Tomu se říká filantropie. Nejen o ní je prázdninové číslo Finmagu

Narodila se v Chicagu, ale možná se Joan Mitchellová cítila víc Francouzkou. V Paříži po válce studovala a také se tam provdala, později žila se svým druhým partnerem, kanadským malířem Jean-Paulem Riopellem, ve Vétheuil.

Ale ano, to je to městečko ležící na severozápad od Paříže, kde Claude Monet, tehdy ještě neznámý a hodně chudý malíř, namaloval na 150 obrazů, a nakonec tu i pochoval svou ženu. Bydleli se dvěma synky v nenápadném domku na kraji obce a právě v jeho blízkosti si o 90 let později koupila dům americká malířka. Na břeh Seiny ji však nepřivedla nouze jako Moneta, ale fascinace barvami a přírodou. Koneckonců, nikdy se také netajila obdivem k impresionistům.

V jejím vétheuilském ateliéru vznikla řada děl, jež dnes představují vrchol takzvaného abstraktního expresionismu. Velkoformátový triptych Iva, který tu Mitchellová namalovala snad vůbec jako první, dostal přitom název po feně německého ovčáka. Ta trávila s malířkou dlouhé noci v ateliéru, a zatímco umělkyně metala barvy na plátna po svém charakteristickém způsobu, společně poslouchaly Bacha, až se „Iva stala prodloužením Joan, nebo Joan prodloužením Ivy“.

Ať už je tato často citovaná metafora autentická, či spíš patří do sféry legend, jedno je jisté: ve Vétheuil se v 70. letech vlastně zopakoval Monetův příběh. Triptych ještě ne dost známé Joan Mitchellové byl vystaven v roce 1974 v USA, později jej získalo město Jacksonville na Floridě a tam setrval, takřka nepozorován, až do roku 2018. Tou dobou už ale Mitchellová, jež zemřela v Paříži v roce 1992, dávno nebyla neznámá, a tak při aukci v newyorské Christie's se cena triptychu vyšplhala přes tři miliony dolarů. Kupci, americký developer Jorge M. Pérez a jeho žena Darlene, si dílo doma pověsili nad postel.

Klapka. Konec příběhu, mohla bych tady napsat a politovat všechny, kdo včas neinvestovali do děl americké malířky. Dnes, kdy se i její menší práce prodávají za desítky milionů dolarů, je Mitchellové tvorba nedostupná pro většinu veřejných institucí. To přiznává i ředitelka londýnské Tate. Jak je tedy možné, že tato galerie nakonec slavný triptych Iva získala? A dokonce zdarma?

„Vždy jsem sbíral umění s cílem, že by se mělo dostat k co největšímu počtu lidí,“ citoval deník The Guardian magnáta Péreze, když sundal ty tři nádherné obrazy ze zdi a věnoval je londýnské Tate. Učinil tak prý s těžkým srdcem, ale jasným záměrem. „Ti, kteří měli velké štěstí jako já a Darlene, mají povinnost to vrátit společnosti,“ řekl a přidal ještě několik milionů, aby mohl být v Tate zřízen nový kurátorský post.

Tomu se říká filantropie. A o ní píšeme v novém Finmagu.

Přeji krásné léto a samé takové pozitivní příběhy.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Ve zdravém těle… a tak dále. Nový Finmag o propojení sportu a byznysu

• Škola je prostě byznys. Nový Finmag vás o tomto propojení přesvědčí

• Za 140 let se vlastně tolik nezměnilo. Co se dočtete v novém Finmagu?

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag