Boty šije klidně i ze žraloka. Chlap zná jen pár barev, ženy desítky odstínů červené, směje se

S Michaelem Horkým jsme se sešli v suterénním ateliéru Cabinet 55. Zatímco za okny se míhaly nohy zemdlených účastníků Pražského maratonu, kteří po nábřeží mířili do cíle, na stolech se rodily originální tenisky studentů katedry výtvarné kultury a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. Jejich pedagožka, designérka Ivana Kaňovská, k víkendovému semináři přizvala zkušeného obuvníka jako odborný dohled.

Vzduch byl prosycený výpary ředidel a lepidel, takže první otázka byla zcela spontánní: Jak v tom můžete celé dny vydržet? Neškodí to zdraví?

„Na to se lidé ptají často. I když přípravky smrdí, zdraví neškodí, protože se snažíme používat ekologická lepidla i rozpouštědla,“ vyvrací obavy obuvnický mistr a vrací se k vysvětlování studentům, jak do boty co nejlépe dostat opatek a tužinku zajišťující pevnost špičky.

Mladí designéři si boty sami navrhli včetně vlastních obrázků, posléze tiskem přenesených na obuvnickou useň. Při pohledu na studenty s prsty potřísněnými lepidlem zápasící s jednotlivými částmi tenisek člověka napadá, že by si pro své dítě také představoval méně náročnou práci, stejně jako Horkého rodiče.

„Jenže já jsem odjakživa toužil být ševcem,“ oponuje Horký, který je na pojmenování švec patřičně hrdý. „Tradici řemesla jsem vnímal odmalička, naši se ševcovině věnovali i doma a pak po revoluci měli firmu. Chodil jsem do ševcovské školky a hodně času trávil s rodiči v dílně.“

Švec bos nechodí

Už jako malý měl ručně šité boty, i když rodiče jinak nakupovali v obchodě, protože na rostoucí dětská chodidla se časová investice do ručního šití nevyplatí. „Ale od té doby, co mi přestala růst noha, mám výhradně šité boty, kromě těch sportovních,“ vyvrací Horký pořekadlo, že kovářova kobyla chodí bosa.

Obouvání je věda, ale ne jaderná fyzika, směje se zakladatelka brněnské Bosonožky

Jeho cesta k šití pro náročnou klientelu však nebyla přímá. „Rodiče chtěli, abych se věnoval textilu, ale mě to stejně víc táhlo ke kůži,“ vypráví Horký. „Ovšem na nástavbě se toho člověk moc nedozví, výuka je tam stavěná na průmysl.“

Know-how zakázkové výroby obuvi čerpal od rodičů, kteří si po revoluci otevřeli v Brně dílnu a syn ji po jejich odchodu do důchodu převzal. Do té doby měl s bývalou manželkou firmu Maxam na prodej nadměrných velikostí obuvi. Svého času byli jediným obchodem v Česku, který nabízel zejména nedostatkové dámské velikosti 42 a více.

Od šermu k lodičkám

Protože se Horký spolu se synem Richardem nadšeně věnovali historickému šermu, v dílně po rodičích se zaměřil zejména na výrobu speciální šermířské obuvi a sem tam přibral klasickou zakázku. Jenže přišel covid, a jak obuvnický mistr říká, něco odnesl a něco přinesl.

Michael Horký (51)

Horký boty

• Rodák z Brna křtěný Svratkou z rodiny s osmdesátiletou ševcovskou tradicí vystudoval Střední průmyslovou školu textilní v Liberci a nástavbu na Střední průmyslové škole kožařské ve Zlíně.
• Kromě obuvi a módy se do covidu intenzivně věnoval historickému šermu.
• Snaží se pravidelně hýbat díky kruhovému tréninku, plavání a pěší chůzi, ale nejraději by jen seděl u bot.

Šermířská skupina náročné období nepřežila, zato před pěti lety vznikla značka Horký Boty a její majitel dal brzy průchod řadě neotřelých nápadů. Ostatně autorka ho objevila na profesní síti LinkedIn právě díky kolekci dámských přehlídkových lodiček z kůže potištěné nejrůznějšími dekory, mezi nimiž nechybí ani cibulákový vzor.

Další kolekci se skleněnými podpatky z uměleckoprůmyslové Akademie Světlá nad Sázavou právě chystá. Jedny hodně extravagantní se už letos představily na Plese jako Brno. Horký přiznává, že musel hodně krotit rozjetou fantazii a že nevšední zakázky ho prostě baví nejvíc.

„Nic proti klasické černé hladké polobotce, ale na ní není co vymýšlet,“ přiznává. „Mnohem víc jsem si užil výrobu červených polobotek z krokodýlí kůže, nebo taneční boty ve stylu sedmdesátých let pro Vladka Dobrovodského z Vyvolených.“

Pravou tvůrčí výzvou jsou pro ševce již zmíněné dámské lodičky nabízející bezpočet tvarových a barevných kombinací i typů a výšek podpatků. „Navíc normální chlap rozezná šestnáct odstínů barev, zatímco běžná žena rozliší pětadvacet odstínů červené,“ popisuje odborník úskalí dámských zakázek.

Krása versus pohodlí

„Aby toho nebylo málo, lodička musí přesně sedět, netlačit ani se nevyzouvat, je tam strašně moc proměnných. A pak přijde zákaznice s požadavkem na osmicentimetrové jehly, v nichž by mohla vydržet celý den. Dá se to udělat, záleží na sklonu kopyta, ale není to jednoduchý úkol,“ říká Horký.

U dámské obuvi také hodně záleží na tvaru chodidla, některé je úzké a špičaté, jiné hranaté a robustní, velkou komplikací je hallux, tedy vbočený palec. Také se musí zohlednit rozdíl mezi pravým a levým chodidlem.

Zákazníků se stejným rozměrem švec za svou praxi, kdy odhadem vyrobil kolem dvou tisíc párů bot, moc nepotkal. Největším oříškem bylo obout dámu s jedním chodidlem o velikosti 36 a druhým 41, která si do té doby vždy kupovala dva páry, z nichž sestavovala jeden. V teniskách se tak velký rozdíl dá zakamuflovat, u lodiček to chtělo trochu řemeslných kouzel.

Kolik zvířat, tolik usní

Klasická pánská polobotka se dá vyrobit za týden. Kvůli pauzám na schnutí je časově výhodnější mít rozdělané alespoň dva páry. Cena takových bot u mistra Horkého začíná na patnácti tisících korun, lodičky na deseti.

„Samozřejmě vždy záleží na materiálu, boty z pštrosí, žraločí nebo krokodýlí usně, případně krajty královské či různých ještěrek jsou cenově mnohem výš. Třeba žraločí boty vyšly na necelých čtyřicet tisíc korun. Existuje i kůže z lososa, tu bych někdy chtěl vyzkoušet, dováží se z Islandu. U Kaspického moře zase zpracovávají rybí a žabí kůži, které by mohly být zajímavé na různé aplikace,“ vypočítává odborník.

Usně z exotických zvířat dodávají specializované farmy, materiál musí vždy mít certifikát Cites. „Viděl jsem už i kůži ze slona. Koupit lze ledacos, ale řada věcí je pro mě přes čáru, ne ze všeho chci dělat,“ vysvětluje švec.

Kůže odolá času

Stejně striktně odmítá umělé materiály, které nemají potřebné vlastnosti ani trvanlivost. Horký vzpomíná, jak testoval boty z udržitelného materiálu, kvůli nimž „nemusela umřít kráva“, ale vydržely čtyři měsíce. „Nakonec by se v rámci ekologie vyprodukovalo mnohem víc odpadu,“ konstatuje. Stejně hodnotí nabídku zkusit vyrobit kompostovatelné boty. „Pokud je něco kompostovatelné, nemůže to nic vydržet.“

První barefooty vyrobil na koleně. Dnes šéf Ahinsa Shoes dodává boty i do USA

U pánských polobotek nejčastěji praskne podešev nebo se vydře podšívka. Kvalitní boty z přírodních materiálů jsou díky své trvanlivosti ekologické. Ročně se na světě prý vyrobí dvacet miliard párů bot vesměs v rámci fast fashion, což vygeneruje obrovské množství převážně nerecyklovatelného odpadu. V lepším případě skončí někde zakopané nebo ve spalovnách.

I když vyčiněná kůže si dá s rozpadem také na čas. Horký vzpomíná, že jednou dostal za úkol vyrobit repliku šest set let staré škorně. Kůže byla jako nová, rozpadlo se jen šití. To je ostatně důvod, proč jediným syntetickým materiálem na jeho botách jsou polyamidové nitě, které vydrží víc než přírodní šicí materiály.

Dobře ušité boty z kvalitní kůže si při dobré péči můžete užívat celý život. Samozřejmě za předpokladu, že máte alespoň tři páry, které pravidelně střídáte a necháte vyschnout, což platí i pro konfekční obuv. Horký zákazníkům průběžnou péči o boty vhodnými přípravky rád zajistí.

Slibné vyhlídky

Jak Horký s potěšením říká, každý rok je příjmově lepší a vloni se firma přestěhovala do krásných nových prostor. Sice to znamená vyšší nájem, ale zároveň tento krok posunul klientelu na vyšší úroveň. V posledních měsících se ševci začíná rozjíždět spolupráce s různými butiky, takže bude dodávat malé série bot do prodejen například s byznys módou.

Jak vznikají boty pro náročné? Podívejte se pod ruce mistra:

Horký boty

Horký boty

Další obrázky v galerii (13)

Syn Richard, s nímž svého času sdílel vášeň pro historický šerm, nedávno udělal bakalářské státnice na Newton University. Kromě toho má za sebou už deset párů ušitých bot a vizi, že bude v rodinné tradici pokračovat.

„Aniž bych na mladém klečel s požadavkem, že bude dělat ševce, přišlo to na něj samo, takže mohu zvolna předávat řemeslo,“ raduje se Horký. „Najednou firmu neplánujete na deset patnáct let, ale na delší dobu,“ uzavírá.

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho, rádi se na něj podíváme.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Z korporátu k šicímu stroji. Batohy od Batohiro vznikly na koleni, teď si chtějí podmanit svět

• Marketing musí jet jako mašina, jedno self promo nestačí, radí šéf kampaně Petra Pavla

• Z „trapného“ tématu velký byznys. Podnikatelka vymyslela balonek, který mění porodní příběhy

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag