Bojkot samoobslužných pokladen je bizár. Vydělávají na nich obchody i zákazníci

Kritika samoobslužných pokladen a výzvy k jejich bojkotu ukazují na práce, které nikdo nechce dělat, protože nevyžadují vlastně vůbec nic skutečně lidského. Na rostoucí cenu času, kterou zákazníci zohledňují v celkovém užitku nákupu. Na dynamický nástup technologií, které dnes ještě možná nefungují úplně spolehlivě, ale zítra dramaticky změní nákupní chování i styl práce.

Pojďme se tedy dnes podívat na inovativní ekonomiku a na cesty, jak se k ní dostat optikou pokladen v supermarketu.

Maloobchod jako lakmusový papírek

Maloobchod je skvělý lakmusový papírek společnosti a ekonomické situace. I proto statistikové používají k hodnocení ekonomické situace tržby v maloobchodě. Je v nich totiž obsažené úplně všechno. Nakonec se pozná to, jak se lidem v dané zemi daří, především podle toho, jak a co nakupují pro svou osobní spotřebu.

V maloobchodě navíc průběžně, takže jsou na něm vidět změny chování téměř okamžitě. I proto se v něm velmi rychle uplatňují nové technologie a přístupy k zákazníkům. Protože jde o odvětví s velkým konkurenčním tlakem – a boj o zákazníka probíhá v podstatě každý den –, jsou navíc ekonomicky udržitelné inovace směrem k dostupnosti a pohodlí naprosto zásadní pro přežití.

Co se tedy děje, když společnost (statisticky i reálně) bohatne? Zjednodušeně – podnikatelé a obchody zavádějí automatizovaná řešení, třeba právě samoobslužné poklady. Proč?

Prvním faktorem je cena času. Jednoduše si čím dál víc svého času vážíme. Za čas věnovaný práci už dostane velká část lidí dost peněz na to, aby měla přiměřené pohodlí. Motivace vyměňovat čas za peníze tedy klesá. Rozhodovací kompas se otáčí od řešení nejlevnějších údajů na cenovce k těm s nejvyšší hodnotou ve srovnání s vynaloženými náklady. A to i se zohledněním ceny času. Na cenu samotné nakupované věci se hraje čím dál míň.

Automatizovaná řešení čas objektivně šetří – online objednávání bez nutnosti zdlouhavě telefonovat, vyzvedávání zásilek v boxech tehdy, kdy mám čas a jdu okolo, ideálně zítra, nebo právě samoobslužné pokladny. Pracujeme s omezeným rozpočtem a časem na nákup. Samoobslužné poklady tedy mají smysl tehdy, když (i s dílčími komplikacemi, jako je potvrzení věku nebo oprava položky) odchází zákazník z obchodu dřív než od obsluhované pokladny. Počítá se celkové pohodlí.

Technicky vzato jsou samoobslužné poklady úspornější na obsluhu i pro zákazníka samotného. Ten většinu zboží vezme do ruky jednou, provede scan a vloží rovnou do tašky, místo aby produkty skládal na pás a pak je znovu bral do ruky a dával do tašek. Pokud není nákup plný pečiva a položek na váhu, jsou časové úspory zaznamenatelné i krátkým sledováním provozu.  Pokladny, které díky umělé inteligenci napovídají, co je na váze, už se testují a časové úspory a pohodlí posunou ještě dál.

Záchrana pro malé obchody

Kdo ale na „práci zákazníka“ skutečně vydělá? Přece obě strany – zákazník šetří čas, obchod šetří peníze nebo víc vydělá. Porovnávat, kdo víc, nedává smysl. Na trhu je tolik možností, jak nakoupit supermarketové zboží, že si zákazník má z čeho vybírat – od „udělám si všechno sám“ až po „přivezte mi nákup až ke dveřím“.

Samoobslužné technologie ale na řadě míst představují jediný způsob, jak finančně udržet provozovnu s obchodem. Obsluha je totiž pro malé obchody zdaleka největší fixní náklad – a také největší riziko. Samoobslužné výdejní boxy zvyšují pohodlí při online nákupech, automaty na colu, sladkosti nebo parkování šetří čas při nákupu nebo placení. Opravdu bychom chtěli chodit s parkovacím lístkem k budce a platit u mizerně placené a v těchto měsících i dost promrzlé obsluhy v budce?

Samoobslužné pokladny jsou jen začátek, na venkově rostou plně automatizované obchody

Dalším aspektem je ekonomická smysluplnost obsluhovaných pokladen z pohledu podniku. V různých obměnách se problém opakuje napříč celou ekonomikou – firmy stojí před otázkou, jestli najmout další zaměstnance, nebo investovat do automatizace. S růstem mezd nízko kvalifikovaných profesí jsou investice do inovativních technologií relativně levnější, rychleji se vracejí a dávají čím dál větší smysl.

Nahradit pracovníka strojem je prostě čím dál jednodušší. Technicky i finančně. Když uvážíme, že zaměstnanec potřebuje chodit na toaletu a jíst, chrání ho pracovní legislativa, má nárok na dovolenou a čas od času onemocní, získávají technologie, které dokážou nahradit rutinní práci, na významu. Bohatnoucí společnost navíc zvedá průměrnou i minimální mzdu a sociální systém u nekvalifikovaných profesí zdatně nahrazuje pracovní výdělek.

Další pokus rozbíjet parní stroje?

Sečteno – jsou práce, které chce v Česku dělat čím dál méně lidí. Krátkodobě se dá situace vyřešit „dovozem“ zaměstnanců ze zahraničí a brigádníky, ale z dlouhodobého hlediska bude čím dál výhodnější inovovat a automatizovat provozy. Posun zaměstnanců do oblastí, kde jsou strojem nenahraditelní a je po nich velká poptávka, pomůže nakonec všem – podnikům, zákazníkům, zaměstnancům i ekonomice jako celku.

Než hodíme stávající „bojkot“ samoobslužných pokladen do koše jako další pokus rozbíjet parní stroje, měli bychom se možná zamyslet, komu tato iniciativa vlastně prospívá.

Zákazníkům? Určitě ne. Existuje velké množství zákazníků, kteří samoobslužné pokladny z různých důvodů preferují. Nebo těch, kteří díky nim získali nedostupnou službu. Kdyby to tak nebylo, obchody by je nenabízely. Ti nespokojení mají spoustu možností, jak nakoupit jiným způsobem.

Pultovým maloobchodům a prodejnám s pokladními? Těžko. Do malých prodejen většinou chodí zákazníci proto, že jsou blízko nebo po cestě. Na ceně rohlíku nezáleží. Zavádění nebo rušení samoobslužných pokladen na malé prodejny nemá žádný vliv.

Zaměstnancům na pokladnách? Také ne. Pro odbory v maloobchodě nejsou samoobslužné pokladny vůbec téma. Zaměstnanců neubývá, spíš se optimalizuje provoz. Samoobslužné technologie nenahrazují zaměstnance, ale pokrývají jejich nedostatek.

Chyba v taškové zóně. Proč se ze samoobslužných pokladen stal nepřítel č. 1?

Maloobchodním řetězcům? Ty mají jiné starosti. Argument, že by měly řetězce platit víc pokladním nebo zlevnit produkty, které si zákazník sám nascanuje, je mimo realitu. Řetězce prodávají zboží za takové ceny, jaké jsou zákazníci ochotní zaplatit, a bojují mezi sebou akcemi, dostupností, pohodlím a celkovými náklady.

Takové zásahy by zvýšily náklady nebo snížily tržby, ale v obchodě kvůli tomu nenakoupí víc zákazníků, aby pokles zisku vykompenzovali. „Bojkotující skupinka“ je hlasitá, ale z hlediska celkových tržeb naprosto nevýznamná. Leda by se řetězce snažily samoobslužné technologie ještě zlepšit, což se konec konců děje.

Politikům? Některým určitě. Asi není úplně náhoda, že se této lidové iniciativy chopila třeba šéfka komunistů Kateřina Konečná. Svítit na ošklivé, zlé a vykořisťující maloobchodní řetězce je ostatně u populistických politiků všeho druhu docela oblíbená zábava, takže to sice možná nebyl původní účel, ale proč nabízený reflektor nevyužít.

Mnohem zajímavější nakonec bude sledovat, které rutinní profese a činnosti nahradí inovativní technologie. V zájmu celé české ekonomiky je, aby živí lidé dělali práci, která se bez nich neobejde. Pak se můžeme z montovny (kterou naštěstí Česko připomíná čím dál méně), stát stabilně inovativním trhem s vysokou přidanou hodnotou.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Temu a další e-shopy ostrouhají. EU ruší bezcelní limit

• Bikero dojezdilo, prodejce kol dohnaly dluhy do insolvence

• Utrácejí! Nová čísla o tržbách obchodníků dodají optimismus

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag