Ani obraz, ani letadlová loď, ani urychlovač částic. Co je vlastně nejdražší věc na světě?
Rychlá otázka: Co je na celém širém světě nejdražší? Jistě mateřská láska, jak říkala maminka. Ale co je nejdražší věc, nejdražší lidmi vyrobený objekt? To už je něco mnohem přízemnějšího. Tedy… zrovna slovo přízemní v tomto případě není správné. Odpověď najdete v článku, který pro vás otevíráme z aktuálního čísla tištěného Finmagu.
Otázka, co je nejdražší věc na světě, musí dráždit asi každého ekonoma (hlavně asi účetní). Není ale snadné na ni odpovědět.
Fyzikové by řekli, že je to antihmota – nejdražší látka, kterou lidstvo zná. V NASA v roce 1999 odhadli, že výroba jednoho gramu antičástice vodíku by stála neuvěřitelných 62,5 bilionu dolarů, tedy asi trilion a půl korun. Problém je v tom, že jí bylo na světě vyrobeno asi jen 18 nanogramů v hodnotě něco přes milion dolarů – což je cena zhruba 20 nových Octavií. Hledejme dál.
Pokud bychom pátrali po nejdražším objektu třeba podle jeho hmotnosti, je odpověď snadná – stačí se poohlédnout po nejdražší poštovní známce. One-Cent Magenta vytištěná v roce 1856 v Britské Guyaně má při váze pouhých 40 miligramů cenu 8,3 milionu dolarů (192,5 milionu korun). Její současný vlastník, filatelistická společnost Stanley Gibbons, dokonce fanouškům a investorům nabízí možnost zakoupení vlastnického podílu na této známce. Už tak lehoučký kousek papíru tím pomyslně dělí na další mikrogramy.
Nad otázkou nejdražšího objektu na světě se zamýšlel Sam Denby, tvůrce skvělých youtube kanálů (a častých zdrojů mých článků) Wendover Productions a Half as Interesting. Stanovil si několik pravidel – musí se jednat o skutečně existující věc, o jednotný objekt (byť potenciálně složený z částí) a musí být alespoň trochu objektivně ocenitelný na trhu. Nepočítal proto třeba město New York nebo nejlépe hodnocenou společnost na světě Apple Inc., jelikož ta je sice jednotnou entitou, ale nikoliv samostatným objektem.
Nebudu vás napínat, odpovědí je Mezinárodní vesmírná stanice ISS – nejdražší objekt na planetě, který se paradoxně na Zemi ani nenachází. S odhadovanou cenou 100 miliard dolarů v roce 2010 (tedy dnes kolem 144 miliard dolarů, respektive 3,4 bilionu korun) je ISS mnohem dražší než nejdráž prodaný obraz (Salvator Mundi od Leonarda da Vinciho za 450 milionů dolarů) nebo třeba nejdražší letadlová loď (USS Gerald R. Ford za 120 miliard dolarů). Levnější jsou dokonce i budovy, třeba mešita al-Masdžid al-Harám v Mekce s hodnotou 100 miliard dolarů.
Jak se vlastně žije na takové vesmírné stanici?
Jídlo z pytlíku a konzervy
Mezinárodní vesmírná stanice představuje aktuálně zdaleka největší, nejbombastičtější a nejdůležitější vědecký experiment. A taky nejdražší – ISS stála třicetkrát víc než třeba urychlovač částic Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). NASA proto vynakládá velké úsilí, aby veřejnosti vysvětlila přínosy výzkumu, který na stanici probíhá, ať už se jedná o nové způsoby léčby rakoviny, robotickou chirurgii nebo třeba zprocesování dat. Vše si může laskavý čtenář dočíst v této brožurce od NASA.
Každopádně díky vesmírné stanici ISS má lidstvo už od její první mise v listopadu 2000 neustále nějaké astronauty na oběžné dráze Země.
Jak dokazuje první slovo v názvu stanice, skutečně se jedná o mezinárodní projekt, na kterém se podílela americká NASA, ruský Roskosmos, japonská agentura JAXA, evropská agentura ESA a kanadská agentura CSA. Přesto je sto deset metrů dlouhá stanice rozdělena jen na dvě části – ruskou a americkou, přičemž každá země je zodpovědná za svou půlku. Úkolem posádky je provádět především nejrůznější experimenty ve vesmíru a udržovat stanici, která pojme nejvýše šest osob, v chodu.
A protože se jedná o nejdražší věc, kterou kdy lidstvo sešroubovalo dohromady, na palubě Mezinárodní vesmírné stanice nevládnou pouze fyzikální zákony, ale také zákony ekonomie. Každý den provozu totiž stojí miliony dolarů.
Klíčové náklady představuje dovoz potravin. Ze všech věcí, které se na ISS dopravují ze Země, jsou potraviny jediné, které nelze ani částečně na palubě recyklovat, na rozdíl od vzduchu nebo vody. A dovážet věci na oběžnou dráhu něco stojí – za dopravu jednoho kilogramu materiálu na vesmírnou stanici NASA v roce 2018 zaplatila 64 tisíc dolarů (asi jeden a půl milionu korun).
Přípravu jídla pro americké astronauty skvěle popisuje zmíněný youtube kanál Wendover Productions. Překvapivé je, že NASA nemá na potraviny speciální dodavatele, nakupuje je pro astronauty v běžném obchoďáku jako ostatní Američané. V Johnsonově vesmírném centru v Texasu se jídlo uvaří a buď projde procesem termostabilizace, nebo se naopak vysouší mrazem. Výhodou je, že kromě odstranění bakterií se tak potraviny zbaví téměř veškeré vody, což je značně odlehčí – porce špaget váží pak jenom 28 gramů.
Matematická hádanka: Kolik stojí doprava tohoto množství špaget na ISS? Ano, je to 42 tisíc korun.
Kromě těchto potravin si astronaut může poručit i dovoz oblíbené tyčinky nebo jiné pochoutky, pro kterou mu NASA znovu skočí do samoobsluhy. Podmínkou je, aby se jídlo moc nedrolilo, protože drobky ve stavu beztíže mají tendenci zapadnout do všech rohů a koutů stanice. Stejně jako ostatní potraviny na ISS, i tyto se musí vyndat z původních obalů a zatavit do speciálních NASA pytlíků. Mimochodem, ruští kosmonauté místo sáčků dodnes používají staré dobré konzervy.
Vyměním cibuli za pomeranč!
Tím však hospodaření na ISS zdaleka nekončí.
Několikrát do roka nastává pro všechny astronauty a kosmonauty svátek – na ISS letí nová raketa s nákladem. I když jídlo zabírá zpravidla ani ne desetinu nákladu, posádka vždy dostane na přilepšenou několik kusů čerstvého ovoce a zeleniny. A z astronautů, kteří ovoce a zeleninu čtvrt roku neviděli, se najednou stává banda handlířů na trhu.
V podcastu rozhlasové stanice NPR americký astronaut Douglas Wheelock prozradil, jak vypozoroval, že zatímco Američané baží po ovoci, Rusové nedají z nějakého důvodu dopustit na cibuli. Proto, když dorazila během jeho mise na palubu ISS bednička s ovocem a zeleninou, zeptal se ruského velitele: „Hele, Fjodore, nemáš navíc nějaký pomeranč, vyměnil bych ho za cibuli?“ A ten odpověděl: „Ty fakt nebudeš cibuli?“
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu
ŠKOLA JE BYZNYS
Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?
BYZNYS JE HRA
Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?
Jídlo však není jediná vzácná komodita, s níž astronauti mezi sebou obchodují. Když Wheelockovi kolegyně na palubě sdělila, že přestala fungovat vesmírná toaleta, Wheelock, který má technické vzdělání, se ochotně nabídl, že ji opraví, pokud za něj kolegyně vezme celý den experimentování. V duchu zakladatele ekonomie Adama Smithe tak astronauti zdokonalují už tak perfektně vyladěnou dělbu práce.
Mimochodem právě well-being astronautů, dosahovaný skrze jídlo či dobré vztahy na palubě, je jednou z klíčových součástí života na Mezinárodní vesmírné stanici. A také důležitým výsledkem experimentu podniknutého na předchůdkyni ISS, stanici Skylab. Na ní totiž v roce 1973 podle některých zdrojů vypukla jediná stávka, která se kdy odehrála na oběžné dráze.
Skylab byla historicky první vesmírnou stanicí na orbitě a jejím hlavním účelem bylo zjistit, jak můžou astronauti fungovat při dlouhodobém pobytu ve vesmíru. Oproti ISS to byl palác, kde každý ze tří astronautů měl vlastní ložnici. Se 145 metry čtverečními byla stanice Skylab dvakrát větší než dnešní průměrný byt na pražských Vinohradech (a při dnešních cenách nemovitostí stejně drahá).
Během třetí a poslední mise měla posádka Skylabu napilno – bylo potřeba během 84 dnů stihnout všechny zbylé experimenty, než bude stanice vyřazena z provozu. Astronauti měli proto rozplánovanou práci s přesností na půlminutové intervaly. Prvních 40 dnů posádka dokonce neměla ani jeden den volna, proto se 28. prosince 1973 astronauti rozhodli, že vypnou radiové spojení, hodí si nohy nahoru a dopřejí si den klidu.
NASA vzbouřence po vzoru námořního práva nepopravila před zbytkem jednotky, dokonce je ani neprotáhla pod kýlem vesmírného plavidla, jelikož astronauti díky volnu následně zvýšili pracovní efektivitu a stihli všechny experimenty dokončit včas. Pro později vybudovanou ISS tak přinesli důležité poznatky ohledně odpočinku astronautů a produktivity jejich činnosti.
NASA i samotní astronauti později tyto zprávy dementovali tím, že se jednalo o předem naplánované volno, které média špatně interpretovala. Nenechme si tím ale pokazit dobrou historku.
Pouze pro dospělé
Nejednoho čtenáře Finmagu jistě napadne, jestli při dlouhém pobytu ve vesmíru na stanici ISS můžou astronauti provozovat také určité aktivity jen pro dospělé. Odpověď zní ano. Astronauti můžou na Mezinárodní vesmírné stanici skutečně i volit.
Všechno začalo v roce 1996, kdy americký astronaut s českými kořeny John Blaha projevil zájem zúčastnit se voleb během svého pobytu na ruské stanici Mir. Nebylo mu to na dálku dovoleno, ale už v roce 1997 byl v Texasu přijat zákon, který upravil volby z vesmíru. Prvním Američanem, který odvolil z oběžné dráhy, se stal astronaut David Wolf, a to znovu na stanici Mir.
STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund své pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte. V aktuálním čísle najdete třeba i přehlednou infografiku, kde se o ISS dozvíte vše podstatné z pohledu čísel.
Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!
Ale abychom byli fér, volby z vesmíru už do té doby několikrát realizovali Rusové a před nimi ještě Sověti – poprvé v roce 1971, kdy posádka Sojuzu 11 odvolila v rámci 24. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Ale jednalo se (stejně jako u Sovětů na Zemi) samozřejmě pouze o symbolický akt a propagaci komunistického režimu.
Pokud chce dnes z vesmíru volit americký astronaut, musí projít byrokratickým kolečkem. Podobně jako voják na zahraniční misi i astronaut podá nejprve žádost na příslušný úřad. Zároveň se vytvoří speciální elektronický volební lístek, který je otestován, aby prošel všemi systémy. Pokud projde, pošle Johnsonovo vesmírné centrum astronautům na ISS takto prověřený volební lístek, přičemž od volebního úřadu dostanou do e-mailu přihlašovací údaje. Vyplněný lístek obdrží znovu Johnsonovo vesmírné centrum a pošle jej na volební úřad. A jako místo bydliště astronauti na hlasovacím lístku vyplňují „nízká oběžná dráha Země“ (low-Earth orbit). Ne, to není vtip.
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Investice, nebo podvod na finančák? Umělecká díla pohledem ekonomie
Pompézněji, dráž, neefektivněji. Proč se pořádání olympijských her nevyplácí?
Ekonomové z Karibiku. Jak fungoval byznysplán pirátských výprav
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu
Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.
ŠKOLA JE BYZNYS
Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?
BYZNYS JE HRA
Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu