New York, Špicberky i doly v Chile. Český Racom dobývá svět, začal u amatérských vysílaček

Na webu Racomu jsou jako zakladatelé firmy uvedeni Jiří Hruška s dovětkem OK2MMW a Martin Lácha, OK2DFW. Bylo to totiž právě radioamatérství, které je v sedmdesátých letech svedlo dohromady. Poprvé se potkali jako tyto dvě volací značky v éteru.

Pak se začali potkávat na radioamatérských závodech, oba byli i v reprezentaci. Často vzpomínají, jak se skupinou dalších radioamatérů stavěli obrovskou anténu pod vírskou přehradou, kdy překlenuli celé údolí řeky Svratky.

„Bylo to v roce 1979, a protože tehdy nebyly žádné drony, stříleli jsme přes stromy rybářské silony prakem a na ně pak navázali silnější silonové provazy, na kterých byly připevněny drátové prvky antény,“ popisuje letos sedmašedesátiletý Martin Lácha společné začátky s o čtyři roky starším Jiřím Hruškou.

Radioamatérská vášeň tyhle dva kluky z Vysočiny dala dohromady na celé půl století. Oba vystudovali Fakultu elektrotechnickou na pražské ČVUT, jezdili na radioamatérské víceboje, kde se soutěžilo v morseovce, vysílalo na krátkých vlnách, ale i střílelo a běhal orienťák.

Radioamatéři totiž za komunistů spadali pod Svazarm, tedy Svaz pro spolupráci s armádou, který zastřešoval poměrně různorodé organizace spojené nějakým způsobem s branností a příbuznými tématy.

„Nás to zajímalo hlavně technicky. Za socialismu jsme si doma všechno museli dělat sami a tahle stránka nás na tom bavila. A koneckonců i ty závody,“ jmenuje rodák z Ledče nad Sázavou, co jej ke konstruování a vysílání přitáhlo.

Součástky za bonboniéru

Na začátku osmdesátých let Lácha dokončil vysokou školu a začal čím dál častěji jezdit do Nového Města na Moravě, kde Jiří Hruška žil. Nakonec se sem i s manželkou přestěhoval. 

Pak přišel květen 1989 a Lácha s Hruškou se rozhodli začít podnikat. Komunistické zákony už tehdy umožňovaly založení výrobního družstva. Jejich družstvo Rádio začalo vyrábět transceiver R2CW pro 144 MHz, zařízení, které je schopné komunikovat telegraficky i fonicky.

„Ten jsme prodávali Svazarmu, který ho přiděloval radioamatérským kroužkům. Později jsme prodávali i do ‚kapitalistické‘ ciziny. Zkrátka to, co jsme do té doby tvořili pro sebe, jsme začali dělat i pro ostatní. R2CW je mezi radioamatéry používaný dodnes, a když to jde, pořád ho ještě servisujeme,“ popisuje Lácha úplné začátky. Ty byly dřevní hlavně stran zajišťování materiálu. „Měli jsme šikovného člověka na zásobování, ten uměl součástky vždycky nějak sehnat. Často vzal bonboniéru a přesvědčil nějakou paní v Tesle, aby mu trochu těch součástek prodala. My jsme nepotřebovali žádná velká kvanta. Pak přišla revoluce a najednou stačilo vzít šilinky a zajet pro materiál do Rakouska. To byla velká změna.“

Na začátku devadesátých let se družstvo proměnilo v akciovou společnost Racom a ještě o něco později ve společnost s ručením omezeným. A malý tým pokračoval ve vývoji nové techniky. „Klíčovým momentem bylo rozhodnutí specializovat se na bezdrátový přenos dat a uvedení prvního rádiového modemu na trh v roce 1991,“ ohlíží se za 30 let starou historií Lácha.

Nějakou dobu se věnovali i hlasovému přenosu. Jejich vysílačky, které odvodili od těch pro radioamatéry, používala například městská policie. „Ale tam jsme neuměli udělat tak pěkný zevnějšek, jako měla konkurence z Japonska. Takže jsme se zaměřili vysloveně na přenos dat,“ vzpomíná.

Začínali s vodárnami, které mají své vodojemy a objekty na odlehlých místech, potřebují je řídit a sledovat v reálném čase, a tedy spolehlivě přenášet data na dispečink. „Byla to zlatá doba, zájem byl obrovský.“

Zlaté devadesátky

Devadesátá léta byla dobou velmi rychlého vývoje. „Plošné spoje jsme nejdřív navrhovali na čtverečkovaném papíru se dvěma pastelkami, kreslilo se ručně. A najednou to šlo na počítači, což byla pecka,“ vzpomíná. Přes počítač pak šlo zároveň snáz zkontrolovat schéma versus návrh.

Startupová scéna očima expertů. Co se Česku povedlo a co ho teprve čeká?

„Řada prvních rádiových modemů pořád ještě funguje, a i když provozovatele přemlouváme, aby zařízení vyměnili za novou generaci, nechávají si je. Většinou je k upgradu přivede až bezpečnostní audit, protože do těch starších systémů se s dnešní technikou dá relativně snadno nabourat,“ poznamenává Lácha.

Největší posun od devadesátkové k dnešní technologii je nejen v bezpečnosti, ale také v objemu dat, který jsou stanice schopné přenést. Základní princip přenosu na frekvenčních pásmech ale zůstává stejný. Problém může nastat jen s nedostatkem volných frekvenčních pásem, protože kapacity se v tomhle ohledu zahušťují hlavně ve větších aglomeracích.

Pro kritickou infrastrukturu, kam klienti Racomu většinou patří, se naštěstí volná frekvence najde téměř vždy: ať už je to nemocnice nebo vodárna. „Získat ale celostátní kmitočet je dnes v podstatě nemožné. S volnými frekvencemi je to zkrátka jako s nerostným bohatstvím: prostě dojdou. V zájmu kritické infrastruktury se tak můžou kmitočty i přesouvat nebo vyvlastňovat.“

V mrazu i pod zemí

Racom pro vodárny či elektrárenské podniky nedodává komplexní řešení, ale je tím, kdo se stará o přenosovou část pro firmy jako Siemens nebo ABB. Řešení Racomu jsou nicméně tak výjimečná, že o ně stojí v téměř 140 zemích světa.

Jedním z pozoruhodných míst, odkud se data skrze zařízení Racomu přenášejí, je třeba Laguna del Maule, ledovcové jezero sopečného původu ležící v Andách na hranicích mezi Chile a Argentinou v nadmořské výšce 2 165 metrů.

„Je důležitou zásobárnou vody v oblasti, kde dochází k posunu tektonických desek. Zemský povrch se zde zvedá rychlostí až pětadvacet centimetrů za rok. Proto je oblast pod trvalým dohledem a provádějí se zde stálá měření. Na místě napadne za sezonu i čtyři a půl metru sněhu. I tohle ale racomácké zařízení ustojí a dál přenáší potřebné informace do údolí,“ popisuje Martin Lácha.

Podobně pozoruhodná propojení Racom vytváří i pro zcela odlišné prostředí: podzemní doly. V jihoamerickém Chile takto propojuje podzemní stanice s povrchem a umožňuje bezpečnější provoz. Spojení od Racomu jsou nainstalována i na elektrické distribuční soustavě v ománské poušti, na vrtných plošinách v Austrálii nebo na lanovkách ve francouzských Alpách.

Samoobslužné pokladny jsou jen začátek, na venkově rostou plně automatizované obchody

„Všechno navrhujeme tady a zakládáme si na tom, že maximum i sami vyrábíme,“ odkazuje Lácha na provozy, které má Racom v Blansku. „Samozřejmě, že neděláme doma integrované obvody. Ale máme svoje osazovací automaty a vlastní mechanickou výrobu. Do našich výrobků nemůže nikdo přidat žádná zadní vrátka: toho se lidé často bojí u čínského zboží.“

Racom má v téhle chvíli kolem 150 zaměstnanců. Nejvíc lidí je samozřejmě ve výrobě, víc než pětina lidí pracuje ve vývoji. Deset obchodníků je rozeseto po celém světě, od Kolumbie a Brazílii přes Evropu po Dubaj a Malajsii. Tým technické podpory má zastoupení kromě Nového Města na Moravě i v Brazílii a v Británii. Na Slovensku je samostatný menší tým v dceřiné společnosti RACOM SK.

Součástí vývoje je nejen vylepšování hardwaru, ale taky přidávání nových vlastností, o něž zákazníci stojí. „Přišli jsme třeba jako první s tím, že máme neomezený počet takzvaných retranslací, kdy každé rádio umí zopakovat data a poslat je dál. Není proto potřeba základová stanice, přes kterou by šel veškerý provoz. Konkurence se ale od nás učí a dnes mají tuto vlastnost implementovanou skoro všichni,“ říká Lácha k vývoji na trhu.

Povodně v Praze i modemy pro Mexiko

Řešení Racomu často pomáhají v krizových situacích, kdy je například přetížená mobilní síť a začne vypadávat.

„Díky naším rádiovým modemům zůstaly během povodní v Praze v roce 2002 ve spojení s centrem vzdálená místa rozvodu vody a plynu. I když místa byla už částečně zaplavena, dispečinky s nimi stále měly spojení a své distribuční soustavy mohly regulovat, případně kontrolovaně vypínat.“

Firmu vymyslel na zastávce, teď cílí na miliardu. Na startu byla jen spousta ambicí a naivity, říká

Spojením od Racomu se můžou přenášet nejen údaje o stavu vody, ale třeba taky informace o pacientovi ze sanitky do nemocnice, kam záchranka míří. Klíčové jsou racomovské modemy u přenosu elektrické energie, kde se často řeší potřeba odpojení části distribuční soustavy.

Dálkový přenos dat tohle dokáže automatizovat. „V oblasti distribuce elektřiny asi prodáváme rádií nejvíc. Třeba v Mexiku, což je v tomto ohledu naše nejúspěšnější země, máme více než dvanáct tisíc rádiových modemů.“

Dalšími místy, kde se o tok dat stará Racom, jsou třeba Brazílie, Malajsie nebo Filipíny. Pro plynaře zase dodávají do Kolumbie nebo Kazachstánu, pro poskytovatele internetu zajistili třeba páteřní linku mezi newyorským Bronxem a Manhattanem. Netradiční instalaci najdete i na Špicberkách, kde se dá k místu s rádiem dostat jenom šest měsíců v roce.

Někde je tedy kladen extrémní důraz na spolehlivost zařízení, jinde je to odolnost vůči rušení – jako v americké megalopoli. V Chile zase Racom zajišťuje komunikaci na stokilometrové trati pouští od dolů na železnou rudu. Vlaky i díky tomu mohou být řízené na dálku po celé trase.

Budoucnost patří obraně

Výhledově Racom míří do oblasti obrany, což je s ohledem na stávající geopolitickou situaci víc než logické. Jednou z aplikací, na kterou se zde Racom zaměřuje, je komunikace s bezpilotními systémy na zemi i ve vzduchu.

Zatímco dřív se o vývoj staral hlavně Jiří Hruška, zakázky z oblasti obrany už mají na starosti jeho následovníci. Oba otcové zakladatelé totiž v květnu 2024 předali Racom mladší generaci a jsou dnes „jen“ spolumajiteli a případnými poradci.

„Jsem rád, že se povedlo najít lidi, kteří Racom vedou dobře. Neměl jsem problém vedení předat a jsem rád, že se na novou generaci můžu z povzdálí koukat.“

Martin Lácha se rozhlíží po kanceláři a opálená tvář prozrazuje, že se nedávno vrátil z dvoutýdenního výletu mimo Česko. „Pořád jsem tu k potkání, ale snažím se využívat volného času, co mi přibyl.“ Jeho kolega Jiří už se díky odchodu na odpočinek vrátil i k radioamatéřině. „Má ale jinou volací značku, ta původní mu propadla. Já si platné povolení stále udržuji, ale zatím jsem se k vysílání nevrátil.“

Jak vypadá zařízení Racomu a kdo jej vede? Podívejte se:

Racom

Racom

Další obrázky v galerii (18)

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Panely jsou jen začátek. Fotovoltaiku táhnou hlavně chytré technologie, říká průkopník oboru

• Postavili si hlavu a změnili korporát. Digitalizace chce odvahu, hlásí strůjci „továrny budoucnosti“

• Podpora startupů v režii nové vlády? Vize hezká, ale takhle z Česka beztak utečou

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag