Vánoční průšvih je nepoložil. Brněnští architekti světla dál sní o zahájení olympijských her

Důvody, proč se lidé vrhají do podnikání, jsou různé. Někdo chce svobodu, někdo točit peníze a ty pak využít na to, že už pracovat nebude muset. Jan Machát to mě jinak. Vždycky šel po tom, co mu dává smysl a v čem bude moct vyniknout. 

„Léta jsem hledal, co mě bude bavit. Šel jsem na střední elektrotechnickou, pak na stavárnu na pozemní stavitelství a pak jsem přestoupil na architekturu, která byla kreativnější. Pořád jsem ale nebyl úplně spokojený, spolužáci byli lepší. Dokud jsem nepoznal práci se světlem,“ vzpomíná za svým stolem v kanceláři v kreativním hubu Kumst.

Jako téma svého doktorátu si pak vybral právě práci se světlem, po několika setkáních s tímhle tématem už totiž nešlo jinak – na konferenci Světlo pro naše města v roce 2011 potkal světového designéra Rogera Narboniho, guru oboru, který navrhoval světelné plány třeba pro Paříž. Na stejném festivalu v rodné Olomouci se naučil pracovat s videomappingem na budovy a pak na doktorandské stáži ve Švédsku mu došlo, že práce se světlem má velký smysl. Zvlášť ve státě, kde je daleko větší část roku tma.

Planety, kostel, plesy. Podívejte se na práci Visualove

Visualove

Visualove

Další obrázky v galerii (14)

Dejte to nám, zvládneme to líp

Ještě na škole se dal dohromady se spolužákem Michalem Oklešťkem a spolu pak dělali první klubové akce, VJing (mixování videí podobně jako DJing) nebo videomapping. Nejdřív po studentsku, hlavně pro radost.

Jak ale nabírali zkušenosti, troufali si čím dál víc. I když ještě neměli žádné reference, ozvali se po konci jednoho ročníku pořadatelům festivalu Mácháč, kde byl Honza jako VJ, že hlavní scéna neodpovídá renomé festivalu a dokázali by ji navrhnout daleko zajímavější. „Později se ukázalo, že tohle byl klíčový moment. I když jsme ještě neměli reference, dokázali jsme myšlenky dotáhnout až do realizace a otevřelo nám to další dveře,“ vzpomíná Machát.

Dalším obřím skokem byla spolupráce s brněnskou hvězdárnou. Jan Machát tam přišel s nápadem promítat v digitáriu. Dlouholetý ředitel hvězdárny Jiří Dušek známý svými nápady a akčností mladým klukům řekl, že to nemá až takový dopad, ale má jinou myšlenku. „On už tehdy chtěl dělat akce ve veřejném prostoru a jednou z prvních byl Svátek světla, oslava prosincového zimního slunovratu. Vymysleli jsme koncept, nasvítili hvězdárnu a čekali, že přijdou stovky lidí. Jenže ono jich bylo asi deset tisíc a fronta se táhla stovky metrů od Hvězdárny až na náměstí Míru, takže jsme na místě museli návštěvníky dirigovat,“ přibližuje Machát netradiční podnikatelskou dovednost, která se mu od té doby hodila už mnohokrát.

Svátek světla byl nakonec preview pro jinou akci, která se postupem času stala fenoménem – Festival planet. A mimochodem dobře ilustruje, jak probíhá zadávání zakázek, které Visualove dělají. Většinou nic není pevně dáno, jen základní myšlenka a na „architektech světla“ už pak je, jak ji zhmotní.

„Jirka Dušek tehdy přišel s tím, že chce oslavit 50. výročí přistání člověka na Měsíci. Nevěděl ale, jak to udělat. Nás napadlo dát možnost každému návštěvníkovi si na Měsíc opravdu sáhnout a vytvořit proto jeho obří kopii umístěnou v exteriéru,“ líčí Machát, jak vznikl první Lunálon. Mělo to takový úspěch, že od té doby každý rok přibývá další planeta, takže letos už jich bude sedm.

Od bláznivého nápadu k pečlivé realizaci

Udělat první Lunálon bez jakékoliv zkušenosti nebylo jen tak. Visualove napadlo oslovit výrobce horkovzdušných balonů, firmu Kubíček, se kterou se nakonec sjednotili na materiálu podobném tomu, ze kterého se dělají bannery. Detailní snímky Měsíce se zase povedlo získat přímo z NASA.

Z odpadu dělají designový nábytek. Bez udržitelnosti už podnikat nepůjde, říkají

„Řešili jsme, jak takový model vyrobit, aby byl co největší, ale zároveň nejbezpečnější, vydržel venkovní podmínky a textura byla co nejrealističtější. Doteď si pamatuju, jak jsme první model nafukovali ve sportovní hale na univerzitě VUT a čekali, jestli to bude opravdu vypadat a svítit tak, jak jsme si představovali,“ popisuje Machát.

Svítilo. A i potom venku to svítilo tak, že poslední ročník „planet“ už vidělo 70 tisíc lidí. „Nezažil jsem akci, která by měla tak pozitivní efekt na lidi jako tahle. I když jsme tam od rána do večera a někdy i řídíme dopravu a hledáme rodiče ztraceným dětem, tady se doopravdy naplňuje naše vize tvořit lidem opravdové offline zážitky,“ má radost Machát.

Jemu a jeho kolegovi mezitím Visualove od roku 2012 vyrostlo na dvacetimilionový obrat, osm zaměstnanců a desítky externistů, kteří se různě přibírají podle charakteru projektů. Ty dělají pro veřejné instituce, kulturní a společenské akce i soukromé firmy.

„Kde je chyba? A co s tím budete dělat?“

Se stovkami referencí v zádech tak dávalo smysl, že když město Brno vyhlásilo veřejnou designérskou soutěž o dodání nového dekoračního osvětlení do centra, Visualove byli mezi těmi, kdo ji chtěli získat. Přišli s tvarově úspornou variantou. Žádní andílci nebo zvonečky, ale soustavy trubic, které po rozsvěcení tvořily dynamické ornamenty a dokázaly pouštět animace, takže bylo možné využít je třeba i u dalších svátků, jako je 28. říjen nebo 17. listopad.

Drony z Brna oslnily i Rock for People, jejich rozletu ale brání legislativa

Ze soutěže vzešli Visualove jako vítězové a už tehdy se ozvaly hlasy proti novým girlandám, protože někomu přišly naopak moderní až příliš. Když se k tomu Machát vrací v čase, vzpomíná, že tahle drobná kritika se jich příliš nedotkla, ostatně Eiffelova věž nebo Tančící dům to ve své době schytaly podobně. Daleko horší věci měly teprve přijít.

Už od instalace v listopadu 2022 se ukazovalo, že některé trubice v instalacích jsou problémové. Přes všechny proklamace zahraničního dodavatele, že jsou přesně dělané na české (i zimní) podmínky, problikávaly a bylo nutné je vyměňovat. Postupně se však ukázalo, že ani výměny jednotlivých kusů to nezachrání, ale bude třeba sundat celé segmenty a dát do nich nové komponenty.

„Bylo to šílené. Ulice blikaly, mně pořád volali novináři a ptali se, co tomu je a jak to budeme řešit. Jenže my jsme to nejdřív nevěděli a teprve se to snažili zjistit. Prožívali jsme ohromný stres, ale přitom jsme se nemohli nechat ochromit a museli pořád pokračovat v hledání řešení i v práci na dalších zakázkách,“ vrací se Machát k časům, ze kterých má „památku“ v podobě televizních reportáží, kde spolu s kolegou stojí v ulicích na plošině a snaží se přijít na jádro problému.

Vrátit šest milionů? Ulevilo se nám

Sám říká, že se v něm tlouklo hned několik věcí. Touha dodržet závazek vůči městu, pro které toho už tolik dělají, vidina reputačního rizika i ekonomických problémů. Náročné období, kdy museli vrátit šest milionů, ale zvládli. A jejich příběh se mimoděk stal i návodem, jak na krizovou komunikaci. 

„Podle smlouvy jsme mohli jednotlivé trubice pořád dokola vyměňovat, vyšlo by to daleko levněji. Jenže postupně nám došlo, že tak problém nevyřešíme, že to budeme muset sundat a peníze městu vrátit. Brno tehdy získalo titul Evropského města Vánoc, sjížděla se sem spousta lidí ze zahraničí a takovou ostudu jsme městu nechtěli dělat,“ zdůrazňuje Machát.

Na stole tehdy ležela i budoucnost firmy. Ve výsledku ji zachránilo, že než všechno došlo až k výslednému rozhodnutí, Visualove vydělali na jiných projektech, takže nutnost vrátit peníze neznamenala tak tvrdý pád.

„Když padlo rozhodnutí vrátit to, strašně se nám ulevilo. Já už jsem tehdy ani nechtěl chodit do centra, protože všude nade mnou visely moje problémy. Zpětně ale vidím, jak moc nám to dalo a jak moc jsme se naučili,“ říká a zmiňuje, že se vyplatilo s jednotlivými složkami města vždy jednat na rovinu a pořád informovat, co se kde děje.

Pomohlo také to, že za 13 let podnikání si firma vytvořila spoustu vazeb a kamarádů: „Když jsme potřebovali pomoct s nějakými dílčími problémy, skoro u všeho se našel někdo, kdo věděl, jak na to, a podal nám pomocnou ruku. Ukázalo se taky, že když se vám ze stovek projektů nepovede jeden jediný a jinak jste dobře zapsaní, lidé si pamatují spíš to dobré a odpustí vám,“ přibližuje velkou zkušenost Machát, jehož firma už od sundání girland udělala desítky nových instalací a zakázek.

Jen je teď o hodně zkušenější a dává si ještě větší pozor. A tím pádem se Jan Machát nebojí říct, že si pořád troufají na jeden velký sen – postarat se svojí prací o zahájení olympijských her.

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho, rádi se na něj podíváme.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Obří zakázka pro obchodní dům Máj byla zlom. Digitální truhláři z Rousínova míří za hranice

• Chlapi ze železa. Rodinnou živnost přetavili oceláři na milionový byznys

• Od betonu k vlastní ekodrogerii. Tvoříme zisk, abychom sloužili světu, říká podnikatelka

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag