Ručně šité od „kaskadéra z Rožnova“. Košile Janek si oblíbili manažeři i politici z celého světa

Původně jste pracoval jako finanční manažer v průmyslovém podniku. Co vás přimělo investovat v roce 2001 do firmy na konfekční košile?

Řekl bych, že se tehdy propojilo víc faktorů. Jednak historický, protože můj děda Alois Holiš měl ve 30. letech minulého století krejčovskou dílnu. A pak praktický, kdy jsem se jako manažer chtěl hezky oblékat, ale výběr v obchodech mi přišel slabý. A tak jsem si říkal, že by bylo dobré něco změnit. No a pak přišla osudová příležitost.

Bývalý majitel Janka dosáhl důchodového věku a rozhodl se na počátku milénia podnik prodat. Já se o tom dozvěděl a začal jsem o tom uvažovat. Viděl jsem, že mohu změnit způsob a kvalitu odívání chlapů a měl jsem na to chuť.

Bylo v tom i osamostatnění a možnost být vlastním pánem a v něčem se realizovat. Bylo to i o odvaze nastartovat něco, co mi dávalo smysl. A pořád mě to velice baví, a to i kvůli zákazníkům, kteří se k nám vracejí, protože oceňují naši kvalitu.

Oděvní výroba v Česku ale nemá zrovna, jak se říká, na růžích ustláno – řada velkých a známých značek zkrachovala. Proč je to tak rizikový obor?

Ano a každý, kdo dnes v Česku vyrábí oděvy, je podle mě kaskadér, protože to s ohledem na náklady a marži nelze financovat. Všichni nakupují venku levněji a zde to prodávají, což je mnohem jednodušší, než zde něco vyrábět a následně i prodávat.

Alois Holiš

Janek

• Majitel a pokračovatel rodinné značky JANEK, která vznikla v roce 1991. O deset let později do firmy vstoupil, aby navázal na odkaz svého dědečka – krejčího působícího v oboru od roku 1930 – a posunul české krejčovské řemeslo dál.
• Jeho vizí je udržet tradiční české krejčovství živé, tvořit oděvy, které vydrží roky, a budovat firmu, kde mají poctivá práce, vztahy a řemeslo stejnou váhu jako samotný produkt. Aktivně se podílí na směřování značky, dohlíží na kvalitu výroby a osobně se věnuje výběru materiálů. Věří, že oděv na míru má být zážitek — a že poctivost se vždy pozná na první dotek.

Česká republika byla v dobách své největší slávy velmoc v oděvním průmyslu. My jsme byli jako firma malí, ale dneska už jsme velcí, protože ti dříve velcí zkrachovali, šli do likvidace nebo přesunuli výrobu do levnějších destinací.

Co přesně děláte jinak, že tomuto trendu odoláváte?

Příběh košile stále stavíme na ruční výrobě a osobním přístupu. Není důležitý brand, ale kvalita produktu, za který se člověk může postavit, být na něho hrdý. Pokud to doporučuji, tak doporučuji to, co si sám rád vezmu na sebe.

Udělal jsem to a udělal bych to znovu. A pokud to půjde, tak budu chlapy přesvědčovat o tom, aby si koupili košili na míru, nejlépe od naší značky. Zakládáme si na tradici a věříme, že bude přetrvávat. Někdo bude muset vyrábět.

Takže ta sázka na individualizaci je klíčem k úspěchu?

Ano. Rozhodně se nehoníme za čísly. I my zpočátku prodávali konfekční košile, ale s tím bychom nepřežili.

Částečně nám v přechodu od konfekce nahrála i postupná změna stylu v odívání. Dřív jsme všichni chodili ve velkých a širokých košilích, pak začaly různé slim fity a regular fity. A pak už byl jen krok k zakázkové – nebo jak my říkáme „měřenkové“ – výrobě.

Vydali jsme se cestou vyšší přidané hodnoty za vyšší cenu, přičemž jsme věděli, že počet zákazníků se zmenší. Zatímco v běžném obchodě s konfekcí zákazník jako první dostane otázku Jaká je vaše velikost?, u nás v showroomu oděvní specialistka nabízí vše, co je zde prezentováno, a velikost zákazníka pro ni není „filtrem“, neboť sama změří potřebné míry, poradí s výběrem.

Co všechno může zákazník na své košili ovlivnit?

Zákazník si může osahat prakticky vše – vyzkoušet prémiové materiály, k dispozici má nepřeberně střihů, stylů, barev a doplňků. Každý se tak může stát na chvíli svým vlastním designérem a vybrat si. Košili vyrobíme u nás v Rožnově pod Radhoštěm a doručíme do deseti pracovních dní. Každý kus je originál a materiály jsou přírodní.

Je o takové košile mezi Čechy zájem?

Je, i v Česku se muži posunuli. Je to i tím, že pracují na vyšších pozicích v mezinárodních podnicích. Často cestují a vidí, jaká je kultura oblékání. Vnímají, že v zahraničí lidé mají osobního krejčího, který za nimi jezdí, a že investice do oblečení se vyplatí. Náš typický zákazník je střední a vyšší manažer, šijeme ale i pro velmi významné zákazníky včetně politiků.

Košile Janek obrazem: nahlédněte do výroby i produktové řady

Janek

Janek

Další obrázky v galerii (17)

Předpokládám ale, že klienty máte i v zahraničí...

Ano, těch je většina. Základem našeho byznysu jsou dodávky B2B zákazníkům. To nejsou koneční zákazníci, ale vyhlášená krejčovství z celé Evropy, která buď čekají na zákazníka, který k nim přijde, nebo za nimi lítají po celém světě. Pronajmou si salonek na letišti nebo si zaletí přímo do kanceláře zákazníka, tam ho změří a vše domluví.

Takto nabírají zakázky. Jsou i tací, co si zákazníka naskenují online pomocí 3D konfigurátoru. Data nám zašlou a my vše zhotovíme a odešleme zpět. Takže v našich košilích chodí zákazníci po celém světě.

Je nějaká země, která mezi zahraničními klienty dominuje?

Nejvíc zákazníků za hranicemi máme ve staré dobré Anglii. To je země, kde stále vládnou tradice. Daří se nám i ve Francii, Švýcarsku nebo v Nizozemsku, naopak Německo je slabší.

Když to sečteme, jak na tom vaše firma dneska je?

Letošek ještě nemáme sečtený, ale náš loňský obrat činil asi 26 milionů korun a zisk se pohyboval kolem půl milionu.

Z jedné krávy třicet párů bot na míru. FARE chce z luxusu udělat standard

Firmy vaší velikosti mají často problém s financováním, u ČSOB ale prý takový problém nepociťujete. Jak se vám s bankou spolupracuje?

Naše spolupráce je skvělá. Kolem roku 2010, kdy jsme ještě měli jinou banku, jsme potřebovali rekonstruovat sídlo společnosti. Nabídka, přístup i celé profinancování tohoto našeho největšího projektu od ČSOB byly nakonec tak výborné, že jsme se rozhodli pro ČSOB a už u ní zůstali. Teď už máme za sebou řadu dalších společných projektů včetně školicího střediska nebo technologických inovací ve výrobě.

Vedle toho jsme exportní firma, takže získáváme devizy, které musíme směňovat, abychom mohli vyplácet mzdy v korunách. Přechod k ČSOB se nám několikanásobně vyplatil a vrátil. Oceňuji i jejich odvahu, protože náš obor není úplně lukrativní.

To jste mi nahrál: nebrání vám náhodou v růstu fakt, že ubývá švadlen? Kolik jich máte vy a jaký je o tuto profesi zájem?

Zaměstnáváme jich 36, ale jejich průměrný věk stoupá a řemeslo jde bohužel – lidově řečeno – do kytek. Švadlenkou se nyní bohužel nikdo nevyučí. Aby se naplnily třídy, tak se slučují obory. Takže ani švadlenky ve školách nejsou, oni tomu říkají návrhářky. Ale tím se uživí jen málokterá z nich a většina končí v supermarketu.

Měli jsme představu, že si je sami připravíme v našem školícím středisku, ale není o to zájem. Jenže někdo musí i vyrábět...

Jak situaci řešíte?

Neustále hledáme řešení. Nabízíme například zkrácené úvazky, což je lákavé pro ženy s malými a menšími dětmi. Směna jim končí třeba ve dvě odpoledne a pak se mohou věnovat rodině. V létě jsme zase zavedli čtyřdenní pracovní týden s volnými pátky. Ve výrobě můžeme postupně začít využívat poloautomaty, které ale stejně musí někdo obsluhovat.

Tvrdá hlava, tvrdá práce, úspěch jako vyšitý. Jak podniká kostýmní designérka Ivana Kaňovská

Ale znovu to naráží na to, že podmínky u nás nejsou lákadlem. A pracovat pro nás z domova, což je v některých oborech určité řešení, opravdu nejde. Proces výroby má návaznost a termíny a je potřeba průmyslový šicí stroj.

Ptám se i proto, jestli vás nedostupná pracovní síla náhodou neomezuje v expanzi, v rozšiřování sortimentu…?

Náš sortiment je širší už teď, neustále inovujeme a posilujeme marketing. Ženám u nás třeba nabízíme halenky nebo košilové šaty. A teď v předvánočním čase přicházíme s dámským pyžamem z příjemného přírodního materiálu. Třeba s tím oslovíme i pány, kteří by to mohli využít jako příležitost koupit partnerce nebo manželce něco takového pod stromeček.

A plány do budoucna? Kde Janka vidíte třeba za deset let?

V roce 2015 jsme slavili první milion vyrobených košil, takže bych byl rád, kdybychom dosáhli i druhého milionu. V dohledné době to ale nebude, protože přechodem od konfekce na výrobky na míru nyní prodáváme asi 15 tisíc košil ročně. Věřím tedy, že za mé éry prodáme spoustu košil na míru a že se dostaneme v počtu produktů ke dvěma milionům.

Vzpomenete na nějaký dosud nejhorší moment, který vás v podnikání potkal?

Ano, ten nastal 24. června 2021. Toto datum si budu pamatovat navždy. Jižní Moravou se prohnalo tornádo a jednou z jeho obětí se stal výrobní a ekonomický ředitel Janka Milan Procházka.

Byl ve firmě od počátku a byl mým nejbližším a nejdůležitějším spolupracovníkem. Měl úžasný dar zavádět do praxe mé nápady a ve všem jsem se na něj mohl spolehnout. Po tomto odchodu se Jankovi těžce dýchalo.

Boty šije klidně i ze žraloka. Chlap zná jen pár barev, ženy desítky odstínů červené, směje se

Máte vy sám zajištěno pokračování firmy v rodině? 

Máme s manželkou tři syny, ale netroufám si vůbec říci, že některý z nich bude v tomto oboru pracovat. Nicméně jeden z nich by pokračovat mohl a já budu dělat vše pro to, aby se tak stalo. Já jsem si o sobě také nikdy nemyslel, že navážu na tradici svého dědy...

Pořád chci ale věřit tomu – a já pro to dělám maximum – že firmu zachováme. Věřím tomu, že děláme něco, co lidé ještě ocení. Posiluje nás i vědomí toho, že top mezinárodní značky jsou obvykle malé rodinné firmy, protože nabízejí kvalitní věci, ke kterým mají lidé vztah, váží si jich a rádi je používají.

Jaká je vaše podnikatelská rada pro ostatní na závěr?   

Nejdůležitější je obklopit se správnými lidmi. Pokud je kolem sebe nemáte, tak nikdy nic v životě nemůžete dosáhnout. I ve dvou se to vždy lépe táhne. Mít správného člověka po svém boku, který vám řekne svůj názor na věc, je potřeba.

O vás, pro vás. Podnikavé Česko slaví dva roky

Projekt Finmag.cz Podnikavé Česko mapuje příběhy malých a středních podniků, které tvoří páteř naší ekonomiky. Už téměř dva roky systematicky dokazujeme, že i velký byznys lze dělat mimo velká města. A hodláme v tom pokračovat i dál! Pokud máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh, pošlete nám ho.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Zachraňují firmy, které nemá kdo převzít. Jejich počet roste, hlásí Fond firemního nástupnictví

• Panely jsou jen začátek. Fotovoltaiku táhnou hlavně chytré technologie, říká průkopník oboru

• Studentský nápad za stamiliony. Třebíčská Angry Beards vyrostla z garáže a míří do Evropy

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag