Splněný sen a smělý byznys plán. Fošum Cars v malé vsi oživuje legendy automobilismu

Byznys příběh rodiny Fošumů se začal psát už před revolucí, kdy František Fošum starší, otec dnešního majitele firmy, dostal od místního národního výboru povolení k opravám automobilů. „Tohle povolení jsme pak měli na baráku – sloužilo to k tomu, aby táta mohl opravit auto, dostat za to peníze a nebyl za to zavřený,“ vzpomíná František Fošum mladší.

Netradiční rodinnou firmu po otci převzal teprve nedávno. A rozhodl se, že ji po více než třech dekádách existence o kus posune – v útrobách sídla vybudoval rozlehlý showroom, kde vystavuje jimi kompletně zrenovované automobilové legendy. A až tyto vozy, které jsou podle Fošuma ve stavu nového auta, prodávají dál. Navíc s plnou roční zárukou.

„I když je to náročné, často až vyčerpávající, hodně na to sázím. Nejenže mi to dává ekonomický smysl, ale beru to i jako naplnění té 35 let trvající cesty, naší lásky k automobilům,“ říká současný majitel firmy. „Doufám, že za pět let bude showroom ještě hezčí a kluci tady budou ta auta opravovat dál.“

Není renovace jako renovace

Dům, v němž firma sídlí, přitom vůbec nenapovídá, jaké skvosty automobilové historie se v něm ukrývají. Tolik Jaguarů E-type, odbornou i laickou veřejností označovaných za nejkrásnější automobil 20. století, byste jinde jen sotva pohledali. A nejen jich: kromě jaguarů se zde soustředí také na klasické mercedesy. A občas i ještě větší rarity.

Tatra, Velorex, vejtřaska, Favorit. Vyznáte se v historii českého autoprůmyslu?

Na renovaci klasických a historických aut se na návsi obce s necelými dvěma sty stálými obyvateli původně vůbec nezaměřovali – fungovali jako tradiční autoservis. „Jistým milníkem byl rok 2008, kdy jsme si řekli, že otevřeme dílnu zaměřenou výhradně na renovace klasických vozů. Tehdy jsme taky založili firmu,“ vzpomíná Fošum s tím, že tahle profilace zrála roky.

Aby ale člověk pochopil, čím se firma odlišuje od běžných restaurátorských dílen, je potřeba ji projít celou. František Fošum naši exkurzi začíná v „motorárně“ – místnosti s regály plnými krabic a krabiček, ojnic, válců, pístů… A uprostřed stojí hned několik zcela rozebraných a znovu průběžně skládaných historických motorů Jaguar.

„Tohle je hotový motor Jaguar z osmačtyřicátého roku. A tohle jsou dva ty samé, ale rozebrané,“ ukazuje hrdý majitel firmy na torza rozesetá po místnosti. „Děláme tři čtyři podobná auta, takže jsou tady celkem čtyři stejné motory.“ Podstatné náhradní díly prý jsou stále dostupné. „Písty, ložiska – to všechno se stále dá sehnat. A když ne, musí se to nechat vyrobit.“

Zájem o klasická auta roste. Je to investice

Zájem o klasické automobily v perfektním stavu podle Fošuma dlouhodobě roste. „V Česku i celoevropsky už dlouhá léta, jen to má vždycky výkyvy – když se o tom mluví, nastává boom, a když ne, přijde pokles. Ta tendence je ale stále stejná,“ říká. Důvodem je mimo jiné i investiční potenciál takových aut. „Čím je to auto starší, hodnotnější, z omezenější série, tím jeho cena roste. A i když se chvíli zdá, že cenu ztrácí, většinou je to jen taková hra obchodníků.“

A kolik takový kompletně zrenovovaný vůz stojí? „Třeba tady toho e-typa (ukazuje na jeden z kompletně zrenovovaných vozů v showroomu) si já osobně cením na pět milionů,“ říká s tím, že často dělá pro zákazníky, kteří moc nepřemýšlejí nad tržní cenou. „Nejdou na to kupecky. Naopak tržní cenu dost často výrazně převýší, protože to dělají jako investici do budoucna. To auto zkrátka chtějí v co nejlepším stavu. Investují pro svoje děti, vnoučata…“

Rozebrat motor se stovkami dílů je jedna věc, dát ho dohromady druhá. Jak se ve všech těch dílech vyznat? „Klíčová je fotodokumentace. Jsou to stovky, možná tisíce fotek, které při sestavování motoru používáme,“ ukazuje Fošum na počítač, který je v této místnosti hlavním rádcem. „Podle zakázky si dohledám fotky, jsou tam nafocené všechny fáze. Dokumentujeme opravdu hodně.“

K orientaci pomáhá i to, že díky zaměření na vybrané (a pro zákazníka nejatraktivnější) modely už dané motory dobře znají. Mimo jiné tak i vědí, jaké součástky se vyplatí nechat vyrobit znovu, a které naopak musí opravit, protože kvalitní náhrada zkrátka neexistuje. „Musí se u toho hodně přemýšlet, co se ještě vyplatí a co ne,“ dává nahlédnout do zákulisí Fošum.

Až na kov

Auta určená k renovaci prý shánějí hlavně přes kontakty z oboru. „Koukáme i po inzerci, ale podstatná většina je přes známosti. Je to taková oborová šeptanda – někdo někde něco má a někdo někde někoho zná,“ ukazuje majitel firmy v další místnosti, kde se věnují karoseriím, na několik rozpracovaných automobilů. Vedle staré aerovky lze v rohu zahlédnout třeba ikonické Porsche 356.

Je český autoprůmysl v ohrožení? Americká cla na dovoz automobilů očima expertů

Už jen po dvou zastávkách člověk pochopí, že tohle není práce na jedno odpoledne. „Jednomu autu se tu věnujeme stovky, možná tisíce hodin. Řekněme, že takový průměr je kolem dvou tisíc hodin na auto. Všechno se odvíjí od výchozího stavu, ale i věku auta – čím starší, tím víc hodin na něm strávíte,“ ukazuje na zbroušené karoserie připravené k nalakování.

Jestli mi při pohledu na zcela rozebraná historická a klasická auta něco tane na mysli, je to slovo „preciznost“. Důraz na ni Fošum několikrát sám zmíní. „Ty kastle jsou úplně holé. Vzadu na dílně to vždycky rozebereme do posledního šroubku a tady na karosárně všechno opravíme. Když to chcete dělat poctivě, to auto kompletně rozebrat musíte.“

To už ale přecházíme do lakovny, kde prochází posledními úpravami karoserie legendárního VW T1 – tolik známé „hipísácké“ dodávky. „Tohle je ale velmi zajímavé provedení, sháněli jsme ho na přání pro zákazníka,“ říká s tím, že jde o originální (a v Německu vyrobený) model T1 ve verzi Westfalia. „A ještě takové, která má průchod vevnitř. To neměly všechny.“

I tady narážíme na preciznost zdejších renovací. Při dotazu, zda se karosérie kytuje, se majitel firmy až ošije. „Ne, všechny ty problémové části se musí nahradit plechem, pěkně kov za kov. Všechno pak musíte svařit, srovnat, aby nikde nebyly spoje, aby to bylo rovné...“

Ne všechno se vyplatí

To už ale průchodem míříme do zadní dílny. Po cestě míjíme na renovaci čekající Tatru 87, kterou proslavilo duo Zikmund & Hanzelka, ale i několik dalších ikon automobilové historie – většinou ještě v takzvaném nálezovém (tedy značně zuboženém) stavu. A přímo na dílně se už kocháme hned dvěma odstrojenými, ale už nalakovanými Jaguary E-type cabrio.

Zatímco první z nich je už na kolech a září sytě červenou barvou, druhý – tentokrát v bledě modré metalíze – čeká na zvedáku na osazení interiéru. Ne všechny díly ale lze použít znovu. „Třeba elektroinstalace u Jaguaru je v takovém stavu, že nemá smysl ji opravovat,“ říká Fošum a ukazuje zkorodované originální svazky. „Ale u Mercedesu, tam je naopak lepší ji opravit.“

A pak jsou věci, které se zkrátka nevyplatí, ukazuje Fošum na kompletně nová drátová kola u červeného e-typu. „Renovace drátěných kol nedává smysl. Samozřejmě bychom to dokázali, ale vyšlo by to dráž než nové kolo. Každá značka je ale něčím specifická a u každého auta řešíme jinak různé díly,“ shrnuje celkový pohled na věc zapálený automobilista.

Sedm miliard. Tatra Trucks se chystá na největší utrácení za 40 let

Z pohledu laků a barev interiérů má podle Fošuma zákazník plnou svobodu volby, vždy se při tom ale drží dobové předlohy. „Zásadně lakujeme dobové odstíny. Třeba tenhle Jaguar z pětašedesátého roku dostává barvu, kterou Jaguar dával na model E-Type v roce 1965. Maximálně jsme ochotni, pokud si to zákazník přeje, dát barvu z jiného roku. Kdyby ale chtěl barvu, která se vůbec nedělala, asi bych to odmítl – přijde mi, že to ani nedává moc smysl.“ Stejné pak platí i o barvě interiérové kůže.

Problém s namícháním potřebných odstínů podle Fošuma není – výrobci je dodnes mají ve svých databázích a stačí tak jen specifikovat, o jakou značku, model a rok výroby jde. Ve Fošum Cars navíc spolupracují s předním výrobcem laků Stando, který nemá problém namíchat jakýkoli odstín podle dodaného vzoru.

Většina zákazníků je navíc podle Fošuma „osvícená“ a ví, takže se s nějakými divokými představami moc nesetkává. „Oni zkrátka chtějí dokonalé auto.“

Když už se prý dělá nějaký ústupek oproti dobové předloze, většinou jsou to podle Fošuma věci, které nejsou na první pohled vidět. „A které třeba zlepší komfort, ale je to vratné. O tom jsme schopni se bavit. Rozhodně to nikdy není o nějakém tuningu.“ Dokonce i z dnešního pohledu směšně úzké pneumatiky na zmíněném e-typu lze sehnat úplně nové. „Jen to něco stojí.“

Fošum se svou dílnou rozhodně není jediný v zemi, kdo se renovacemi starých automobilů zabývá. Aby se ale odlišil, přišel s netradiční a veřejně deklarovanou nabídkou. „Všechno je dělané opravdu do posledního šroubku, proto na to dáváme roční záruku. A říkám to veřejně, protože vím, že si za tím stojím – 95 % renovací na trhu totiž ve skutečnosti žádnými renovacemi nejsou,“ říká.

Nahlédněte na automobilové legendy. Fošum Cars obrazem

Michal Hron, Finmag.cz

Michal Hron, Finmag.cz

Další obrázky v galerii (11)

„Všechno je to otázka peněz, a ty lidi většinou chtějí ušetřit. Já vlastně nechodím ani na srazy, je mi těžko z toho, co tam vidím,“ neskrývá svou profesionální deformaci. „Protože třeba není chrom jako chrom – my ho děláme takový, který je hodně náročný. Aby to bylo rovné, je to hodně práce. To už není jen tak nějaká obyčejná lakýrničina, to je ještě tvrdší a náročnější práce.“

Po cestě do největší chlouby místní dílny, nově otevřeného a plně vytápěného showroomu, míjíme na dvoře další renovovaný e-type. A uvnitř na nás čekají další dva. „Zčásti tu zatím máme i auta našich zákazníků – tady je třeba Jaguar XK 120, tohle je Mercedes 190 SL ‚Pagoda’ a tady je Porsche 356...“ provádí nás mezi naleštěnými automobilovými legendami.

V rohu haly ale dominuje zcela jiný vůz: Tatra 17 z roku 1927. „Prvním majitelem byl František Josef Kinský. Během války – nebo po válce – to auto rozřezali a udělali z toho hasičský speciál. A my to pak dávali do původního stavu,“ říká Fošum s tím, že jde zatím o nejtěžší projekt, do kterého se pustili.

„Je to udělané podle dobových fotek a záznamů do posledního detailu tak, jak to má být. Nemyslím si, že tohle ještě někdy překonáme – je v tom půlka života.“

Aby tahle energie nepřišla vniveč, má František Fošum malý sen: za rok tenhle model oslaví stovku a rád by ho proto přivezl ukázat do Kopřivnice. „Že bychom se domluvili s tamním muzeem a vrátili to auto do jeho rodiště,“ zasní se. Po vlastní ose – byť by to prý zvládlo – to ale nebude. „Řídit tohle v dnešním provozu není žádná sranda,“ dodává.

Svět sám pro sebe

Návštěvník si v showroomu Fošum Cars přijde tak trochu jako v jiném světě, odstíněném od rušného života „tam venku“. A stejně to vypadá i s byznysem jako takovým; když se majitele ptám, jak přežili krize posledních let – covid, vysoké ceny energií a tak podobně – s klidnou tváří odpoví, že se jich nijak zásadně nedotkly. „Když nějaká krize je, já to spíš nepoznám.“

„Díky tomu, že se soustředíme na hodnotná auta, finanční krize 2008 naše zákazníky nezasáhla. A covid? To byl spíš vopruz, než že by nás nějak ekonomicky poškodil – mám tu velkou dílnu, lidi mohli dělat každý zvlášť. To nás spíš zasáhla energetická krize, byli jsme jedni ze zákazníků Bohemia Energy,“ rekapituluje zásadní milníky uplynulých let Fošum.

„Energetická krize pro nás byla velký zásek, protože kvůli nešikovnému zastropování cen nám tehdy platby vyletěly na dvoj- až trojnásobek. Elektřinou tu topíme, všechny stroje nám běží na elektřinu, máme tady tepelná čerpadla. Podařilo se nám to ale nějak překlenout,“ vzpomíná. „Dneska tu máme stotřicetikilowattovou elektrárnu,“ poukazuje na solární panely na střeše.

Stabilní je firma i z pohledu zaměstnanců, aktuálně jich má devět. „Najít dneska na trhu práce kvalitní zaměstnance není jednoduché, proto jsem rád, že tu po letech máme stabilizovaný tým. Nikdo tu nepracuje míň než deset let,“ říká s tím, že největším úsilím je si kvalitní lidi udržet. „Hledání nových jsem už prakticky vzdal.“

S tím souvisí i plány do budoucna. Obrat dnes Fošum Cars počítá v rozmezí deseti až patnácti milionů, cílem je ho zvýšit prodejem renovovaných aut. Víc než na kvantitu, a tedy i hledání nových talentů, se chce ale František Fošum zaměřit na kvalitu. „Byly doby, kdy jsme tu měli i dvacet lidí. Pak ale zjistíte, že něco dělali špatně – ukáže se to až po delší době – a my na to tvrdě dopláceli. Kvalita zkrátka musí být na prvním místě. Bez kvality nemáte nic.“

I přes blízkost hranic na jihu Čech patří mezi typické zákazníky Fošum Cars hlavně Češi. „Třeba německý či rakouský zákazník má stále pocit, že by tu měl nakoupit levně, že jsou přece na východě. To ale není pravda – možná, že můžeme být o něco levnější, ale opravy provádíme stejně kvalitně, ne-li kvalitněji. A to zkrátka něco stojí.“

Že se zahraniční klientela do Radčic nežene, mu ale nevadí. „Pro mě je důležité vědět, kam to auto půjde, kdo ho bude používat, že mám zpětnou vazbu a že se o něj po léta staráme dál. Nebráním se tomu, ale dává mi větší smysl dělat auta pro lidi z Česka,“ říká s tím, že v minulosti už několikrát auta pro zahraniční zákazníky dělali.

Byrokracii neřeším, ale...

Jestli v Radčicích naopak s něčím v podnikání opravdu bojují, je to byrokracie. A obecně přístup politiků a úřadů k drobným firmám. „Stav, že politici nenaslouchají, je bohužel standardní,“ posteskne si, jakmile se tohoto tématu dotknu. Sám ostatně zažil ono pověstné „zaklekávání“, které do českého veřejného slovníku kdysi zavedl dnešní premiér Andrej Babiš.

Finanční úřad v roce 2014 doměřil firmě DPH za prodej auta do Rakouska. Peníze museli zaplatit, spor ale došel až k Nejvyššímu správnímu soudu. „My jen opravovali zákazníkovi auto a on přišel s tím, že ho prodal někomu do Rakouska. A že to mám tedy vyfakturovat novému majiteli. Tak jsme to tak udělali,“ vysvětluje.

Investice s vůní benzinu. Veteráni očima expertů

Problém ale byl, že onen zákazník auto následně prodal v Česku a DPH neodvedl. „To jsem ale já nemohl vědět, nejsem povinný na to jakkoli dohlížet.“ Spor nakonec dopadl dobře. „Vyhráli jsme. Peníze nám vrátili i s penále. Já jsem ale bez nich taky mohl klidně i zkrachovat,“ posteskne si nad několik let trvajícím právním bojem plným obstrukcí.

Podnikatelské prostředí v Česku ale celkově hodnotí spíše pozitivně. „Přiznám se, že s tím nemám zásadní problém. Je to i tím, že žijeme na vesnici, stranou veškerého ruchu. A soustředíme se hlavně na práci.“

Pravá láska nerezaví

Podnikatelská cesta byla pro Františka Fošuma daná. Že firmu jednou po svém otci převezme, prý bylo dlouho jasné – v dílně žil prý od mala. „Vždycky jsem tomu hodně dával, pálil jsem tu hodně času i energie. Táta mi firmu předal před několika lety, zprvu mi s tím pomáhal. Dneska už tu ale není, vedení je ale stále rodinné – jsem tu já a můj syn.“

Syna navíc považuje za plnohodnotnou součást firmy, protože se z něj stal špičkový lakýrník. „Všechno, co tu vidíte, je jeho práce. Na to, že je mu 27 let, to za mě vůbec není špatné.“

Na podnikání ho prý nejvíc baví, že „do určité míry může člověk dělat, pro co se rozhodne“. Za svou hlavní motivaci pak považuje lásku k autům. „A i když toho někdy mám dost, jsem vyčerpaný, je to pro mě furt vášeň. Mám radost, když se z toho vraku, co stojí venku, stane auto, které hrdě vystavíme v showroomu,“ zasní se. „Ale jasně, po cestě je iks momentů, kdy máte chuť to všechno rozkopat.“

A přišla někdy situace, kdy chtěl s podnikáním seknout? „No určitě!“ neváhá s odpovědí. „Na druhou stranu, člověk si vždycky znovu řekne, že to má smysl. Tyhle stavy k podnikání zkrátka patří, většinou je to vyvrcholení nějaké série událostí, kdy si člověk říká, že už toho má dost. A jestli někdo říká, že furt podniká jen radostně, moc mu to nevěřím.“

„Podstatné na tom všem ale je, že mě to furt baví. Dělám něco, co miluju. Já ty auta mám prostě rád…“

O vás, pro vás. Podnikavé Česko slaví dva roky

Projekt Finmag.cz Podnikavé Česko mapuje příběhy malých a středních podniků, které tvoří páteř naší ekonomiky. Už dva roky systematicky dokazujeme, že i velký byznys lze dělat mimo velká města. A hodláme v tom pokračovat i dál! Pokud máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh, pošlete nám ho.

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Sbohem boomeři, nová éra je tu! Proč Jaguar pošlapává tradice a sází na hýřivý modernismus

• Firmu vymyslel na zastávce, teď cílí na miliardu. Na startu byla jen spousta ambicí a naivity, říká

• Co vám v roce 2025 nadělila Fialova vláda? Hlasujte pro nejhorší a nejlepší změnu roku

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag