Nic proti větnému rozboru, ale proč naše děti neučíme podnikavosti?

V médiích se v poslední době se železnou pravidelností objevují povzdechy, jak má Česko potenciál generovat tisíce startupů a stovky spinoffů ročně. Že bez inovativních podniků bude ekonomika zaostávat. A je to samozřejmě pravda. V čem už se komentáře tak docela neshodují, jsou možné cesty k řešení.

Jedni navrhují přívětivější legislativu pro začínající podnikatele. Další se pozastavují nad systémem hodnocení vysokých škol, který tak úplně nepodporuje přenos inovací na trh. A v podstatě všichni zdůrazňují důležitost inovačních ekosystémů. Ale o lidech, kteří mají být zakladateli nových inovativních firem, se toho moc nedočteme.

Ono to totiž není jen tak – vychovat odvážnou, vzdělanou, inovativní a podnikavou generaci. Je to systémová změna, která se nedá odhlasovat parlamentem a vydat v paragrafovaném znění.

Bez nadsázky jde o nové směřování celého vzdělávacího systému, počínaje pedagogickými fakultami, v kombinaci s podporou v rodinách a ve společnosti. Co tedy potřebujeme k rozvoji podnikavosti?

Nové generace s novým přístupem

Kdo je v kontaktu s generacemi Z a Alfa, musel si všimnout změny v přístupu k práci. Samozřejmě nemůžeme úplně paušalizovat, ale odklon od korporátní kariéry směrem k naplnění vlastních ambicí, snů a cílů je naprosto zřetelný.

Podnikavost jako motor podnikání. Jak ji rozvíjet a využít (nejen) ve firmě?

Mladí lidé už totiž nejsou zatížení předsudky vůči podnikání z devadesátých let, mají přístup k success stories z celého světa, mnohdy i v rodině vidí úspěšné podnikatelské příběhy a před ochranou zákoníku práce dávají přednost svobodě a seberealizaci.

I společnost jako celek se postupně posunuje od bezpečných voleb k odvážnějším rozhodnutím. Je to částečně způsobeno obrovskou škálou nových příležitostí v digitálním světě, ale zásluhu na tom má i relativně malý český trh.

Pokud chce podnik dosáhnout skutečně velkého úspěchu, lokální zákazníci nestačí a je potřeba se podívat na byznys z globálního pohledu.

Bohatnoucí společnost, kterou Česko statisticky je, také lépe odpouští chyby a neúspěch. Neúspěšný podnikatel obvykle neumře hlady někde pod mostem, i když i to se může v krajním případě stát. Spíš se ale postaví znovu na nohy a zkusí to ještě jednou, tentokrát lépe.

Když už jsme u chyb a selhání, měli bychom si jednou provždy napsat pod „Pravda vítězí“ také heslo „We win or we learn“. Investoři totiž rádi investují do „dobře zkrachovalých“ founderů, tedy do těch, kteří něco zkusili a nevyšlo to, ale nenechali za sebou desítky milionů dluhů a rozvrácené vztahy.

Proč? Protože se z prvního selhání poučili a nejsou prvorodičkami s naivní představou, že všechno půjde bezbolestně a samo. Čím víc budeme mít neúspěšných pokusů o podnikání, tím víc jich následně povede k úspěchu. Tak to ve světě startupů prostě chodí.

Možnosti tu jsou

Ať už si o intenzivním rodičovství a respektující výchově myslíme cokoliv, je potřeba si upřímně přiznat, že dnešní děti a dospívající mají ve volbě své budoucí kariéry mnohem větší volnost a podporu.

A to je dobře. Nabídka studia v zahraničí na středních a vysokých školách je velmi rozmanitá. A kdo chce, má možnost ji využít.

Začínáme podnikat v Česku. Praktický průvodce prvními kroky

Často je to důležitý impulz k osamostatnění a sebevědomí. Obojí je pro podnikání a inovativní myšlení naprosto zásadní. Po desítkách let násilné komunistické pauzy už v Česku máme také rodinné podniky s dlouholetou tradicí, na kterou je možné navazovat nebo z ní čerpat zkušenosti.

A kdo vzdělá učitele?

Dostáváme se proto k zásadní mezeře v systému, kterou se ale postupně také daří zacelovat, i když pomaleji, než bychom možná potřebovali. Tou je vzdělávací systém, který by podporoval „podnikavostní kompetence“ už od školky. Podnikavost totiž není jen o byznysu a startupech, ale obecně o využívání příležitostí a inovativním přístupu k řešení problémů.

Na to ovšem potřebujeme podnikavé vyučující, kteří budou vycházet z pedagogických fakult. Tady někde se nám to trochu zadrhává.

Při pohledu na průměrný věk vyučujících v českých školách, který se pohybuje nad 47 roky, je potřeba si upřímně přiznat, že sami si z vysokoškolského studia nejspíš cílenou podporu podnikavosti ve výuce nepřinesli. Přirozeně – v době jejich studia to zkrátka nebylo téma.

Ti mladší už možná nějaké povědomí mají, ale obecně je potřeba cílit na dodatečné vzdělávání učitelů, jinak se dál nepohneme. Když se tedy ptáme, jak mít podnikavější děti i dospělé, ale třeba také vědce a vědkyně, musíme si položit trochu nepříjemnou otázku – jak mít podnikavější vyučující na všech úrovních vzdělávacího systému?

Jak je motivovat k rozvoji podnikavosti ve školách na všech úrovních, jaké nástroje jim k tomu dát a jak je podporovat v jejich zavádění?

Není to kupodivu nic světoborného a stačí se mrknout třeba do Finska, kde jsou podnikavé aktivity opravdu běžné už ve školce. Abychom byli spravedliví – iniciativa už tu je, ale potřebovala by znásobit. Spoustu práce už odvedly například Asociace Podnikavé Česko, JIC (zkratka z Jihomoravské inovační centrum) nebo vzdělávací organizace Lipka.

A protože cokoliv, co zavedeme dnes, se projeví za nějakých pět až patnáct let, musíme k tomu přidat i další podporu. Projektovou výuku, startupové soutěže a mentoring na středních i vysokých školách, podporu a rozvoj aplikovaných vědeckých projektů, spolupráci napříč inovačními ekosystémy a povzbuzení pro ty, kteří se rozhodnou nespoléhat na jistoty zaměstnance.

Jinak nám ten vzývaný potenciál nebude k ničemu.

Každý trenér ví, že talent, kterým se tak často a sebevědomě zaklínáme, je jen zlomek úspěchu. Zbytek je tvrdá dřina, podpora a perfektní zázemí. Co se stane, když nebudeme podporovat děti a dospívající v podnikavosti? Vylovíme rybník, zatlačíme na čísla a rok nebo dva počty porostou, ale pak ochotní lidé a zajímavé projekty dojdou, protože je nebudeme doplňovat a motivovat k růstu.

Sport, který nepracuje s dětmi, nemá olympijské vítěze. Stát, který nepovzbuzuje děti v podnikavosti a podnikání, nemá startupy, spinoffy a dolarové jednorožce.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Jsem bankrotář a kdo je víc? Znáte příběhy zkrachovalých podnikatelů, kteří přesto uspěli?

• Kde začít podnikat? Nápad není všechno, ukazují tvrdá data

• Jak na úspěšný e-shop? Čekejte, že to bude spíš těžší než jednodušší, radí zakladatel Shoptetu

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag