Od únikovek k akustickým panelům. Nemusíte být originální, stačí to dělat lépe, říká podnikatel

K podnikání je potřeba talent, dobré nápady a odvaha pouštět se do nevyzkoušených věcí. Nic z toho Tomáši Kučvovi nechybí. Během svého průletu několika druhy podnikání strávil limitních deset let při studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy a na poslední chvíli ji dokončil diplomovou prací na téma „Postavení společníků v obchodních korporacích“. Jako majitel a spolumajitel dvou firem dobře věděl, že jeho místo je jinde, ale bylo mu líto roky studijních snah zahodit.

„Právní vzdělání jsem ocenil zejména v začátcích podnikání, kdy jsem nemusel investovat do advokátních služeb například u nájemních a dodavatelských smluv. To byla velká finanční i časová úspora,“ pochvaluje si Kučva.

Špička v herním oboru

Určitý kapitál získal pronájmem přes Airbnb, takže se mohl pustit do únikových her. S nápadem přišla jeho tehdejší přítelkyně, která si únikovku vyzkoušela v Londýně. Firmu The Chamber založili před jedenácti lety a v současnosti je Kučva jedním ze čtyř společníků včetně jednoho minoritního. 

„První hru jsme postavili vlastnoručně víceméně na koleni, pronajali jsme na ni byt. Z dnešního pohledu to byla hobby záležitost,“ směje se Kučva nesmělým začátkům. Měli však úspěch a do dvou let zažili velký rozmach.

„Postavili jsme šest her a prodávali koncepty do zahraničí, včetně například Kuvajtu. Měli jsme ideu, že se staneme velkou franšízovou značkou,“ vzpomíná podnikatel. „První generace her byla jednoduchá, současnou čtvrtou generaci tvoří špičkové high-tech chytré domácnosti s desítkami mikropočítačů, stohem manuálů a serverovnou.“

A zase ten covid!

Před covidem měla firma čtyři franšízy. Majitelé začali pořádat akce a teambuildingy, třeba s tématikou dané firmy.

Tomáš Kučva (36)

Samuel Antonov

Rodák z Jirkova, po gymnáziu studoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, krátce pracoval v advokátní kanceláři. Dříve se hodně věnoval hudbě i jako DJ. Kvůli podnikání nemá na koníčky moc času, na sport (s výjimkou jízdy na kole do práce) je prý moc líný. Volné chvíle tráví s rodinou, má pětiletou dceru.

Jenže v době největšího rozmachu přišel covid a lockdowny. Státní příspěvek na polovinu nájemného neměl pro firmu moc velký význam, protože potřebovali zejména udržet brigádníky s cenným know-how.

„Covidovou krizi jsme v The Chamber přečkali i díky velké zakázce na edukativní hru pro Škoda Auto. Oproti běžnému režimu jsem ale měl spoustu času, tak jsem rekonstruoval byt. A taky projížděl Pinterest, kde se dá objevit spousta krásných věcí, které v Česku nejsou,“ pokračuje podnikatel. „Narazil jsem tam na akustické panely a jejich vertikální symetrie mě uhranula.“

Panely složené ze syntetické plsti z recyklovaných PET lahví a MDF latí s dřevěnou dýhou vyráběly jen dvě dánské firmy. Dovoz by byl drahý, navíc na chladném severu mají z důvodu úspor za energie nižší stropy. První zmínky o něčem podobném pocházely z přelomu let 2017 a 2018 a asi nejstarší obložení připomínající akustický panel objevil Kučva na fotografii Václava Havla s Billem Clintonem v hospodě U Tygra z roku 1994.

Testováno u mě doma

Kučva si nechal akustický panel vyrobit do svého bytu a všichni návštěvníci byli nadšeni jeho vzhledem i účinkem na akustiku. 

„V té době se nevědělo, co se z covidu vyklube. V panelech jsem jednak viděl potenciál, jednak vyschnul zdroj příjmů. Zjistil jsem, že designéři a architekti panely už dávno znají. Všechny trendy totiž zachytávají o něco dřív, takže ocenili českou výrobu,“ raduje se podnikatel z tehdejšího rozhodnutí.

A tak se roku 2021 zrodila Woodpasta. Dánské panely nebyly chráněné patentem ani průmyslovým vzorem, protože tento nápad není příliš specifický. A hlavně, jak konstatuje Kučva, v dnešní době už ani patent neznamená ochranu před kopírováním. Nemáte-li chuť se soudit, moc si nepomůžete.

Woodpasta byla jednou z prvních středoevropských firem, která s výrobou akustických panelů začala. Výhodou byly úspory z předchozího podnikání, takže se rozjezd obešel bez úvěrů, jen s občasnou provozní injekcí od rodiny v řádu desetitisíců.

„Moje investice spočívá zejména ve velkém množství času, kdy jsem ve firmě trávil až čtrnáct hodin denně,“ konstatuje Kučva. „Nejnáročnější fáze trvala zhruba tři čtvrtě roku, kdy jsme neustále navyšovali objednávky materiálu a nadělala se řada chyb, které bylo potřeba napravit. Dobrý dojem jsem pro začátek považoval za mnohem důležitější než zisk.“

Zhruba devět měsíců si užívali období bez konkurence, než se přidaly další výrobci a levné produkty z Číny na sebe nenechaly dlouho čekat.

Design i úleva od dozvuku

K čemu vlastně pohltivé akustické panely slouží? Jedním z velkých problémů moderních staveb je příklon k minimalismu, kdy z interiérů mizí materiály pohlcující zvuk. K minimalismu patří beton, kov a sklo. Jenže beton na podlaze, na stěnách i na stropě vytváří akusticky nepříjemné prostředí, zejména když je doprovázen skleněnými plochami a velkými otevřenými prostorami. 

„Interiéry vypadají krásně na fotkách, ale špatně se v nich žije,“ vysvětluje výrobce. „Lidi si zpočátku ani neuvědomí, že je prostor nutí mluvit hlasitěji. Nevyhovující akustika se špatně definuje. Mozku totiž podvědomě vadí silný dozvuk. Je častým spouštěčem bolestí hlavy, migrén a únavy z diskuze. Člověk si někdy po odchodu návštěvy připadá unavený, jako by se vrátil z hlučné hospody.“

Ovšem jak dozvuky tlumit, aniž by bylo nutné interiér zaplnit huňatými koberci, závěsy a polštáři? Na trhu nebylo dost produktů, které by zajišťovaly tlumicí funkci a zároveň zapadaly do minimalistického trendu. „Tento prostor jsme díky našim akustickým panelům vyplnili bez kompromisů,“ říká spokojeně Kučva.

Dřevo se mění v náladu

Kučvova firma kvůli pronikání na zahraniční trh prochází rebrandingem. A zase přichází ke slovu majitelova tvořivá hravost. Slova „wood“ a „mood“ tvoří dokonalý rým. Navíc anglické „dřevo“ se v „náladu“ lehce promění tím, že se písmeno W postaví na hlavu. A nálada s akustikou přece ladí dokonale. 

„Slovo Wood bylo nahrazeno obecnějším Mood, protože produkty už nejsou jen o dřevě,“ vysvětluje majitel.

Moodpasta je už chráněnou známkou. Rebranding přinesl nečekaný marketingový zisk, protože spousta lidí zaregistrovala v článcích záměnu W za M a psala, že jim autoři zkazili text. Jinak ve firmě dosud marketing moc nepotřebovali, poptávka byla dostatečná, vystačili si s Instagramem, facebookem a veletrhy.

Mám nefér výhodu

Majitel a jediný společník si zatím z firmy „nevytáhl“ ani korunu, živobytí mu zajišťují únikové hry. 

„The Chamber jsme předali manažerům, kteří se vyprofilovali ze zkušených gamemasterů. Do dvou let od covidu byla firma na maximu, staví se nové hry,“ vypočítává majitel. „Mám díky tomu v druhém podnikání trochu nefér komfort a výhodu proti lidem, jimž firma musí zajistit i obživu.“

Z odpadu dělají designový nábytek. Bez udržitelnosti už podnikat nepůjde, říkají

Ve startupu Moodpasta jsou procesy podle slov majitele zatím nastaveny poněkud punkově. Meetingy jsou, jen když je jich potřeba, nikdo není pod drobnohledem, procesy si každý vytváří na svoji odpovědnost. Počítají se pouze výstupy a výsledky.

O daně a další byrokratické záležitosti se Kučvovi stará otec, který je v důchodu. Právě kvůli „punku“ mají občas spory, protože tatínek ze staré školy dohledává každou účtenku za parkování. Syn se raději smíří s nižším odpisem nákladů, než aby dohledáváním papírů trávil čas, který může věnovat byznysové kreativitě.

„Místo kontroly energii raději věnuji něčemu, co mě posune dopředu,“ tvrdí podnikatel. „Interní auditor by možná našel statisícovou úsporu, ale náklad na něj bude dvakrát vyšší. K čemu by to ve firmě se čtyřicetimilionovým obratem bylo?“

Zákazníci chtějí kvalitu a klid

Co může úspěšný podnikatel poradit jiným startupistům? „Spousta lidí nemá invenci vymýšlet, v čem by mohli podnikat, a mylně se domnívají, že je to z podnikání diskvalifikuje. Často řeší budoucí podnikání podle saturace trhu určitým produktem. To je ale chyba. Nemusíte mít produkt, který nikdo nemá, stačí ho umět doručit lépe než ostatní. Hodně prostoru je ve stavebnictví i v řemesle, které stárne a mladý člověk s fortelem a moderním přístupem má vždycky šanci prorazit,“ navrhuje Kučva. 

„I když jsem taky začínal v dírách na trhu, dnes dělají obě firmy zásadní čísla i v oblastech, které byly ‚saturované‘ dávno před jejich založením. Kolem sebe vidím, že kvalita a dobrý servis vždycky najdou odbyt. Typ produktu je až druhořadý. A zákazníci se často nerozhodují podle ceny, ale podle toho, který dodavatel jim přidělává nejmíň práce. My jsme bezproblémoví, takže i v konkurenci můžeme být dražší. Mimo jiné jsme schopni podle projektové dokumentace přesně spočítat, kolik produktů zákazník potřebuje, to je velká úspora času.“

Každému by doporučoval nechodit do byznysu se společníky, pokud to pro vznik firmy není bezpodmínečně nutné, případně mít od začátku jasně nastavená pravidla pro exit. Sám měl sice v první firmě štěstí, ale nebývá to pravidlem.

„Měl jsem už nabídky na vstup investora, ale to člověka vždy výrazně limituje ve svobodě. Pokud jsou vaší motivací peníze, investor je často jediná cesta kupředu. Pokud je motivací svoboda, investor a často i společník mohou být jejím popřením,“ vysvětluje podnikatel.

„Nepotřebuju mít obrovskou korporátní firmu, dávám přednost klidu a tomu, že zaměstnanci nebudou vymačkávaní na dřeň. Pracuje pro mě čtrnáct šikovných lidí, kterých si považuju. Kdyby nebyli dobří, věrní a loajální, nemůžeme fungovat,“ uzavírá spokojeně Kučva.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Vánoční průšvih je nepoložil. Brněnští architekti světla dál sní o zahájení olympijských her

• Opustili svět IT a začali šít textil na míru. Dnes dodávají do Puppu i pro Státní operu

• Z právníka designérem tichého luxusu. Petr Bureš šije kožené doplňky na celý život

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag