Realita českého stáří se mění. Spoléhat na stát, rodinu, nebo sebe?

Připravují se Češi na stáří?

Možná si myslí, že ano. Ale podle toho, jak reálně spořicí produkty na stáří využívají, je jasné, že příprava není ideální. Podpora ve stáří totiž teoreticky stojí na třech pilířích. První reprezentuje státní důchod a dávky. Druhý pilíř, na který se skládá účastník a stát, v České republice nemáme. Třetí je dobrovolný a závisí na tom, jak se každý z nás rozhodne zapojit do zajištění vlastních prostředků pro stáří. Z výzkumů však vyplývá, že lidé hodně spoléhají na stát a význam vlastního zabezpečení podceňují.

Proč to tak je?

Možná i proto, že si lidé neumějí úplně představit, co vlastně obnáší začít se připravovat na stáří. Zahrnuje to finanční aspekty, uvědomění si toho, jaké dnešní prostředky odpovídají měsíční rentě, kterou bychom si ve stáří představovali. A pak další aspekty související například s péčí o zdraví a prevencí.

Co přesně v tomto ohledu ukázal nedávný průzkum, který si nechala vypracovat organizace MILA ve spolupráci s NN Životní pojišťovnou?

Patnáct procent respondentů řeklo, že se na tuto životní etapu nijak nepřipravuje. Celkem 64 % pečuje o své zdraví. Zhruba 52 % má penzijní spoření nebo životní pojištění, 51 % si spoří a 23 % přizpůsobuje své bydlení. To se přitom týká lidí ve věku 45 až 65 let, tedy generace, která už se blíží právě té fázi označované jako stáří. Nebo minimálně jsou v ní jejich rodiče. Podle sebe nebo bezprostředně ze svého okolí by tedy měli vědět, jaké výzvy vyšší věk přináší.

Petr Němeček

Zdroj: NN Životní pojišťovna

Je ředitelem externí distribuce NN Životní pojišťovny. Životním pojištěním se zabývá 20 let. Začínal jako pojistný matematik a produktový manažer, později působil v pojišťovně Aegon, která se v roce 2019 sloučila s NN životní pojišťovnou a penzijní společností. V rámci pojištění se zaměřuje především na velká životní rizika s důrazem na vážná onemocnění a invaliditu, ale i na pojištění dlouhodobé péče.

Očekával jste jiná čísla?

Já bych si hlavně přál, aby byla jiná. Nicméně ale nejsou v rozporu s minulými průzkumy. Z nich plyne, že téma stáří vnímáme okrajově.

Vaše statistiky také říkají, že nejméně jeden ze tří Čechů se do 85 let stane nesoběstačným . Co můžeme s takovými vyhlídkami reálně dělat?

V první řadě bychom si měli připustit, že je to realita. Uvědomit si, že žijeme v době, kdy se dožíváme vysokého věku, což je skvělá zpráva. Ale s tím souvisí, že část života řada z nás potřebuje pomoc někoho jiného. Každý třetí člověk bude nějakým způsobem splňovat podmínky toho, co dnes označujeme za příspěvek na péči. Budou potřebovat vnější pomoc pro zvládání běžných aktivit denního života – od mobility přes dodržování léčebného režimu po přípravu jídla nebo komunikaci. Takže když tyto činnosti přestanu zvládat, buď vedle sebe mám člověka, který mi tuto službu poskytne, nebo si ji budu muset kupovat od nějaké instituce či pečovatele.

Kdo obvykle pečuje o takové seniory?

V Česku většina lidí zůstává doma, což odpovídá i jejich přání. Podle průzkumů si 80 až 90 % lidí přeje žít doma. Míra zapojení rodiny v péči je tedy velmi vysoká. Střední délka života u mužů je nižší než u žen a velmi často je to pak partnerka, která pečuje o muže. A pokud ona potřebuje péči, často ji poskytují děti. Samozřejmě to může být i někdo jiný – známí či sousedé, zejména v menších městech nebo obcích, kde jsou vazby a vzájemná pomoc obvyklejší než ve větších aglomeracích.

Dlouhodobě se v této souvislosti hovoří především o tom, že velkou roli v péči hrají ženy. Co to přináší?

Ve společnosti je to tak skutečně dlouhodobě ukotvené. Pokud se bavíme o intenzivní péči a rodina se rozhodne udržet ji v rámci své struktury, často to vede k tomu, že ženy opouštějí práci a kariéru, případně odcházejí do předčasného starobního důchodu. Je to velmi náročná situace. A z finančního pohledu má dopad jak na jejich vlastní rodinu, tak na jejich budoucí důchod, protože nižší aktivita na trhu práce znamená i nižší důchod v budoucnu. Znamená to, že pokud dnes opustí práci, bude mít na ně toto rozhodnutí další dopad v budoucnu – až budou žádat o vlastní důchod. Je to velmi důležité téma.

Existují rozdíly v tom, jak se připravují na důchod muži a jak ženy?

Obecně jsou ženy v této oblasti často označovány jako ty odpovědnější. Co se týká například prevence zdraví, řada průzkumů v minulosti potvrdila, že muži mají tendenci přestat s prevencí v okamžiku, kdy vyřeší nějaký zdravotní problém. Ženy o své zdraví pečují soustavněji. Jejich větší odpovědnost se pak promítá i do oblasti financí. Právě ony totiž často řídí rodinný rozpočet.

Zmiňoval jste, že spousta lidí spoléhá na to, že je nějakým způsobem zabezpečí stát. Jak reálné to je pro dnešní čtyřicátníky či padesátníky?

Řadu let se v Česku hovoří o demografickém vývoji, Husákových dětech, které pomáhají financovat první pilíř, a o tom, co se stane, až bude tato generace sama dávky přijímat. Mám pocit, že se o tom mluví tak dlouho, až jsme na tuto informaci trochu ztratili citlivost. A lidé ve věku 45 až 50 let mají skutečně být ti první, kteří pocítí negativní dopady demografického vývoje a poklesu podílu prvního pilíře na výši důchodů. Překvapivě ale jejich zájem o finanční řešení není tak velký, jak bychom čekali. Ukazuje se dokonce velký kontrast. Pokud se podíváme na lidi ve věku 20 až 30 let, ti jsou naopak v otázce vlastního zabezpečení velmi aktivní.

Jaké produkty vyhledávají tyto různé generace?

Můžu to posoudit na příkladu produktu dlouhodobé péče, který poskytuje pravidelnou rentu v případě ztráty soběstačnosti. Tento stav vede k výraznému nárůstu nákladů v rodině, a proto máte dvě možnosti – buď vybudovat vlastní rezervy, nebo se pojistit u pojišťovny. Téma je relevantní pro každého, ale pro mladší by se mohlo zdát vzdálenější. Přesto na něj reagují velmi dobře. Rozdíl v chování mezi mladší a starší generací není tak výrazný, jak by se dalo očekávat vzhledem k tomu, že starší generace by měla toto téma vnímat palčivěji.

Dlouhodobě se mluví o potřebě změn. Dějí se ze strany státu?

Výrazná změna přišla 1. ledna 2024, kdy se rozšířila oblast daňových úlev. K produktům, jako je soukromé životní pojištění a doplňkové penzijní spoření, přibyly dva nové, jimiž jsou podpora pravidelného investování formou dlouhodobého investičního produktu (DIP) a tím druhým je zmíněný produkt dlouhodobé péče. Potřeba péče může nastat i u mladších lidí, ale naprostá většina klientů tohoto produktu bude dávky dostávat až v postproduktivním důchodovém věku.

NN Životní pojišťovna uvedla pojištění dlouhodobé péče na trh jako první. Můžete říct, jak se tento produkt na českém trhu vyvíjí?

Tématem jsme se začali zabývat už v roce 2016, kdy jsme v analýzách zkoumali demografický vývoj. Zásadním impulsem, který vedl ke zvýšenému zájmu o produkt, pak bylo zavedení daňové úlevy. Pojištění, které splňovalo podmínky pro daňovou uznatelnost, jsme klientům nabídli 7. února 2024 jako první v České republice. Nicméně i tak si myslíme, že množství uzavřených smluv zatím neodpovídá počtu, kterého by mohly dosahovat. Jsme přesvědčeni, že za pár let to bude jeden z naprosto základních, klíčových produktů v oblasti životního pojištění.

Slyší Češi na takové daňové úlevy při výběru produktů pro přípravu na stáří?

Myslím, že ano. Produkty, které daňovou úlevu nabízejí, byly historicky na trhu úspěšné. U nás se po zavedení daňové uznatelnosti pětinásobně zvýšil zájem o produkt dlouhodobé péče. Navíc daňové úlevy také vedly k tomu, že se o potřebě zajistit se na stáří začalo víc mluvit.

Máte tedy základní radu, jak bychom se měli a mohli během života připravovat na stáří?

Je dobré si připustit, že příprava na stáří začíná předtím, než stáří skutečně přijde. To, jak se budeme chovat k sobě a svému zdraví, hraje zásadní roli. Prevence je důležitý prvek k zvýšení šance, že ve stáří prožijeme život tak, jak chceme. Obecně začněte včas – péče o zdraví a prevence by měla běžet dlouhodobě od mladého věku. Udržujte kvalitní sociální vazby: rodinu, přátele i známé, protože pohoda ve stáří hodně závisí na lidech kolem vás. A připravte si finanční plán. Vyžádejte si analýzu svého současného i budoucího majetku – odhadněte, kolik budete potřebovat, a držte se dlouhodobé strategie spoření či investování. Peníze samy o sobě nezajistí štěstí, ale pouze s nimi lze dosáhnout životní úrovně, jakou si přejete.

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag