Z právníka designérem tichého luxusu. Petr Bureš šije kožené doplňky na celý život

Petr Bureš se při vysokoškolském studiu rozhodoval mezi právy a robotikou. Vyhrálo právo a škola ho bavila, jenže už při ní objevil větší vášeň – navrhování designových doplňků z kůže a dalších ušlechtilých materiálů.

„Když jsem rok po promoci doma řekl, že budu opouštět zaměstnání a půjdu se koníčku věnovat naplno, musel jsem mamince slíbit, že si právničinu nechám jako záložní variantu, kdyby se nedařilo,“ usmívá se designér.

Zatím to ale vypadá, že na právničinu nedojde. Lidí ochotných investovat do nadčasových doplňků počínaje obaly na karty přes peněženky, opasky až po kabelky či aktovky pod značkou Art by Petr Bures je stále víc.

Když se probíráme vzácnými materiály od vysoce kvalitní jehněčiny po pravého krokodýla, nabízí se otázka, kolik mladý designér potřeboval peněz do začátků podnikání. Petr Bureš měl vše v hlavě srovnané už od studií, kdy souběžně pracoval v IT firmě. „Jsem zvyklý žít skromně a nadstandardní příjmy z IT jsem si dával stranou,“ vysvětluje rozjezd luxusní designérské firmy bez úvěrů.

I v současnosti, kdy si rychle získal jméno a má dostatek zakázek, investuje zpět do podnikání: „Držím velký sklad kůží v hodnotě kolem dvou set tisíc korun, aby si na ně zákazník mohl sáhnout. Časem bych chtěl mít skladem i hotové věci na ukázku. Klient si díky tomu lépe představí, jak bude jeho objednávka finálně vypadat.“

Petr Bureš (27)

Art by Petr Bures

Designér kožených doplňků v Art by Petr Bures. Rodák z Velké Losenice u Žďáru nad Sázavou po maturitě na gymnáziu vystudoval obor Právo a právní věda na Masarykově univerzitě v Brně, promoval v roce 2021. Už při studiu pracoval v IT firmě a roku 2022 začínal naplno jako designér kožených doplňků vyráběných klientům na míru. Jeho největším koníčkem je podnikání. Ve volném čase rád čte a se snoubenkou plánují na rok 2026 svatbu.

Všechny zakázky včetně nejsložitějších šije designér pečlivým ručním stehem, na který dává doživotní záruku. Pro něj je potřeba do kůže nejprve v pravidelném rozestupu vyrazit dírky pomocí děrovací vidličky, a ty trpělivě provlékat pevnou polyesterovou nebo lněnou nití.

Samozřejmě více peněz by vydělaly levnější věci šité na stroji, ale to by podnikatele nebavilo. I když na něm šít umí – v začátcích pandemie covidu s babičkou vybavili obličejovými maskami široké okolí včetně českého vyslanectví ve Francii. Ostatně, u Burešovy babičky, maminky i zručného otce lze hledat rukodělné geny a zájem o vytváření krásných věcí.

První stehy

Na Burešově práci je nejzajímavější, že je samouk. Při zkoumání práce s kůží často znovu „objevoval Ameriku“. Hodně věcí se naučil doma a jako kluk se divil, že vrstevníci šít neumějí. První stehy uplatnil jako osmiletý při výrobě dvou jehelníčků, které maminka i teta dodnes používají.

Časem ho k ruční práci přivedla abstraktnost IT podnikání. „Když jsme podepsali smlouvu na milionovou zakázku, bouchalo se šampaňský, ale mně chyběla práce, na jejíž výsledky bych si mohl sáhnout,“ vysvětluje zrod zájmu o kožené doplňky.

Začal v roce 2018 výrobou malé peněženky na karty. „Všechno na ní bylo špatně,“ přiznává. „Neuměl jsem ruční steh, učil jsem se za pochodu a sám. Místo toho, abych si pustil nějaké video na YouTube a okoukal osvědčené fígle.“ 

Navzájem se doplňujeme

V té době marketingově pomáhal Filipu Vaculíkovi, řediteli brněnského zakázkového krejčovství Salonč4. Ten ho seznámil s ševcem Michaelem Horkým, jehož příběh jsme vám v projektu Podnikavé Česko přiblížili minulý týden (viz box). „Jeho web se mi moc nelíbil, tak jsem se mu ozval, že bych pro něj měl návrh na změnu,“ vzpomíná designér na začátky spolupráce.

Boty šije klidně i ze žraloka. Chlap zná jen pár barev, ženy desítky odstínů červené, směje se

Slovo dalo slovo a Bureš nějakou dobu pomáhal s marketingem i Horkému. Ledacos od něj odkoukal a vyzkoušel na odřezcích kůží z ševcovského ateliéru. Učil se rychle, ale netají se tím, že nepodařených kousků má plnou krabici. A také mu dalo hodně úsilí překonat ostych z říznutí do krásné kůže s vidinou, že na konci může být zmetek.

Bureš je každopádně přesvědčený o tom, že lepší než hodiny teorie je praktický pokus a poučení z nezdaru: „Postupně jsem přicházel, jak na to, a posouval se dál. Tahle potřeba věci vynalézat po svém asi byla trochu brzda, ale mě by to bez toho nebavilo. Díky tomu, že nic od nikoho nepřebírám, mám naprostou kreativní volnost.“

V roce 2022 Bureš ukončil práci v IT firmě a pustil se do šití naplno. Michael Horký přišel s nabídkou vhodného prostoru pro dílnu. „Stali jsme se sousedy a zhruba o tři čtvrtě roku později jsem se stěhoval znovu. Tentokrát do společného ateliéru s Michaelem, protože naše práce se dobře doplňuje,“ pochvaluje si podnikatel.

Někdy si majitel nových bot nechá udělat opasek ze stejné kůže, jindy je to naopak. Některé usně s Horkým objednávají společně. Bureš však z devadesáti procent používá kůže již barvené, obuvník ty své často dobarvuje podle požadavků zákazníka. 

Než říznu do krokodýla

V současnosti už má designér propracovanou přípravu. Po prvotním papírovém návrhu následuje model ze štípenky, což je méně kvalitní kůže hrubá z obou stran, která se používá právě na prototypy nebo na výplně. Nedávno si pořídil 3D tiskárnu a třeba notebook, na nějž pro zákazníka vyráběl obal, si na ní nejprve vytisknul, aby byl rozměr co nejpřesnější.

Teprve pak přijde na řadu kvalitní useň. Největší pozornost samozřejmě budí ta pocházející z krokodýla s puncem luxusu a dobrodružství. Nicméně zvířata pro kožedělný průmysl se chovají na farmách a usně mají certifikát Cites (dokument prokazující původ s ohledem na omezení obchodu s ohroženými druhy zvířat, pozn. red.).

Co všechno zvládne vyrobit Petr Bureš? Podívejte se do galerie:

Art by Petr Bures

Art by Petr Bures

Další obrázky v galerii (9)

„Kůže z krokodýla je skvělý materiál, pevný, ale jemný na dotek,“ vysvětluje designér. „Cena logicky roste s velikostí, ale zase jen do určitého rozměru, protože s věkem krokodýlům rohovatí i kůže na břiše, která se jako jediná na výrobu usní používá. Ideální je useň 44 až 48 centimetrů široká, ta vyjde na zhruba tisíc eur (25 tisíc korun). Ale má to ještě jeden háček: že většina firem bere objednávky až od šesti kusů. Na jednotlivý nákup člověk musí čekat a v případě nabídky rychle koupit.“

To, co laik mylně považuje za krokodýlí kůži, bývá často jehněčí s vytlačeným dekorem. Je mnohem jemnější a jedna useň vystačí na celou aktovku. Krokodýlí jsou potřeba tři až čtyři, takže náklad na materiál je kolem sta tisíc korun. Hotový produkt se může blížit ke čtvrt milionu.

„Zatím jsem velkou zakázku z krokodýla nedělal,“ přiznává Bureš. „Jen hodinkové pásky, opasky a peněženku, a v plánu mám dámskou kabelku. Na tu není tak velká spotřeba a dala by se pořídit zhruba za devadesát tisíc.“

Bureš právě odevzdal návrhy krokodýlích opasků pro klienta, který je objednal jako osobní poděkování pro své zákazníky s jejich monogramem. I raznice na písmena se budou vyrábět individuálně.

K vzácným kůžím samozřejmě nelze dát ledajaké kovové komponenty. „U kování spíš než na konkrétním materiálu záleží na jeho povrchové úpravě,“ odpovídá designér. „V oboru galvanického pokovování jsou mistři v Itálii, odkud beru kování na aktovky. Tato malá rodinná firma, kde se na objednávku čeká týdny až měsíce, má patentovaná zapínání s kódovým zámkem připomínajícím staré sejfy s unikátním vzhledem i bezprecedentním zpracováním. Mám je skladem ve zlatém i stříbrném provedení. Oblíbenější u zákazníků je stříbrná, ale rád použiju i zlatou variantu.“

Termíny jsou stres

Zákazník na převzetí aktovky čeká čtyři až šest týdnů, v součtu je na ní zhruba deset dní práce. Ovšem hodně času zabere závěrečné dobarvování hran ve třech až čtyřech vrstvách. Po zaschnutí se přebrousí a práce se opakuje až k dokonalosti. Pak se produkt vyleští a předá zákazníkovi.

Z korporátu k šicímu stroji. Batohy od Batohiro vznikly na koleni, teď si chtějí podmanit svět

Práce na zakázku přináší řadu stresových situací, i když s IT je to prý nesrovnatelné. Designér je zatím na všechno sám. Je pro něj důležité, aby se zákazníci mohli na jeho slovo spolehnout, takže před Vánoci bývá v dílně i dvanáct až šestnáct hodin denně.

„Největší nervák bylo předávání aktovky s vyšitým jménem klienta na víku 23. prosince dopoledne. A pak zákaznice ze Slovenska… Objednala si boty i kabelku. Jenže já tehdy ještě neměl dost zkušeností s realizací střihu, který jsem pro ni vytvořil. Po sedmi nezdařených prototypech jsem musel změnit postup. U toho původního jsem nepočítal s barvením hran, tím se práce hodně protáhla, ale nakonec jsem kabelku dodal včas a k plné spokojenosti,“ říká designér.

Kabelka od Petra Bureše bývá jen o něco dražší než luxusní konfekce, ale zákaznici se nestane, že na akci potká stejný doplněk.

Jak se vlastně jedná s klienty ochotnými zaplatit za ruční zakázkovou výrobu desítky tisíc? Nejsou rozmazlení a rozmarní? „Je to právě naopak, většinou jsou to jemní lidé schopní případný problém vyřešit na místě,“ opáčí podnikatel. „Cenovka mé práce přitahuje lidi s určitým smýšlením, kteří nemají potřebu se prezentovat drahými konfekčními značkami, ale jde jim o osobitost. Je to tichý luxus. Takový člověk jde na schůzku a ví, že jeho taška na ní bude jediná a výjimečná. Často mi pošlou fotografie, jak věci používají a mají z nich radost.“ 

V byrokracii se nevyzná ani ajťák

Menší radost má podnikatel z kontaktu se státem. Spousta věcí by podle něj mohla být jednodušší. Za nejhorší zážitek považuje zařizování elektronického podpisu. Nefungovala mu čtečka občanky, třikrát musel jít na Czech Point, obsluhující mu slíbila, ať přijde s počítačem, že mu poradí. Příští den tam byla jiná a dotčeně tvrdila, že ona nic takového dělat nebude.

„Jako právník a ajťák mám na sebe v kontaktu se státem mnohem vyšší nároky. Jenže když mám problémy já, neumím si představit, jak to zvládají lidé ve věku mých rodičů a starší. Systém by měl být přístupný pro všechny a ne až po prostudování desítek stran nesrozumitelného návodu,“ tvrdí podnikatel.

Daně si dělá sám, ale i v tomto případě by si představoval, že by si stát měl všechny potřebné údaje stáhnout a od poplatníka požadovat vyplnění zhruba čtyř kolonek. Za jediné řešení považuje radikální změnu, kdy se postaví jednoduchý, uživatelsky příjemný systém. Za tři roky se ten starý zahodí a pojede se v novém, navzájem provázaném a kompatibilním, což je ovšem při absenci dlouhodobé koncepce trochu utopie. 

Dobře ušitá budoucnost

Svou budoucnost designér vidí optimističtěji než digitalizaci státu. Toho času je uprostřed přechodu firmy na společnost s ručením omezením, chce totiž zvýšit důvěryhodnost a nabrat zaměstnance.

Řezat, řezat, řezat, jinak to nejde. Jak český brašnář-samouk porazil i mazáky z USA

Bureš se zaměřuje na přípravu hotových střihů, protože většina klientů nemá tak specifické požadavky, aby se nevešly do připravených vzorů. Počítá s tím, že práce „made to measure“ (již hotový základní střih se upravuje dle požadavků zákazníka) bude časem převažovat nad současnou „bespoke“ (kompletní výroba na zakázku včetně střihu).

Chtěl by šít více kabelek, v začátku cílil na dámskou klientelu, ale zatím převažují muži. „Všude sleduju, co dámy nosí, jak se ke svým doplňkům chovají a jak se jimi chlubí,“ říká s úsměvem. Navíc muž si někdy s jednou kvalitní nadčasovou aktovkou vystačí do důchodu, ženy jsou náročnější a potřebují kabelky střídat. Nemluvě o tom, že jejich tvorba zaručuje větší kreativitu.

Podnikatel by do deseti let chtěl vybudovat ateliér s pěti lidmi pracujícími v jeho standardu. „Rád bych přenesl těžiště práce tam, kde mu mohu dát přidanou hodnotu, tedy k návrhům. Ostatně moje ruce jsou součástí pracovního stresu. Kdybych si při sportu zlomil ruku jako ajťák nebo právník, nic moc by se nestalo, ale teď by mě úraz zcela vyřadil z provozu. Přesto nemám pojištění a mám strach ho uzavřít, abych si tím něco nepřivolal,“ uzavírá se smíchem.

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho, rádi se na něj podíváme.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Z odpadu dělají designový nábytek. Bez udržitelnosti už podnikat nepůjde, říkají

• Zachránit, co se dá. Se sekerou se dají dělat kouzla, říká tesař a opravář historických staveb

• Chytré hodinky tu nehledejte. I na malém městě jdou dělat velké věci, říká hodinář z Počátek

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag