Andrej Babiš, globální průkopník. Své miliardové impérium takhle nikdo před ním neobětoval

Nečekané oznámení Andreje Babiše, že se v rámci vyřešení svého střetu zájmů neslučitelného s rolí premiéra země zcela vzdá svého vlivu na holding Agrofert, zaskočilo ve čtvrtek večer politiky, novinářskou obec i širokou veřejnost. Ne tak už Hrad, který rovnou oznámil, že prezident Babiše jmenuje premiérem v příštím týdnu.

Babiš tvrdí, že na Agrofert (ano, jen Agrofert– žádné jiné své společnosti jako třeba Synbiol či Imoba nejmenoval) nebude mít on ani jeho nejužší rodina až do jeho smrti „žádný ekonomický vliv“. Tedy že on, manželka ani jeho děti nebudou beneficienty ani konečnými vlastníky.

Prohlášení je to nečekaně silné. Tak silné, že lze jen těžko najít jakoukoli historickou paralelu, která by se mu rozsahem a dopadem byť jen blížila. Stane se tak z Babiše, politika léta ignorujícího politickou etiku, nakonec globální vzor pro všechny byznysmeny s politickými ambicemi?

Všeho do času

Slovy samotného Babiše takový krok „daleko přesahuje požadavky zákonů“. Je třeba ovšem stále pamatovat na to, že – byť podle vyjádření právních expertů pravděpodobně vyhoví liteře zákona – jde stále jen o příslib. Od jeho faktického naplnění jsme v tuto chvíli stále ještě daleko a odpovědi na celou řadu otázek stále ještě neznáme.

Přesto je oznámený krok v ostrém kontrastu k řešení, které Babiš předvedl při svém prvním nástupu do premiérského křesla v roce 2017. Připomeňme, že tehdy Agrofert pod tlakem takzvaného lex Babiš „zaparkoval“ do dvou svěřenských fondů. Jenže Evropská komise a následně i české soudy konstatovaly, že Babiš měl na koncern nadále vliv a tedy byl ve střetu zájmů.

Systém „Babiš sobě“ není fér. Větší zlo než střet zájmů je ale dotační ekonomika

Co přesně Babiše k tak ráznému rozhodnutí nyní přimělo, můžeme jen spekulovat. Oproti roku 2017 se ale změnilo mnohé – na Hradě už nemá spojence, který by s lišáckými úšklebky pošlapával jakékoli celospolečenské konvence, na druhou stranu se se svým hnutím ANO může opřít o rekordní voličskou podporu. A nakonec – je o dalších devět let starší.

Dost možná si tak jen Babiš dokázal spočítat, že zůstat doživotně politikem také není k zahození. A že teď má ještě větší šanci dosáhnout své vysněné mety: prezidentské funkce. Tím, že podmínkou budoucího uspořádání je, že po jeho smrti akcie Agrofertu opět získají jeho potomci, politickou kariérou (a ponecháním ostatních firem) zas tak moc neztrácí.

Očima podnikatele – přiznejme si – muselo ale jít o extrémně složité rozhodnutí. Vzdát se pod tlakem veřejnosti firmy, kterou po desítky let budujete a o níž pečujete, nikdy není snadné.

Globální precedent

Dost možná jsme navíc svědky nového světového precedentu. Aby se totiž podnikatel, který po desítky let budoval svůj byznys, svého impéria v rámci střetu zájmů zcela vzdal, tu ještě nebylo. Vždyť i Jimmy Carter, když byl v roce 1976 zvolen prezidentem USA, svou arašídovou farmu ve slepém fondu pouze dočasně zaparkoval a po skončení mandátu tuhle rodinnou firmu dostal zpět. Byť ve zuboženém stavu.

Srovnatelnou paralelou není ani Babišem v minulosti tolik adorovaný Donald Trump. Ten se vydal zcela opačnou cestou, když svoji firmu jen formálně předal dětem. Dokonce ani Silvio Berlusconi, někdejší italský premiér, se kterým byl Babiš kvůli vlastnictví médií (Babiš během první premiérské funkce vlastnil mediální dům Mafra) tolik srovnáván.

Berlusconi vlastnil obrovské mediální impérium a stejně jako Babiš čelil kritice Evropy, ale ani postupně přijímaná legislativa ho nikdy nedonutila firmu prodat, natož se jí vzdát.

Srovnatelnou paralelu nenabízí ani Petro Porošenko. Ukrajinský oligarcha šel v roce 2014 do prezidentské kampaně s příslibem, že své cukrářské impérium prodá – místo toho jej přes holdingovou strukturu „přestěhoval“ na Britské Panenské ostrovy.

Snad nejbližší případ tak lze najít až jižněji za Atlantikem: v Chile. U Sebastiána Piñery, chilského miliardáře, který po svém nástupu do prezidentské funkce prodal leteckou firmu a zbytek dal do trustu.

Státnický krok

Piñera byl před vstupem do nejvyšší politiky miliardář s rozsáhlým portfoliem – mimo jiné vlastnil asi 26% podíl v aerolince LAN Airlines a podíly v dalších firmách. Kvůli obavám ze střetu zájmů se ale majetku postupně zbavoval, či ho odkláněl do slepých fondů.

Chilské právo po něm ale tehdy nic takového nevyžadovalo. Byl to ryze dobrovolný – a tedy do jisté míry i státnický – krok. A právě o státnickém kroku se nyní začíná mluvit i v souvislosti s aktuálním Babišovým rozhodnutím.

Stále platí, že klíčové budou až detaily konkrétních smluv a trustové struktury. Pokud ale Babiš své poselství bezezbytku naplní, je jisté, že rozsahem a deklarovanou nevratností se jeho krok zapíše nejen do politické, ale i podnikatelské historie.

A nic na tom nezmění ani stále zcela nerozprášené pochyby, že to furt může být jen chladný kalkul.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Efekt Babiš? Důvěra v ekonomiku po volbách rychle roste

• A chleba bude, máslo bude, i smetana! Svými sliby Babišova vláda trumfla všechny předchozí

• Babiš a spol. shánějí do státní kasy desítky miliard. Přitom je mají u nosu

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag