Vláda chystá důchodový Titanic. Potopí se, ale to už bude Babišova garnitura v trapu

Štědřejší důchody a strop na důchodový věk patří mezi hlavní sociální vymoženosti, které Andrej Babiš (ANO) slíbil voličům s cílem vytvořit z Česka „nejlepší místo pro život na planetě“. Jsou projevem jeho nezřízeného populismu, ignorance demografické křivky i danajským darem příštím vládám.

Pokud své plány ANO uskuteční, současní důchodci si můžou polepšit. Zato početná generace Husákových dětí na ně doplatí, její penze budou nižší. Ti, kteří se na ně budou skládat, zase zaplatí vyšší daně. A zafixovaný věk pro odchod do důchodu těžce dolehne i na mnohé zaměstnavatele. Ubydou jim zaměstnanci.

Na takovou politiku se hodí metafora po nás potopa.

Nehas, co tě nepálí

Česko mělo hromadu času – tři desítky let – na zásadní reformu důchodů. Ta by stát připravila na dobu, kdy Husákovy děti zmizí z trhu práce a další, početně slabší generace jejich místa nezaplní. Politické reprezentace ho však promarnily. Trestuhodně rozházely hromadu miliard, které do ní mohly a také měly investovat.

Důsledkem liknavosti a marnotratnosti bude náraz do demografické zdi. Může být pořádně tvrdý, protože Aleš Juchelka se chystá zrušit parametrické změny průběžného systému zavedené vládou Petra Fialy (ODS), které ho mohly zmírnit.

Ministr práce a sociálních věcí před několika dny potvrdil, že chystaná důchodová novela zarazí věk pro odchod do důchodu na 65 letech a zajistí štědřejší valorizace penzí – o polovinu růstu reálných mezd namísto třetiny. Kromě toho má výrazněji přidat nejstarším důchodcům.

Důsledky takového postupu jsou nasnadě. Ekonomka Helena Horská je shrnuje do varování, že záměr nové vlády podrývá udržitelnost veřejných financí. „Jde o to, jak vysoké daně budou platit naše děti a jak nízké důchody budou z rozpočtu vyplaceny!“ upozorňuje na síti X.

Je nicméně jasné, že taková varování vládu nezviklají. Babiš nemá ve zvyku hasit, co ho nepálí.

Rozpuštěné a vypuštěné miliardy

Otázka, jak se vyrovnat s důsledky populační exploze v sedmdesátkách, kterou poháněly novomanželské půjčky i zvyšování přídavků na děti, byla nastolena už krátce poté, co se v Československu po sametové revoluci začalo privatizovat.

Před 35 lety, v lednu 1991, byla spuštěna „malá privatizace“, během níž se vydražilo přes 24 tisíc obchodů, restaurací a dalších malých provozoven. S nimi se do země vrátil živnostenský stav a ve státní pokladně zacinkalo 32 miliard korun. Následovala „velká privatizace“, ve které se do soukromých rukou dostaly střední a velké podniky. V té se protočilo mnohonásobně víc peněz.

Karel Zeman, někdejší manažer Fondu národního majetku, v němž se spravovaly finance z privatizace, tyto peníze spočítal. Dospěl k tomu, že stát z privatizací získal celkem 903,2 miliardy korun. Měly být určeny výhradně na transformační náklady.

V knize Analýza privatizace a restitucí v Česku Zeman popisuje, za co je stát utratil. Většinu privatizačních příjmů spolykal provoz státu a lepení děr v jeho rozpočtu. Přes 338 miliard padlo na sanace bank, desítky miliard byly vyplaceny na úhradu povodňových škod.

Hořký důchod živnostníka: podívejte se, kolik jednou dostanete

Na důchodovou reformu se nedostalo. Přitom ji vládní politici v devadesátých letech do transformačních nákladů zařazovali.

Příjmy z privatizace měly usnadnit rozjezd reformy, která by omezila dominantní roli průběžného penzijního systému, v němž ekonomicky aktivní jednotlivci sypou peníze státu a ten je obratem posílá důchodcům. Systém připomínající průtokový ohřívač vody měl být doplněn individuálním fondovým spořením, přesněji investováním na penzi se silnou podporou státu.

Neuspěl ani návrh, aby privatizační peníze sloužily jako polštář na horší demografické časy. Stát by je zhodnocoval na finančním trhu a roky z nich financoval průběžné důchody.

Inspirací pro takový postup byli Norové. Ti příjmy z ropy ukládají do fondu na financování sociálních výdajů příštích generací, které budou žít v časech, až dojde ropa. Správu peněz a jejich investování přitom prozíravě nesvěřili politikům, ale centrální bance. Přístup vlády k nim navíc přísně omezili. Vláda smí z fondu čerpat pouze odhadovaný roční výnos.

České vlády, jak jinak, pokladnu s privatizačními příjmy postupně vyluxovaly. Privatizační peníze byly rozpuštěny a vypuštěny. Česko tak promarnilo jedinečnou šanci, jak se s nástupem Husákových děti do penze bezbolestně vypořádat.

Jdeme na sever… a zase na jih

Nynější Babišova vláda dostane darem roky s přebytky na důchodovém účtu. Budou důsledkem příznivé demografie, rostoucích mezd i parametrických změn penzí prosazených Fialovou vládou. Národní rozpočtová rada ve své zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí odhaduje letošní přebytek na deset až jedenáct miliard.

Část peněz spolykají v dalších letech vyšší náklady spojené s plánovanými změnami penzí. A co se zbytkem? Jak s nimi Babiš a spol. naloží?

Data ČSÚ a ČSSZ, výpočty a graf NRR

Ponechají ho jako rezervu na horší doby, které nastanou ve druhé polovině příští dekády? Anebo přebytek pošlou v bonusech stávajícím důchodcům, jak to dělal kabinet anoistů a sociálních demokratů za covidu?

Zaměstnavatelé si zase kladou otázku, do jaké míry se obnovený strop na důchodový věk projeví na úbytku pracovníků. Na hranici 65 let se má podle vládního plánu zastavit v roce 2030. Zatím platný zákon o důchodovém pojištění počítá s postupným růstem důchodového věku, který se zarazí až v roce 2057 na 67 letech.

Se zastropováním byznys samosebou nesouhlasí. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj ale tuší, že ho neodvrátí, a tak chce s vládou spolupracovat aspoň na motivačních opatřeních, která pomohou lidi udržet v práci i v penzi.

Filip Pertold, ekonom a expert na důchodové systémy z think tanku IDEA, zase upozorňuje, že pro stát a jeho finance je nejvýhodnější, když člověk nepobírá důchod a pracuje. Tuto variantu by proto měla vláda preferovat.

Babiš je nicméně odhodlán růst důchodového věku zarazit. To ale neznamená, že ho příští vlády nezruší a věk pro odchod na penzi se nezačne zvyšovat.

Pro českou politiku je příznačný styl Jdu na sever… a zase na jih. Co jedna vláda zavede, druhá strhá, předělá, zruší nebo odloží k ledu. Mnohé změny, kterým spousta lidí přizpůsobuje své dlouhodobé plány, nepřežijí výměnu vlád.

Už v minulosti začal důchodový věk úměrně věku dožití posouvat kabinet Petra Nečase. Sobotkova vláda tuto praxi zase zrušila. A Fialův kabinet ji obnovil.

I kdyby Babiš vyhrál za tři roky volby a vedl příští vládu, může být sám donucen své důchodové dobrodiní odpískat. Dá se předpokládat, že by ho k tomu mohly přimět rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu, které budou důsledkem vyššího zadlužení státu.

Důchodové plány této vlády k němu výrazně přispějí. Z analýzy rozpočtové rady vyplývá, že jen znovuzavedení důchodového stropu na 65 letech může v příštích desetiletích ročně vyjít na 1,2 procenta HDP.

Studie Oxford Economics přitom odhaduje, že úrok státního dluhopisu s desetiletou splatností překročí do konce letošního roku pět procent. Průměr za loňský rok byl 4,32 procenta. A rostoucí úroky státních dluhopisů povedou k dražším půjčkám pro firmy i dražším hypotékám, protože banky zpravidla nastavují úroky u úvěrů tak, aby vynesly víc než nákup státních dluhopisů.

Může to každopádně dopadnout líp, nebo hůř. Našinec, který má do penze daleko, se ale musí připravit na to, že ač bude pracovat jak mourovatý, státní penze v takové hodnotě vůči mzdě, jakou mají současní důchodci, se nedočká.

Postarat se o své stáří se proto musí dopředu – a sám.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Co vám v roce 2025 nadělila Fialova vláda? Hlasujte pro nejhorší a nejlepší změnu roku

• Levnější energie, méně byrokracie a rychlejší výstavba. Vláda schválila programové prohlášení

• Schillerová sestavila rozpočet feldkuráta Katze. Doplatí na něj podnikatelé i hypotékáři

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag