Na konci dne dojde na byznys. Obrazy jsou součástí mojí osobnosti, říká Jakub Kodl
Když se svým bratrem Matyášem pořádal první Letní výtvarný salon, táta jim ve své galerii vyměřil drsný nájem. „Chtěl nás tak zklidnit. Současné umění na něj bylo dost divoké. Potom ale viděl, že se to daří. A zklidnil se sám. Teď spolupracujeme,“ směje se Jakub Kodl. Je mu pětadvacet, řídí KodlContemporary, má poměrně smělé plány. Přinášíme ochutnávku hlavního rozhovoru nového čísla Finmagu.
Vaše rodina má dlouholeté galerijní, sběratelské a mecenášské zkušenosti. Vyrostl jste doslova mezi obrazy. Který z nich vás provází dodnes?
Jedno zátiší od Emila Filly mám zvlášť rád. Viselo u jídelního stolu u nás doma, ve vile, kterou postavil praděda. Mám rád tu architekturu, v domě je zvláštní šero. Hodně se tam vždycky kouřilo a všude byly obrazy. Specifická atmosféra, domov. Když jsem šel na univerzitu do Londýna, nechal jsem si udělat reprodukci toho Fillova zátiší a pověsil jej zase k jídelnímu stolu.
Děti obvykle mívají tendenci se vzepřít rodinným vzorcům. Jak to, že vy jste se nevzepřel?
Možná jsem měl nějaká stadia vzepření, ale vždycky to vydrželo jen chvilku. Bylo důležité, že rodiče mě k ničemu nenutili, táta o umění ale stále mluvil, žil jím, bral nás do galerie, na výstavy. V pokoji jsem měl nejprve obrazy od Zdeňka Buriana, pak Špálu, Kavána. Ty obrazy mě bavily a bavilo mě je také obměňovat. To jsme s tátou dělali moc rádi.
Jak často?
Řekl bych tak dvakrát do roka jsme spolu šli do depozitáře a vybírali. Byl to náš koníček a společné téma, což mi přijde důležité, že jsme spolu takhle něco sdíleli. Obrazy jsou součástí tátovy osobnosti. A mojí teď už asi taky.
V Londýně jste tedy studoval historii umění?
Když se rozhodnete pro historii umění, máte nalinkovanou cestu. A to já nemám rád. Po maturitě jsem šel v Praze tedy nejprve na mezinárodní vztahy a diplomacii, protože mě vždycky bavila historie, ale nechtěl jsem být historik. Protože to by byla zase jen jedna cesta.
Umění se vám musí líbit. Jinak to nemá smysl
Lze brát uměleckou sbírku jako investici? Jaké umělce KodlContemporary zastupuje? A co se teď nejlépe prodává? Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v tištěném Finmagu, který právě vychází. Hlavním tématem čísla je propojení umění a byznysu. Jsme v každé dobré trafice. Nebo si nás kupte on-line.
Aktuální číslo FinmaguZaujali jsme vás? Pokračujte...
„Toho Picassa jsem neměl prodávat.“ Jak se buduje sbírka 20 tisíc artefaktů
Hlína v dobrých rukou. Českou keramiku zachraňují mladé tvůrkyně
Kaláb, Pasta Oner, Jungrová… Jak jsme vybírali obálku nového Finmagu?
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Další články autora
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
