Na konci dne dojde na byznys. Obrazy jsou součástí mojí osobnosti, říká Jakub Kodl
Když se svým bratrem Matyášem pořádal první Letní výtvarný salon, táta jim ve své galerii vyměřil drsný nájem. „Chtěl nás tak zklidnit. Současné umění na něj bylo dost divoké. Potom ale viděl, že se to daří. A zklidnil se sám. Teď spolupracujeme,“ směje se Jakub Kodl. Je mu pětadvacet, řídí KodlContemporary, má poměrně smělé plány. Přinášíme ochutnávku hlavního rozhovoru nového čísla Finmagu.
Vaše rodina má dlouholeté galerijní, sběratelské a mecenášské zkušenosti. Vyrostl jste doslova mezi obrazy. Který z nich vás provází dodnes?
Jedno zátiší od Emila Filly mám zvlášť rád. Viselo u jídelního stolu u nás doma, ve vile, kterou postavil praděda. Mám rád tu architekturu, v domě je zvláštní šero. Hodně se tam vždycky kouřilo a všude byly obrazy. Specifická atmosféra, domov. Když jsem šel na univerzitu do Londýna, nechal jsem si udělat reprodukci toho Fillova zátiší a pověsil jej zase k jídelnímu stolu.
Děti obvykle mívají tendenci se vzepřít rodinným vzorcům. Jak to, že vy jste se nevzepřel?
Možná jsem měl nějaká stadia vzepření, ale vždycky to vydrželo jen chvilku. Bylo důležité, že rodiče mě k ničemu nenutili, táta o umění ale stále mluvil, žil jím, bral nás do galerie, na výstavy. V pokoji jsem měl nejprve obrazy od Zdeňka Buriana, pak Špálu, Kavána. Ty obrazy mě bavily a bavilo mě je také obměňovat. To jsme s tátou dělali moc rádi.
Jak často?
Řekl bych tak dvakrát do roka jsme spolu šli do depozitáře a vybírali. Byl to náš koníček a společné téma, což mi přijde důležité, že jsme spolu takhle něco sdíleli. Obrazy jsou součástí tátovy osobnosti. A mojí teď už asi taky.
V Londýně jste tedy studoval historii umění?
Když se rozhodnete pro historii umění, máte nalinkovanou cestu. A to já nemám rád. Po maturitě jsem šel v Praze tedy nejprve na mezinárodní vztahy a diplomacii, protože mě vždycky bavila historie, ale nechtěl jsem být historik. Protože to by byla zase jen jedna cesta.
Umění se vám musí líbit. Jinak to nemá smysl
Lze brát uměleckou sbírku jako investici? Jaké umělce KodlContemporary zastupuje? A co se teď nejlépe prodává? Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v tištěném Finmagu, který právě vychází. Hlavním tématem čísla je propojení umění a byznysu. Jsme v každé dobré trafice. Nebo si nás kupte on-line.
Aktuální číslo FinmaguZaujali jsme vás? Pokračujte...
„Toho Picassa jsem neměl prodávat.“ Jak se buduje sbírka 20 tisíc artefaktů
Hlína v dobrých rukou. Českou keramiku zachraňují mladé tvůrkyně
Kaláb, Pasta Oner, Jungrová… Jak jsme vybírali obálku nového Finmagu?
Budou startupy motorem české ekonomiky?
Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu
Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.
Zdroj: FinmagBYZNYS JE VĚDA
Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.
BYZNYS JE HRA
Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.
Další články autora
Související témata
Související články
Nejčtenější články
