Vzhůru ke třídenním víkendům! Změní Emiráty svět jako kdysi Henry Ford?

Dokázali byste uvést jedinou součást ekonomických reforem roku 1968, která přežila potlačení Pražského jara? Dokonce natolik úspěšně, že přečkala i reformy po roce 1989 a funguje velmi dobře doposud?

Nebudeme vás dlouho napínat: tímto nesmírně zdařilým reformním krokem bylo zavedení pětidenního pracovního týdne. Stalo se to právě v roce 1968 a dodnes tento počin stojí ve stínu dramatických událostí oné doby, byť zřejmě neprávem.

Pětidenní pracovní týden se ujal, postupně ho zaváděla většina zemí na světě. Nabízí se proto otázka, kdy zažijeme další logický krok stejným směrem. A zda to změní právě i přístup dubajských úřadů...

Pracovat méně? Proč ne!

Dříve, než se pokusíme odpovědět na tuto otázku, je namístě zamyslet se nad možnostmi růstu produktivity. Co nám vlastně brání pracovat kratší dobu? V této souvislosti asi každého napadne využití robotů a umělé inteligence. Někdy však stačí lehce pozměnit organizaci práce a výsledný nárůst produktivity může být významný.

Ve 20. století to byl Henry Ford, který přišel s pětidenním pracovním týdnem jako první (některé prameny uvádějí nejmenovanou textilní továrnu v Nové Anglii v roce 1908, zde však nemáme dost podrobnějších informací). Fordovy závody si mohly něco takového dovolit díky technickému pokroku: montážní linky a vědecká organizace práce přivodily růst produktivity, který umožnil zkrátit pracovní dobu při relativně vysokých mzdách.

Patrně v tom byla i úvaha, že víc volného času umožní lidem častěji cestovat na výlety a návštěvy, což podpoří poptávku po automobilech. Dokládá to i Fordův citát z dobového podnikového časopisu: „Osmihodinový pracovní den nám v Americe otevřel cestu. A právě tak nám pětidenní pracovní týden otevře cestu k ještě větší prosperitě.“

Řekové zavedli šestidenní pracovní týden. Návrat k otroctví, nebo inspirace pro Česko?

Vzpomínám si v této souvislosti na svoji vůbec první práci u sálového počítače EC-1045 v roce 1989. Při obsluze této hlučné příšery, která zabrala místnost velikosti tělocvičny, se vždy po hodině střídaly dva týmy o pěti až šesti osobách. Jeden tým pracoval, druhý odpočíval.

Práce nebyla nijak extrémně náročná, intelektuálně ani fyzicky – proč bylo tedy nutné trávit polovinu pracovní doby odpočinkem? Kvůli hygienickým normám.

Sálový počítač byl postaven z obvodů typu TTL a ECL, což jsou z hlediska energetické náročnosti nenažrané obludy. Spotřeba energie se promítala do zahřívání systému, což vyžadovalo účinnou – a patřičně hlučnou – klimatizaci. A normy zakazovaly pracovat osm hodin v hlučném prostředí.

Produktivitu práce by tehdy bylo snadné zdvojnásobit postavením protihlukových bariér v počítačovém sále nebo použitím chráničů sluchu. Nestalo se tak.

Koneckonců, je to jedno. Výpočetní středisko odvál čas a technická revoluce. Nicméně do dnešních dnů se setkáváme s případy podobného plýtvání pracovní silou.

Mozek není neúnavný dříč

Zcela nedávno jsem slyšel o podobném manažersky nedokonalém uspořádání pracoviště v jedné automobilce v Mexiku. Tato země je známa jako jedna z těch, kde se statisticky pracuje nejdéle, pokud jde o počet hodin v roce.

Mexická pracovní síla je levná, což vede k plýtvání a manažerským nedokonalostem. Ty pak mají za následek nízkou produktivitu, která obratem neumožní zvýšit mzdy nebo redukovat pracovní dobu. Začarovaný kruh.

Český automobilový průmysl je řízen důmyslněji než mexický – alespoň podle názoru téhož odborníka, který mi vyprávěl o Mexiku. Zkrátit pracovní týden by se patrně neobešlo bez poklesu produkce (anebo mezd), nicméně postupující automatizace (a také hluboké změny v průmyslu jako takovém) pravděpodobně změní jeho tvář navždy.

A jsou-li v „hmotném“ světě značné rezervy pro zvyšování produktivity, ve světě intelektuální práce jsou nepochybně ještě mnohem větší.

Funguje to? Příklady zkrácení pracovního týdne v praxi

Novozélandská pobočka společnosti Unilever zavedla od prosince 2020 na rok na zkoušku čtyřdenní pracovní týden. Zaznamenala zvýšení pohody a angažovanosti zaměstnanců, aniž by došlo k poklesu produktivity. Měli podobné nebo dokonce lepší obchodní výsledky. Zaměstnanci si dokázali udržet stejnou úroveň výkonu a výkonnosti i přes kratší pracovní dobu. Společnost Unilever zušební dobu prodloužila a zvažuje zavedení modelu v dalších regionech.

Softwarová společnost Basecamp nabídla v letních měsících čtyřdenní pracovní týden v rámci experimentu, jehož cílem bylo zlepšit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ukázalo se, že kratší pracovní týden pomohl snížit vyhoření a umožnil zaměstnancům efektivněji načerpat energii. Produktivita zůstala stabilní a tým hlásil, že je během pracovních dnů soustředěnější a efektivnější. Basecamp pokračoval ve zkoumání flexibilních pracovních režimů, čtyřdenní pracovní týden si ponechal speciálně pro léto.

Společnost Bolt, technologická firma se sídlem v San Francisku (nikoli taxikářská firma stejného jména z Estonska), zavedla čtyřdenní pracovní týden v roce 2021 jako trvalou změnu, nikoliv pouze jako zkušební. Výsledky byly převážně pozitivní. Společnost také zaznamenala snížení počtu absencí a zjistila, že zaměstnanci byli během pracovních dnů soustředěnější a motivovanější. Společnost Bolt čtyřdenní pracovní týden nakonec plně přijala.

Ostatně, před nedávnem jsme byli svědky zpráv o masovém propouštění IT pracovníků v řadě významných amerických korporací, aniž by to mělo pozorovatelný nepříznivý dopad na jejich výstup. Právě naopak: ve stejné době započala revoluce v oblasti umělé inteligence. Duševně pracující, jichž je dnes ve vyspělých ekonomikách už většina, mají o čem přemýšlet.

Charakteristikou duševní práce je nerovnoměrnost výstupů v čase. Mozek nedokáže být nepřetržitě „na maximálních otáčkách“ osm hodin denně a pět dní v týdnu. Pokud bychom prováděli detailní časovou analýzu, nejspíše bychom zjistili, že nejvíce efektivní práce je vykonáno během poměrně krátkých časových intervalů.

O něco více času spotřebují rutinní kancelářské úkony – a značně rozsáhlý časový prostor připadá na čekání, nepříliš produktivní porady a schůzky, ale také na prostou zahálku; prodloužené obědy, hovory o fotbale, sociální sítě… Pokud jste nikdy nic podobného v práci nezažili, máte právo hodit kamenem.

Přímo se vnucuje myšlenka „zdrcnout“ produktivní čas do kratšího počtu hodin strávených v kanceláři a vše ostatní nechat mimo pracovní dobu.

Zkrácený pracovní týden = samá pozitiva

Koneckonců, statistiky počtu odpracovaných hodin ve vyspělých zemích nám říkají, že tento proces už nějakou dobu probíhá. Francouzi pracují ročně průměrně 1 565 hodin (údaje za rok 2022), což by odpovídalo 196 pracovním dnům. Oproti roku 1980 počet hodin poklesl o 13 procent. Němci pracují 1 783 hodin, což je 18procentní pokles od roku 1980. A Češi? Ti podle stejné zdroje pracují 1 768 hodin ročně.

Mezi zeměmi, kde se pracuje více než dva tisíce hodin ročně, téměř nenajdeme vyspělé státy. Výjimky tvoří Slovinsko, Polsko a Malta – a to je všechno. Ve zmíněném Mexiku se pracuje průměrně 2 220 hodin za rok.

Tříděno podle měst, nejméně se pracuje v Kodani: 1 380 hodin ročně. Následuje Oslo s pouhými čtyřmi hodinami navíc. Je tedy zřejmé, že kratší pracovní doba nemusí mít za následek nižší životní úroveň; samozřejmě za předpokladu, že je produktivně využita.

Několik společností už ostatně se čtyřdenním pracovním týdnem experimentovalo, a to s různými s převážně příznívými výsledky (viz box výše). Produktivita zůstala stejná nebo se zvýšila. Nebyl zjištěn negativní dopad na výsledky podnikání. V některých případech se ukazatele výkonnosti dokonce zlepšily.

Zde je ovšem třeba konstatovat, že výše uvedené firmy byly na čtyřdenní pracovní týden připraveny a ke změně přikročily s rozmyslem. Zda je vhodné uvažovat o zákonném omezení pracovního týdne, je prozatím otázka bez jednoznačné odpovědi.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Česko a vize zázračného zbohatnutí. Proč nám to furt nevychází a jak to konečně změnit

• Kdy doženeme Rakousko? Je to vlastně jednoduché, stačí nedělat závažné chyby

• Od otroků k robotům. Skuhrání na nedostatek lidí bylo dost, Česko nikam neposouvá

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag