli hlavně ty mléčné a sladké. Teď hodně přibývá zákazníků, kteří cíleně chodí na ty 90procentní a 100procentní.“

V portfoliu čokoládovny je 24 různých druhů, od mléčných čokolád po hořkou a nechybí ani limitované sezonní edice: pomerančová a perníčková na Vánoce, květinová s fialkami na jaře. Specialitou je čokoláda z velbloudího mléka, kterou vyrábějí Bartošovi jako jediní v Česku a jež se stala místním bestsellerem.

Na prvorepublikovou tradici navazuje především kávomléčná čokoláda, kterou dělají podle obnovené receptury. Původní kniha receptů se sice nedochovala, ale vycházejí z informací, které mají od pamětníků, a dodržují staré technologické postupy, jako jsou například teploty pražení a doby mísení. Obvykle se čokoláda mísí poměrně krátkou dobu – třeba jeden den, zatímco u Lidky je typických 90 až 100 hodin. Stejně jako kdysi se i dnes připravuje jen ze základních surovin – kakaových bobů, třtinového cukru, sušené smetany, nebo mléka.

Historie čokolády v Kutné Hoře

Daniel Hamerník

Kutnohorskou čokoládovnu založili pánové Koukol a Michera v roce 1918. Pod značkou Lidka vyváželi čokolády a bonbony do celého světa. V roce 1948 komunisté továrnu, která zaměstnávala na 500 lidí a vyráběla více než 5000 druhů bonbonů, znárodnili. Výroba se začala postupně omezovat, až čokoládovna po roce 1958 zanikla. Pod značkou Lidka se pak začaly čokolády a bonbony vyrábět v Modřanech (Orion), ve Velimi a v Děčíně (Diana). Značku a výrobu obnovili až manželé Bartošovi v roce 2018.

Vyrobit jednu tabulku trvá kvůli nutným technologickým pauzám klidně i dva měsíce. Nejprve se třídí boby, které se následně praží, drtí a odslupkovávají. Jadřince bez slupek se pak vkládají do kamenných mlýnů a během mísení se přidává cukr, sušené mléko a příchutě. Po 90 a více hodinách je namleto, čokoláda se slije a musí zrát, což trvá i 14 dnů. Velké čokoládové placky se pak rozlámou a temperují. Zbývá naplnit tabulky, zachladit, vyklepnout, zabalit.

Původní formy, do kterých se Lidka kdysi vlévala, jsou už jen v muzeu. Z hygienických důvodů je nelze využívat, ale Bartošovi si od některých pořídili repliky, a tak si třeba na Vánoce mohou lidé užít retro mlsání jako před 100 lety. Ani tehdy zdejší čokoláda nepatřila mezi levné pochutiny, dostat Lidku byl svátek. Dnes za tabulku o 45 až 50 gramech zaplatíte od stovky až po zhruba trojnásobek, záleží na druhu.

Aby byla produkce stále atraktivní, vymýšlejí Bartošovi novinky, jezdí po festivalech a hledají inspiraci, chutě. „Od nápadu k realizaci je ale dlouhá cesta, protože ne všechno jde do čokolády přidat. Když vymýšlíme nový druh, začínáme obvykle s osmi až deseti pokusnými vzorky, které ochutnáváme a pak je testujeme na návštěvnících muzea,“ vysvětluje Lada.

A neodpustí si historku o tom, kterak její muž vyrobil čokoládu s chmelem. „Abych mu dokázala, že tenhle pivní model má fakt ohavnou chuť, čokoládu jsem zabalila a poslala do mezinárodní soutěže. Byla jsem přesvědčená, že se vrátí zpátky a my výrobu zastavíme. No a ta čokoláda dostala bronzovou medaili. Nezbylo mi než koupit dvě basy piv a muži se omluvit.“

Čokoládová republika

Koncem října budou Bartošovi ve spolupráci s městem a dalšími výrobci pořádat v Kutné Hoře festival Čokoládová republika. V plánu jsou přednášky a degustace, divadelní představení nebo výstavy, přičemž do města přijedou nejen majitelé dalších čokoládoven z celé republiky, ale i dodavatelé kakaa a strojů. „Chtěli bychom, aby vznikla platforma, která by sdružovala výrobce čokolády a pomáhala při rozjezdu novým lidem.“

Kromě toho Lidka finančně podporuje spoustu místních kulturních aktivit, v čemž opět navazuje na prvorepublikovou tradici. Jeden z někdejších majitelů čokoládovny Zdeněk Koukol byl nejen schopný podnikatel, ale také filantrop. Jeho potomci mimochodem za Ladou a Pavlem pravidelně jezdí a z oživení Lidky mají radost.

STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund vaší pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte. Je tam toho mnohem víc. Hlavním tématem aktuálního čísla je propojení školství a byznysu.

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!

„Zdeněk Koukol napsal knihu Zlatá pravidla – jak správně a úspěšně podnikat. Od začátku se jimi řídíme,“ říká Lada Bartošová. „Například si v Lidce vždycky vážili zaměstnanců a měli pravidlo, že všichni ve výrobě mohou jíst všechno, na co mají chuť. A to platí i u nás.“

A co Lada s Pavlem? Chuť žít s čokoládou je evidentně neopustila. „Těch šest let byla jízda. Chtěli jsme dělat práci, která nás baví a u které se nebudeme nudit, a to se nám splnilo.“ To, že si loni v listopadu přivezli dvě stříbrné medaile z prestižní světové soutěže International Chocolate Awards, je utvrdilo v tom, že jdou správným směrem.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Neždímá stát, ani nevzdychá. O své podnikání se musíte postarat sami, říká šéf Sonnentoru

• Po velké povodni vsadili na rakytník. Jak superpotravina nastartovala farmu z Vysočiny

• Zlato, které hřeje. Z Malinovice No. 2016 chtějí v Martenz vytvořit ikonu

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.

Zdroj: Finmag

ŠKOLA JE BYZNYS

Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?

BYZNYS JE HRA

Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?

Koupit Finmag