Z korporátu k šicímu stroji. Batohy od Batohiro vznikly na koleni, teď si chtějí podmanit svět
Na začátku nebyl byznys plán, ani investorská injekce, a dokonce ani firma. Jen vlastní touha, jasná vize a nakonec i první batoh na longboard. Až když to celé začalo dávat smysl, Jakub Beneš sekl s prací v korporátu, spojil se se Slavomírem Furmanem a spolu do toho šli naplno. „Řekli jsme si, že zkusíme prodejnu. A pak už to šlo samospádem,“ vzpomínají na začátky české značky Batohiro.
Batoh je dodnes hlavním produktem značky, která se inspiruje japonskou kulturou, precizností a minimalismem. Vznikla spojením českého slova „batoh“ a japonského „hiro“ a od začátku klade důraz na kvalitu a dlouhověkost, což jsou vlastnosti, které se s Japonskem přirozeně pojí.
„Líbí se nám japonská estetika, čistota, minimalismus,“ říká Beneš s tím, že jim tenhle přístup mimo jiné pomáhá odolávat i stále se měnícím módním trendům. Hodí se to, protože na své batohy poskytují doživotní záruku. Bojují tím proti takzvané rychlé módě (fast fashion).
O Batohiru
Batohiro je česká značka, která se specializuje na výrobu vysoce kvalitních, funkčních a udržitelných batohů, ledvinek a oblečení. Vznikla v roce 2019 v Praze s cílem nabídnout etickou a udržitelnou alternativu v módním průmyslu. Jakub Beneš je hlavní tváří značky, původně pracoval v korporátním prostředí a jeho vášní je longboarding. Slávek Furman je dlouholetý kamarád Beneše, který přispěl k rozšíření sortimentu a společné vizi. Firma se zaměřuje na lokální udržitelnou výrobu v českých dílnách s důrazem na ruční práci a kontrolu kvality. Kromě Česka se Batohiro zaměřuje na expanzi do zahraničí, zejména do Německa, kde plánuje posílit přítomnost v kamenných prodejnách.
„Současně ale musíme myslet ekonomicky – abychom mohli bojovat, potřebujeme fungovat, mít zdravý byznys, peníze,“ doplňuje Furman, proč následně své portfolio rozšířili i o trička, ponožky a další doplňky, na které se už neomezená záruka nevztahuje.
„Oblečení je přece jen trošku něco jiného než batoh či ledvinka. Přesto i u něj používáme hodně kvalitní materiály, zakládáme si na způsobu šití, na designu. A využíváme limitovaných edic. Díky tomu všemu to tričko není levné, stojí přes dva tisíce, není to rychlá obrátka,“ vysvětlují.
Stačil nápad a jasná vize
Sázka na kvalitu a dlouhověkost se Batohiru vyplácí – jen vlajkového produktu, batohu Minato, prodali už přes tisíc kusů, přestože stojí sedm tisíc korun. Zákazníků, kteří jsou ochotni za kvalitu a lokálnost značky připlatit, tak podle Beneše existuje i v Česku dost.
„Zajímavé je, že si ho kupují lidi, do kterých byste to možná na první pohled ani neřekli; studenti, kteří přijdou s tím, že se jim zkrátka líbí a že na něj cíleně šetřili, nebo maminka, která jde s kočárkem jen tak okolo a zaujme ji výloha,“ dodává duchovní otec celého konceptu.
Všechno to začalo před šesti lety, v roce 2019. Jakožto vášnivý longboardista tehdy Beneš hledal „batoh, který unese vše potřebné, nebude se kývat a zároveň něco vydrží“. Jenže takový na trhu nenašel. „Tak jsem se rozhodl ho vyrobit,“ vzpomíná.
„První verze jsem si navrhoval doma, prodal jsem pár kusů přes známé. Pak jsem narazil na dva kluky, kteří měli hotový e-shop, sklad a pár desítek batohů z Číny. Bylo jim sedmnáct a už je to přestalo bavit. Všechno jsem od nich odkoupil asi za 70 tisíc a začal zkoumat, jak to uchopit po svém.“
Od té doby Beneš postupně značku po malých krůčcích budoval dál. Stále při tom pracoval na plný úvazek v e-commerce firmě. A ačkoli tam strávil sedm let, podnikání ho lákalo čím dál víc. „Kolem mě byli samí podnikatelé – táta, kamarádi. Věděl jsem, že to taky jednou chci zkusit.“
Firma v té době ještě neexistovala, všechno běželo na živnost, financované z platu. „Byl to čistě večerní projekt. Přes den Shoptet, večer batohy. A takhle to fungovalo několik let. Věci se dělaly intuitivně, systém v tom moc nebyl. Ale věděl jsem, že jednoho dne do toho půjdu naplno.“
Na webu wow efekt neuděláte
Zpočátku byl Batohiro výhradně e-shop. Ten pravý zlom přišel s příchodem už zkušeného podnikatele a Jakubova kamaráda Slávka Furmana. Jednoho dne si řekli, že osobní zkušenost při prodeji tak originálního batohu, jako je ten jejich, nic nenahradí. A otevřeli v Praze prodejnu.
Batohiro
Batohiro„Objevil se volný prostor, dávalo to smysl, tak jsme do toho šli. Nebyla to strategická volba, ale nakonec to byl gamechanger,“ říká Beneš. „I mimopražští si sem jezdí naše zboží osahat, nechat si ho předvést. A my jim takhle dokážeme plně zprostředkovat ten wow efekt, který na e-shopu – i když se i tam snažíme všechno jasně demonstrovat – prostě nezažijí,“ je přesvědčený Furman.
I on má za sebou zkušenost z korporátu, který nakonec opustil pro své vlastní podnikání v oblasti úklidových služeb a facility managementu. „Viděl jsem u Jakuba nadšení, produkt, který dává smysl, ale celé to ještě bylo takové ,na koleni’,” vzpomíná na stav Batohira jen dva roky zpátky. Že by ale byl přímo byznysovým mozkem, zatímco Jakub tím kreativním, odmítá: „Děláme to oba úplně stejně – tak nějak napůl.“
Plusy a minusy „korporátu“
Oba mají za sebou zkušenosti z velkých firem, byť Jakub Beneš říká, že v Shoptetu zažil i dřevní začátky. Co jim tahle zkušenost dala, a co naopak vzala? Shrnujeme v plusech a minusech:
+ naučila je práci v týmu a koordinovat věci
+ nabyli díky tomu zkušenosti s obhajováním nápadů před spoustou lidí
+ získali cenné první pracovní zkušenosti, které už se už nikdy neztratí
+ uvědomili si, že práce pro jiného není totéž co práce pro sebe
- zažili extrémně dlouhou dobu schvalování
- z pohledu workoholika vás korporát „vyždímá“ na maximum
- měli pocit, že levá ruka neví, co dělá pravá
- na některých pozciích občas narazili na nekompetentní lidi
- štvaly je nekonečné porady, které považovali za ztrátu času
Už jako společníci udělali klíčové rozhodnutí – přejít ze živnosti na s. r. o., stát se plátci DPH a začít stavět značku jako skutečnou firmu. „To byl první velký krok. V tu chvíli jsme měli tři produkty, jednu ledvinku, všechno bylo černé. Když jsme to pak vystavili tady na prodejně, bylo jasné, že s tímhle díru do světa neuděláme.“
Rozjeli proto produktový vývoj, začali přemýšlet nad barvami, materiály i designem. A dnes jejich prodejna naopak barvami hraje a portfolio batohů, ledvinek a triček doplňují i pečlivě vybrané výrobky jiných firem – například lahve na vodu od japonské značky.
„Naplnili jsme díky tomu i náš e-shop a celé to do sebe skvěle zapadá – kdo si koupí batoh, vezme si k tomu rovnou i lahev, kterou by si jinak koupil jinde,“ pochvalují si.
Bez investorů, ale se zdravým růstem
Za celou tu dobu Batohiro nepřijalo žádnou investici zvenčí. Značka roste organicky. „Zpočátku jsme byli pomalí. Ale dnes máme obraty v jednotkách milionů ročně, každý měsíc se posouváme. Aktuálně máme zhruba půl milionu měsíční obrat, bez jediné koruny zvenčí,“ říká Furman.
Ačkoli uznávají, že je kvůli tomu jejich růst možná pomalejší, než by mohl být, má to i své výhody. „Nemusíme se zpovídat investorům, nemusíme dělat kompromisy. Co vyděláme, reinvestujeme. A víme, že děláme značku poctivě,“ je přesvědčen Beneš s tím, že doživotní záruka se sice může zdát jako velký závazek a risk, ale současně je to i důkaz, že si za produktem skutečně stojí.
Kvalita byla ostatně pro Beneše zásadní už od začátku, a to včetně místa, kde své produkty bude šít. Byť totiž Česko bývalo textilní velmocí, podle Beneše spousta fabrik zastarala. „Najít ty správné dodavatele je ta nejtěžší věc; výběr je sice široký, ale ne všichni mají nejnovější technologie, někteří dokonce nemají ani web. Nakonec se to ale povedlo,“ líčí zákulisí svého podnikání.
Značka si také zakládá na ruční práci – každý výrobek projde rukama několika švadlen, vše se stříhá ručně, šije na strojích, pečlivě kompletuje. Výroba jednoho batohu tak trvá i několik hodin. Inspirací jsou jim v tom podnikatelské příběhy typu Václava Staňka, který stojí za českou značkou obuvi Vasky a spolu se svým bratrem Vítem i za záchranou tradiční české značky Botas.
Právě proto je prý ani neláká levná výroba v Číně – přesto, že už dneska vědí, že sehnat potřebné kapacity v Česku pro ně bude do budoucna stále těžší. „Možná se jednou dostaneme do fáze, kdy díky naší poptávce začneme na naše dílny tlačit, aby inovovaly a rostly s námi. Nebo si nakonec třeba otevřeme i dílnu vlastní,“ přemítají.
Největší výzvou jsou ale prý materiály. „Technické látky jako cordura nebo ripstop v Česku nikdo nevyrábí. Vozíme je z Evropy, některé z USA. Nově jsme se pustili i do ekologických materiálů – městský batoh, který právě vyvíjíme, bude celý z recyklovaných tkanin,“ odhalují plány.
Svět je cíl
Korporátní svět Beneš definitivně opustil až koncem roku 2024. „Dlouho jsem to zvládal. Ale pak už nešlo sedět na dvou židlích. Batohiro potřebovalo full-time pozornost. A hlavně – začalo dávat smysl i ekonomicky,“ vzpomíná s tím, že díky sázce na lokální výrobu poměrně hladce prošel i covidovými lety. „Nemuseli jsme řešit zpožděné dodávky. Výroba jela dál,“ říká.
Velká výhoda byla i v tom, že firma neměla vysoké fixní náklady. „Žádné dluhy, žádní investoři, žádný přetlak. Přežili jsme. A teď rosteme.“ Dnes Batohiro prodává do celé Evropy, marketingově se ale zaměřuje hlavně na Slovensko a Německo. „Největší výzvou je najít stabilní partnery v jednotlivých zemích – třeba někoho jako je v Česku Fresh labels, kdo nás zařadí do nabídky.“
Dodnes také Batohiro funguje bez jediného zaměstnance, vše potřebné řeší skrze najímání expertů na konkrétní zakázky. „Ať už jsou to lidi na PPC kampaně, různé grafiky na trička a podobně, to všechno dneska seženete on-line na platformách typu Airbnb: zadáte poptávku, vyberete dodavatele a je to,“ prozrazuje moderní přístup k pracovnímu trhu Furman.
Co vás štve a co byste změnili?
Slávek Furman ani Jakub Beneš neutekli našim tradičním otázkám, ve kterých se ptáme, co české podnikatele štve na aktuálním podnikatelském prostředí v Česku a co by nejraději změnili, kdyby měli tu moc.
„Co mě štve? Že založení firmy je tu stále zbytečně komplikované. Že stát začínajícím podnikatelům nijak nepomáhá. A že k podnikání lidi stát nemotivuje, třeba už na školách. Namísto toho se tu víc řeší, jak z lidí vytáhnout víc peněz ve formě daní, přitom stát sám nefunguje zrovna efektivně,“ spustí Furman. A Beneš se přidává: „I když jsem ty první roky normálně pracoval, stejně jsem musel odvádět zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Platil je za mě tedy jak zaměstnavatel, tak já. To přece nedává smysl, navíc když člověk z podnikání ještě nemá ani žádné příjmy.“
A co by změnili? „Určitě bych zavedl jasné a účinné úlevy pro začínající podnikatele, aspoň třeba na první rok dva,“ říká Furman. Motivací k vlastnímu podnikání pro ně je, když vidí za sebou výsledky. „Moje hlavní firma mě už dostávala do fáze vyhoření, přestože teď začala zase pěkně růst. Batohiro mi to ale celé kompenzuje, baví mě na tom ta kreativita.“
A co dál? „Spustit zasílání do celého světa. Chceme růst dál, ale zdravě. Tak, abychom dál zvládali udržet kvalitu, komunikaci a značku, za kterou si stojíme,“ líčí Furman. Například vstup na globální tržiště typu Amazon ale rezolutně odmítá: „Tržiště běžně chtějí nesmyslné marže, kolem dvaceti až třiceti procent z produktu. To je něco, co si nejen nemůžeme – a ani nechceme – dovolit.“
Až příliš překotnému růstu se brání i s ohledem na velmi složité vyvažování mezi poptávkou, skladovými zásobami a penězi, které v těchto zásobách leží. „Jen za ty uplynulé dva roky jsme se několikrát dostali do fáze, kdy jsme měli zcela vyprodáno. I s ohledem na kapacity našich dílen je těžké tohle celé vyvažovat,“ říkají s tím, že je těší, když naopak předem poptávku „trefí“.
Možná i právě pro tuhle křehkou rovnováhu jejich byznysu na konci našeho setkání přímo v žižkovské prodejně Batohiro zazní, že nějaká forma spolupráce se silnějším partnerem není zcela vyloučena. „Ne že bychom hledali přímo investora, ale kdyby se naskytla nějaká zajímavá spolupráce, určitě se tomu nebráníme.“
„Cílem je mít taky větší prostor. A určitě na lepším místě,“ nastiňují další plány s tím, že i když je jejich dnešní prodejna tak trochu skryta v útrobách pražské čtvrti, devět z deseti návštěvníků i tak odchází s nákupem. „A ten desátý se většinou ještě vrátí,“ smějí se.
Nebojte se a jděte do toho!
Jakub Beneš a Slavomír Furman věří, že největší překážkou pro začátek podnikání není nedostatek peněz, ale strach. Oba šli do Batohira bez investorů, bez půjček a bez zázemí, jen s několika desítkami tisíc korun, odvahou a chutí tvořit. „Nebojte se toho, ale zároveň si najděte někoho, kdo vám s tím pomůže,“ říká Beneš. Podle něj nestačí mít nápad – důležité je obklopit se lidmi, kteří ho pochopí a rozvíjejí s vámi. „Spousta lidí si myslí, že má geniální nápad. Stejně jako si někdo myslí, že umí zpívat, ale pak jde do soutěže a zjistí, že to tak není. Když se ale najde někdo druhý, komu to taky přijde fajn, začíná to dávat smysl. Už nejste jen blázen sám.“
Oba také doporučují začít co nejdřív – ideálně v době, kdy ještě nemáte velké životní závazky. „Pokud bydlíte u rodičů a nemusíte řešit nájem, hypotéku nebo děti, je to ideální moment. Máte šanci experimentovat a učit se,“ věří Furman. „Nikdy jsem nešel cestou analýz, co kdo chce a co kdo nechce. Pár věcí se prostě vykoplo, rychle se zjistilo, že to lidi nechtějí, a bylo to. Celé je to tak nějak intuitivní,“ dodává Beneš.
Zásadní problém oba vidí v tom, že se v Česku stále nenosí „neuspět“. „V Česku je zakořeněné, že neuspět znamená selhat,“ říká Furman s tím, že chybami se člověk přece ale učí. „Nezvedne vás reklama, zvedne vás vlastní pád. A čím dřív tohle člověk pochopí, tím větší má šanci, že příště uspěje. Chyba není chybou, když vás někam posune.“
Chcete do toho taky jít? Máme pro vás poměrně detailní návod, jak začít podnikat.
Finmag.czZaujali jsme vás? Pokračujte...
Chlapi ze železa. Rodinnou živnost přetavili oceláři na milionový byznys
Požár nastartoval velký byznys. Cyrilovy brambůrky chtějí dobýt i slovenský a polský trh
Jak uspět v podnikání? Unikátní analýza desítek příběhů našla odpověď
Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu
Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.
Zdroj: FinmagFILANTROPIE JE UMĚNÍ
Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?
BYZNYS JE HRA
Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?
Další články autora
Související články
Nejčtenější články
