Stres na ARO vyměnila za „zenový“ byznys. Přesvědčil mě až kus vlastní země, říká

Ze záhonů jen místy vykukuje trs fialových aster, jinak vládnou podzimní odstíny hnědé. Zahradou už prošly první mrazíky. „Letošní sezona skončila, vázat už budu jen ze sušených rostlin,“ obhlíží svoje království Vendula Káfoňková.

Klidné tempo procházky si dnes vysoká tmavovláska může dovolit po několika měsících: není to dlouho, co skončila každoroční série svateb, pro něž připravuje květinová aranžmá od slavobrány a nevěstiny kytice až po výzdobu stolů. Květiny z jejích záhonů zdobí rok co rok mezi 15 a 20 svatbami, víc by se dvěma malými dětmi nejspíš ani nestihla.

Poslední letošní aranžmá bylo už v podzimních odstínech sytě oranžové, dominovaly mu její oblíbené jiřiny. Několik košatých květů téhle podzimní české klasiky zdobí i jídelní stůl Venduly Káfoňkové. „Teď zrovna mám v oblibě jiřiny, ale to je roční dobou. Na jaře se nemůžu vynadívat na první tulipány… A takhle se mi to mění pořád.“

Než vejdeme do citlivě opravené chalupy s kachlovými kamny, míjíme kupu pečlivě roztříděných hlíz jiřin, o kus dál z kbelíku koukají oranžové lampionky mochyní.

Vendula Káfoňková (36)

Foto: Petra Tajovský Pospěchová

• Narodila se v Pelhřimově. Mládí trávila u koní, o nichž říká, že ji naučili zodpovědnosti a tvrdé práci. Vystudovala střední zdravotnickou školu a bakalářský obor všeobecná sestra.
• Po absolutoriu odjela coby au-pair do Anglie, pak pracovala v Praze a v Českých Budějovicích na koronární jednotce. Chvíli žila na Novém Zélandě. Po návratu domů se usadila v Pelhřimově, kde nastoupila na ARO.
• V roce 2018 s mužem koupili chalupu, kterou dnes obklopuje přírodní zahrada, hlavní pracovní prostor Venduly Káfoňkové. Letos získala i oficiální ekologický certifikát „Ukázková přírodní zahrada“.
• Od roku 2022 pod značkou Louka ve váze tvoří svatební výzdoby a pořádá floristické workshopy.

Ty svojí jasně oranžovou barvou nejspíš ještě rozzáří některý podzimní věnec nebo vánoční floristickou kompozici. I když se zahradnický rok v tuhle dobu dostává do útlumu, pořád je tu spousta sezonní práce.

„Rytmus zahradnického roku začíná prvními semínky už začátkem ledna, pak postupně dosívám spousty druhů květin: mám je doma pod zářivkami. Poté se stěhují do skleníku, pak je čas na foliovník, v dubnu, v květnu jdou kytky ven. Mezitím rostou a kvetou cibuloviny, pryskyřníky…,“ popisuje.

Pak se průběžně pleje, zalívá, hnojí, vyvazuje do sítí, zaštipuje, aby bylo všechno připravené, až přijde sezona svateb, workshopů a akcí v zahradě.

Sezona trvá do prvních mrazů. „A pak motám podzimní věnce, čistíme záhony, hnojíme, staráme se o půdu. Nakonec nakupuju semínka a plánuju další rok a úplně nakonec přijde čas na adventní věnce a workhopy. Volno mám vlastně jen v čase adventu,“ líčí, jak se během jejích tří floristických let ustálil rytmus roku.

Z ARO rovnou na zahradu

Celý rok v zahradě tráví až od roku 2022. Jejím původním oborem bylo zdravotnictví. Rychlé tempo oddělení ARO, kde sloužila coby zdravotní sestra, jí dlouho vyhovovalo. Přerod v zahradnici a květinářku začal, když rodina získala kousek půdy.

„Do té doby jsem o kytkách, zahradě a pěstování neměla ani tušení a vlastně mě to k tomu ani netáhlo,“ přiznává Káfoňková.

„Ale při získání vlastního kusu země se situace úplně obrátila a já jsem hned našla vášeň v přírodních, divokých, rozkvetlých zahradách. Zahradu jsem začala tvořit, vzdělávat se o ní, inspirovat se,“ říká.

Pak se narodila první dcera a vášeň pro zahradu spíš jen doutnala. Po dvou letech rodičovství ale nová záliba vykrystalizovala v opravdu silnou potřebu něco tvořit ve větším měřítku.

„Přihlásila jsem se do seberozvojového kurzu pro maminky na rodičovské dovolené pod organizací Attavena. Měla jsem obrovské štěstí, že naši skupinu vedla velmi inspirativní a podporující lektorka. A mě během toho času došlo, že se chci živit tím, co ‚mám doma‘, svým prostorem.“

Studentský nápad za stamiliony. Třebíčská Angry Beards vyrostla z garáže a míří do Evropy

„Na konečném víkendovém semináři jsem se rozhodla, že budu pěstovat své vlastní květiny k řezu a prodávat je s tou obrovskou přidanou hodnotou – že jsou lokální, bez chemie a pocházejí ze zahrady, která je velmi bohatá, biodiverzní, nespoutaná. Takovou ji vidím.“

Vendula Káfoňková je žena činu, a tak netrvalo dlouho a vytvořila svou značku, logo, webovky, sociální sítě a začala vázat.

„První rok pouze z trvalek a plevelů – což mi nyní přijde strašně vtipné. Poté jsme do zahrady zapojili záhony pro letničky. Projekt Louka ve váze trvá už čtyři roky, ale pěstební sezona byla letos třetí,“ vzpomíná na začátky. „V květinách jsem se našla, najednou jsem věděla, že tohle je konečně ta pravá cesta pro mě – a že v tom budu dobrá,“ dodává.

Přestože se v roce 2024 narodila druhá dcera, práce na záhonech o ploše 300 metrů čtverečních nepolevily. „To už jsem třeba i při kojení sela semínka. Byl to moc náročný rok, ale já jsem workoholik a nemůžu polevit,“ říká vysočinská floristka s lehkou nadsázkou, zatímco mladší dceři střídavě podává papír na kreslení, svačinku a pak zase něco na pití.

Výsledkem tříletého pěstebního úsilí je zahrada, která vydělává kolem 250 tisíc ročně a hlavně dává 95 procent materiálu na květinové vazby Louky ve váze.

„V začátcích jsem hodně lovila i venku v plenéru, na tohle už teď tolik času nemám. Ale občas k volně rostoucímu býlí sáhnu. Kytice vznikají okamžitou inspirací, neplánuji do detailu, jak budou ten který rok vypadat. Prostě vymyslím, na kterých květinách bude sezona stát, a z těch pak tvořím.“

Spolupráce s květinovou koučkou

Součástí floristické práce je i stálé sebevzdělávání. „Mám i květinovou koučku: je v oboru 30 let a konzultuju s ní opravdu hodně. Řešíme všechno od floristického designu po cenotvorbu. I díky ní jsou moje dnešní workshopy odborně dál než ty před dvěma lety.“

Zároveň Vendula Káfoňková sleduje i aktuální trendy, mezi ně patří třeba jedlé prvky a zelenina v květinových kompozicích. „Když se podíváte na staré obrazy, zelenina a ovoce jsou součástí aranží zdobících stoly. Já jsem takhle třeba letos používala rozříznuté pomeranče, physalis nebo mandarinky, které ladily do podzimní kompozice. Existují i případy, kdy takhle někdo čaruje s květákem: ale to už mi přijde spíš jako úlet.“

Nynější květáková sezona tedy nechává Vendulu Káfoňkovou chladnou a pozornost obrací k přípravě sadby na příští rok. Každý rok přidává nějakou novou rostlinu. Tou, kterou objednala pro sezonu 2026, je řebčík perský: zvonkovými květy trochu podobný náprstníku. 

Začínali angličtinou, teď Engeto vychovává ajťáky a slibuje revoluci ve vzdělávání

Když jsou cibule a semínka vybrané, dovezou koňský hnůj, který si domluvila nedaleko, a ten zarývá do letničkových záhonů.

„Trvalky, které na nějakém místě žijí, ty se hnojit nemají. Ale letničky žijou jenom jeden rok, tak prostě potřebují co nejvíc živin. Koňský hnůj se nám na ně osvědčil.“

Kytky se naštěstí na rozdíl od zeleniny snášejí bez výjimek, a tak vedle sebe může sázet, co ji napadne, a sledovat, jak si příroda s jejími plány poradí. Někdy to vypadá docela napínavě, jako v roce, kdy chvíli po třech zmrzlých přišlo velké krupobití.

„Všechny rostliny už byly venku a kroupy je skoro bez výjimky polámaly. Při pohledu na tu spoušť jsem plakala. Jenže pak se stal zázrak: květiny odrazily a vykvetly nakonec ještě bohatěji než jindy. Rostliny to prostě nevzdaly. Měla jsem nakonec štěstí – kdyby kroupy přišly později, už by k obnově asi nedošlo.“

Práce, která nikdy nekončí

Vendula Káfoňková zabloudí láskyplným pohledem k zahradě, která ji dokázala překvapit zmrtvýchvstáním polámaných letniček. Teď na ní dominují ovocné stromy, na nichž ještě zbývá trocha plodů.

„Do vazeb používám i nakvetlé větvičky, to je krásná věc na konec jara. A ke stromům jsem sáhla i teď na podzim: slavobránu jsem postavila z klacků se žlutou rzí: do kompozice podzimní nálady se hodily nádherně. Teď trochu čekám, co mě inspiruje k adventním věncům. Zatím si myslím na eukalypty: ty budu muset dokoupit.“

Eeukalyptové listy mezi tisícovkami rostlinek, které rok co rok vyraší na zahradě Venduly Káfoňkové, zatím „trendy“ nejsou. Ale je možné, že časem přibudou. „Zahrada určitě nemá konečnou podobu, pořád se vyvíjí. Nové záhony a rostliny jsou součást toho, kam směřuji. A taky se těším, že budu častěji dostávat volnou ruku,“ těší se na budoucnost.

„Na začátku měli zákazníci většinou jasnou představu. Teď se mi častěji stává, že nechají celý koncept na mě. Tímhle směrem bych chtěla cestu Louky ve váze vést.“

O vás, pro vás. Podnikavé Česko slaví dva roky

Projekt Finmag.cz Podnikavé Česko mapuje příběhy malých a středních podniků, které tvoří páteř naší ekonomiky. Už téměř dva roky systematicky dokazujeme, že i velký byznys lze dělat mimo velká města. A hodláme v tom pokračovat i dál! Pokud máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh, pošlete nám ho.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Z Česka buduje zmrzlinářské impérium. Bez dubajské příchuti by to nešlo, říká šéf firmy

• Chodí do firem, aby je změnil. Setrvačnost zabíjí, varuje nájemní CEO

• Z korporátu ke klientům „z ulice“. Kvalitní dům má být standard, ne luxus, říká architekt

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag