Požár nastartoval velký byznys. Cyrilovy brambůrky chtějí dobýt i slovenský a polský trh

Příští rok to bude třicet let, co manželé Krajči usmažili a prodali první sáček brambůrek. Dnes jich jejich firmu denně opouští na 70 tisíc. Přestože šéf, jak mu jeho čtyři děti zaměstnané ve firmě říkají, zdaleka nedosáhl důchodového věku, předává postupně otěže právě jim.

Vstupujeme do pracovny zakladatele firmy Tomáše Krajči v doprovodu jeho syna Jakuba, výrobního ředitele a korunního prince brambůrkového byznysu ze Slavičína, a dcery Alžběty. Ta zase rozvíjí marketingovou stránku rodinného podnikání. „Šéf říkal, že s vámi rozhovor máme udělat my,“ vysvětluje Alžběta Kubišová.

Jakub Krajči

Krajči plus

• Narozen v roce 1990 v Uherském Brodě
• Odmaturoval na Střední škole průmyslové Uherské Hradiště, poté absolvoval VUT v Brně
• Od roku 2016 v rodinné firmě Krajči s.r.o. jako výrobní ředitel a manažer zahraničního obchodu

Jako první nás samozřejmě napadne, proč se chlap v plné síle – Tomášovi Krajči bylo letos 54 let – zaobírá myšlenkou předání dobře našlápnutého byznysu další generaci. „Rodiče mají nějaké plány, ale ty se mohou ze dne na den změnit. Jsou relativně mladí, ale říkají, že je to už na nás. My se sice postupně připravujeme, ale nebude to tak horké,“ vysvětluje Jakub.

Kompetence v rodinné firmě Krajči plus jsou podle něj jasně rozděleny i v nastupující generaci. „Ve firmě pracujeme všichni čtyři sourozenci. Prakticky dokážeme zajistit čtyři hlavní odvětví ve firmě. Vše ale drží pevně v rukou rodiče,“ dodává. S tím, že otec zakladatel je vizionář, který si jde za svým a nepovolí, dokud svého cíle nedosáhne. „Je soutěživý. Nerad prohrává,“ doplňuje bratra Alžběta.

Šarmu křupavého byznysu propadli v rodině Krajči opravdu všichni. „Ekonomkou firmy je maminka Veronika a kromě mě a bratra Jakuba s námi pracuje ještě bratr Jan, který má na starosti IT a technologie a bratr Matěj, který se stará o logistiku,“ vyjmenovává další členy rodinného gangu. Kromě rodiny jim ve vrcholovém managementu řadu let pomáhají další kolegové, na které se prý mohou ve všem spolehnout.

Nestíháš? Tak si přivstaň

Práce v továrně na brambůrky ale není jenom idylka. Dokud není práce hotová, nejde se domů. Heslem Tomáše Krajči, které aplikuje především na své nástupce, je: Nestíháš? Tak si přivstaň.

Alžběta Kubišová

Krajči plus

• Narodila se v Luhačovicích v roce 1990
• Odmaturovala na gymnáziu Uherský Brod, absolvovala UTB obor Marketingové komunikace
• Pracovní zkušenosti sbírala v marketingových agenturách v Praze, od roku 2016 pracuje ve firmě Krajči s.r.o. jako manažerka marketingu

„Ze začátku jsem to slýchával dennodenně. Stalo se mi, že jsem tady byl 28 hodin v kuse. Rodiče nám asi chtěli vtlouct do hlavy, že tohle opravdu není zaměstnání, ale podnikání,“ směje se při vzpomínce na krušné začátky Jakub Krajči.

Jeho záběr je široký. Třímá ve svých rukou nejenom obchod, je také vládcem laboratoře, kde se snaží namíchat ty správné příchutě. „Jedeme samozřejmě klasiku, to jsou solené a česnekové brambůrky. Měli jsme ale už třeba i cibulové, křenové nebo octové. Aktuálně vyrábíme ještě hořčicové, paprikové a povidlové.“

Povidlová příchuť nás hned zaujme. Alžběta na chvilku odbíhá a přináší pár kousků na košt. „Jsou mé nejoblíbenější,“ směje se. Kromě chuti nás překvapí i jejich křupavost. Na první dobrou připomínají valašské frgály.

„To je naše zásada. Musí být čerstvé. Proto brambůrky vyrábíme jen na základě aktuálních objednávek,“ říká Jakub. Ve firmě mají dvě kolegyně, telefonistky, které pravidelně obvolávají zákazníky a sbírají objednávky. Dva dny mají na výrobu, třetí den už jede čerstvé zboží k zákazníkovi.

Ročně ve Slavičíně vyrobí brambůrek za téměř 200 milionů korun. A jak už bylo zmíněno v úvodu, výrobní linky ve dvou halách křupavou dobrotou denně naplní na 70 tisíc sáčků.

Zlom přinesl požár

Začátky ovšem byly velmi skromné. Zakladatel Tomáš Krajči rozjížděl svůj byznys s kamarádem na severní Moravě. Chtěl si jenom přivydělat, aby se měla rodina líp. Po relativně krátké době ale dostal nabídku pronájmu prostor v Luhačovicích. Takže se z garáže na severu Moravy přesunul sem. A protože se dařilo, časem prostor odkoupil.

Jak vybrat tu správnou bramboru?

Krajči plus

Aby pokryli rostoucí zájem, musí mít celoročně zajištěný přísun kvalitních brambor. Doby, kdy skupovali strategickou surovinu od místních zemědělců po pytlích, je dávno pryč. K lítosti své i lokálních patriotů nemají příliš na výběr ani od českých velkopěstitelů brambor.

„Nejvíc vozíme z Německa. Naši zemědělci bohužel nemají dostatečné skladovací kapacity ani ty správné certifikáty. Produkce brambor také v tuzemsku spíš upadá,“ posteskl si Jakub Krajči. I tak, pokud je to jenom trochu možné, vykupují i u nás. „Kupujeme brambory z kraje bramborové sezóny, jezdí k nám přímo z pole. Od našich zemědělců nakupujeme jenom proto, že opravdu chceme i část produkce dělat z našich brambor. Bohužel to není cenově nijak výrazně výhodnější.“

Pro brambůrkáře se navíc nehodí jakýkoliv typ brambory. Pro ty správné lupínky už naštěstí zemědělci vyšlechtili speciální odrůdy. „Nesmí tam být příliš cukru, aby nám během výroby nevznikal karamel. Právě cukr je největší nepřítel brambůrkářů. Kvůli němu produkt tmavne. Přesto ho tam být aspoň trochu musí, brambůrkám dodává chuť,“ poodhaluje alchymii výběru brambor Jakub.

Zlom paradoxně nastal, když výrobna v Luhačovicích vyhořela. Psal se rok 2012 a manželé Krajči stáli před životním rozhodnutím: zabalit to, nebo nastartovat velký byznys? „Protože se šéf nikdy nevzdává, začal přemýšlet, jak dál. Na YouTube si našel stroje, které by se mu líbily, a novou výrobnu vybavil moderní technologií. Díky tomu se zrychlila výroba a navýšil objem,“ vysvětluje Alžběta.

Do té doby se vše dělalo ručně. Nastupující generace si díky tomu v době svého dospívání užila pořádné dřiny u rozpálených fritéz plných prskajícího oleje a s tím souvisejících drobných popálenin. „Pro výrobu se využívaly čtvercové fritézy, ve kterých se lupínky smažily a vybíraly sítky. Muselo se to oklepat a následně opět ručně dávat do sáčků,“ vzpomíná Alžběta. 

Přestože to byla ještě manufaktura s několika zaměstnanci, už v té době se roční obrat pohyboval kolem 14 milionů korun. Těsně po požáru a zavedení nových technologií vyskočil takřka okamžitě na 22 milionů. O dva roky později, kdy se firma přestěhovala do Slavičína, vzrostl na 40 milionů korun.

„V roce 2019, kdy byla v provozu nová hala B, jsme se dostali na 152 milionů korun. A za loňský rok už to bylo 186 milionů korun jenom v Česku, na Slovensku jsme profitovali s částkou 25 milionů korun,“ přináší Alžběta na požádání čísla.

Nová technologie Cyrilovy brambůrky definitivně vykopla do světa potravinářského velkobyznysu. Dnes smaží brambůrky ve velkých pánvích. Jedná se o unikátní systém vyvinutý pro velkovýrobu.

„Konkurence podle všeho používá technologii průběžných pánví, kdy se lupínky smaží pod hladinou oleje. Naše technologie nám umožňuje smažit ve velkých objemech, ale stále tradiční cestou, kdy lupínky plavou nahoře. Stejně jak to bylo v malých fritézách nebo když si je třeba doma hodíte do hrnce. Díky tomu chutnají pořád stejně, jako když jsme je vyráběli ručně,“ vysvětluje Jakub.

Energetická krize? Začíná nás dohánět

I takhle šlapající „brambůrkostroj“ se ale na čas téměř zastavil. Nástup tvrdého lockdownu během covidového období zatáhl na chvilku nebe nad vzkvétajícím brambůrkovým královstvím na východu republiky temnými mraky.

„Nedá se ale říct, že by to bylo razantní. Samozřejmě jsme znervóznili, protože do té doby jsme byli zvyklí na růst. A naštěstí nás covid zasáhl pouze v obdobích, kdy byly zavedeny tvrdé lockdowny. Nesměli jsme ani vyrábět. A nebylo vlastně ani komu dodávat, protože naši zákazníci, kteří se tehdy ze sedmdesáti procent sestávali z drobných prodejen a hospůdek, měli jednoduše zavřeno,“ vysvětluje Jakub. Jedním dechem ale dodává, že v celkovém srovnání tehdy meziroční propad nebyl větší než deset procent.

Ani energetická krize, kterou odstartovala válka na Ukrajině, rodinnému byznysu příliš neuškodila. Tehdy ne. Majitelé měli totiž zafixované ceny za plyn a elektřinu, takže nemuseli skokově zdražovat jako konkurence. O to víc obchodnímu řediteli přidělává vrásky současnost.

„Dohnalo nás to až teď. Konkurence zlevňuje a my musíme zdražovat, protože až teď se nám pohnuly ceny energií. Za krize jsme chtěli být féroví. Zdražovali jsme opravdu jen to, co jsme museli. Teď se nám to nevyplácí. Ceny navýšit musíme, ale pochopení u zákazníků už není,“ posteskne si na okamžik Jakub.

Slovenský odpor a polská zamilovanost

Vzápětí se ale rozzáří, protože se řeč stáčí k nastartované expanzi firmy do zahraničí. Jako první ochutnali Cyrilovy brambůrky i díky poloze Slavičína Slováci. Oficiálně začala firma vyvážet přes hřeben Bílých Karpat směrem na východ v roce 2015. „Zkoušeli jsme i dřív, Slováci jsou ale velcí patrioti a brambůrky od Čechů jednoduše nechtěli,“ vzpomíná Alžběta.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie… Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Vše se změnilo až v okamžiku, kdy našli slovenského partnera, díky němuž nakopli produkci naplno. „Výrobní linku tam rozjíždět nemusíme, protože stále budujeme další prostoty ve Slavičíně, ale objem zakázek je už tak vysoký, že v dlouhodobém horizontu s tím počítáme,“ říká Jakub.

Krajči plus se před časem obrátil také na našeho severního souseda. „Před covidem jsme v Polsku měli partnera, ale nakonec to neklaplo. Nyní tam máme pár odběratelů, ale nového partnera se nám zatím získat nedaří. Poláci jsou tvrdí obchodníci, takže to není tak jednoduché,“ vysvětluje Jakub.

Polsko má ale pro brambůrkářskou rodinu velký potenciál, protože tady na rozdíl od Slovenska české produkty doslova milují. „Poláci mají rádi Čechy a zejména pivo. Je tam spoustu obchodů a velkoskladů, odkud se distribuuje pivo a k tomu se výborně hodí právě naše brambůrky,“ doplňuje Krajči a ví, o čem mluví. Vždyť za poslední roky objem vývozu do Polska ztrojnásobili. „Pokud se nám nepodaří najít partnera, který by získal exkluzivitu pro celý tamní trh a pomohl nám vybudovat obchodní síť, plánujeme tam otevřít vlastní obchodní pobočku.“

Dalším velkým odbytištěm pro brambůrkáře z pomezí Valašska a Slovácka je Bulharsko. „Od nového roku máme franšízu také v Bulharsku. Začali jsme tam dovážet teprve letos a stále rosteme. Také tam chceme vybudovat síť odběratelů a časem i samostatnou výrobnu,“ plánuje.

Funguje to i bez reklamy

Jak se vlastně firma vyrovnává s velkým tlakem mainstreamu na zdravý životní styl, který smaženým lupínkům v oleji příliš nefandí? „Vedou se řeči, že jsou brambůrky rakovinotvorné, především někteří politici si z toho dělají své portfolio. Není to ale podloženo žádným průkazným vědeckým důkazem,“ krčí rameny Jakub.

Běžný strávník se podle něj nemusí bát. „Je to čistá brambora usmažená v řepkovém oleji tou nejlepší metodou, jakou si můžete představit. Prostě přírodní produkt na té nejčistší bázi.“

Na dotaz, co si myslí o mediální masáži ve jménu zdravého životního stylu a brambůrků, se spolu se sestrou usmívají. „Jakýpak zdravý životní styl? Ptáme se sami sebe snad denně. Kdo ty brambůrky jí, když celý národ žije tak zdravě?“ vtipkuje Alžběta.

Nakliknout si kremroli. Cukrářka z Jeseníků jich za třicet let prodala už miliony

Ale vraťme se ještě k výrobě lupínků. Zajímá nás, kolik brambor ročně tým rodiny Krajči promění v křupavou pochutinu. „V současnosti jsme zhruba na čtyřech tisících tun brambor ročně. Když bychom to přepočítali třeba na kamiony, ročně jich plných brambor do Slavičína dorazí zhruba 140. Jsou to tři až čtyři kamiony týdně. Z jedné tuny brambor pak vyrobíme 320 až 350 kilogramů brambůrků, což je zhruba 3 500 pytlíků. Záleží samozřejmě na odrůdě,“ shrnuje Jakub.

Do dvou let ale plánují navýšit objem o 25 procent. Po dokončení další haly, kde výrobu rozjedou v příštím roce, je v plánu navýšení výroby až o padesát procent.

Brambůrkové království má tedy našlápnuto na další progres. Nastupující generace rodiny Krajči věří, že produkt, který nabízí, je přesně to, co lidé chtějí. „Jinak by to nekupovali. A funguje to i bez reklamy, za což jsme velmi vděční. Líbí se mi, že děláme byznys nenásilně a pozvolna. A když se dělá tímhle způsobem, produkt v myslích lidí postupně zakoření. Brambůrky dodáváme tomu, kdo je chce. A s takovým zákazníkem se dá i lépe domluvit,“ dodává Jakub Krajči.

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Jde to i levněji. Nemůžu dát na lístek samé holuby, říká šéfkuchař Forejt

• Velká čokoládová jízda. Restart kutnohorské Lidky začal v kuchyni

• Od buřtguláše do bodu G: kavárna z autobusové zastávky dělá milionové obraty

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag