Energie zadarmo? Zapomeňte! Komunitní sdílení je do budoucna naopak zdraží

Představte si, že váš soused na vesnici právě zjistil, že mu chybí šest vajíček na palačinky pro návštěvu, a přijde vás tedy poprosit o pár vajec od vašich slepic. Co pak dává větší smysl? 

Za prvé: prodat (či darovat) mu šest vajec napřímo, nebo za druhé: odvézt je do výkupu a za výrazně snížené výkupní ceny (a při započtení nákladů na benzin a daně) ho nechat, aby si pro ně dojel (opět za svůj benzin a daně) a zaplatil za ně s přirážkou za zprostředkování? 

První možnost je jaksi samozřejmá, přirozená. Ta druhá popis toho, jak před zavedením takzvaného LEX OZE II fungovalo – či spíše nefungovalo – komunitní sdílení energií. 

Komunitní energetika? Nečekejte zázraky

Ve svém okolí se setkávám až s nekritickým očekáváním, co vlastně novinka v podobě komunitního sdílení přináší. A převládá názor, že měnit si třeba na vesnici se sousedem kilowatty bude vlastně tak jednoduché jako s těmi vejci v prvním příkladu: jednou já jemu, podruhé třeba on mě. 

Jenže takhle to bohužel vůbec není. Komunitní energetika zatím nedokáže být takto ergonomická. A nebude ani tak levná. Aktuálním nastavením pravidel pro komunitní energetiku především mažeme historický dluh po předchozích dekádách. 

Jinými slovy, v rámci LEX OZE II přiznáváme, že centrální distribuce elektřiny a velké elektrárny nebo energetické bloky už potřebují nějakou alternativu. A pro ni jsme momentálně vytvořili užitečný a pravděpodobně funkční rámec. 

Nic víc, nic míň. 

Problém zvaný distribuce

Celé je to vlastně pochopitelné, protože ani v novém funkčním rámci se neobejdeme minimálně bez jednoho důležitého elementu: přenosové soustavy.

Ostatně, není bez zajímavosti (a skloňuje se to málo), že akcie nového Elektroenergetického datového centra (EDC), které má sdílení energií v rámci komunitní energetiky dozorovat, vlastní rovným dílem provozovatel přenosové soustavy – tedy ČEPS – a provozovatelé regionálních distribučních sítí ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce. 

Decentralizace přenosové soustavě v dnešním pojetí neulehčí. Naopak ji neskutečně bolí a je pro ni de facto riziková. Ptáte se snad, proč je to problém? Pojďme si to nastínit. Podle nového zákona je nově například možné vyrobit si energii v Liberci a spotřebovat ji v Opavě. Stačí, aby se firma stala takzvaným „aktivním zákazníkem EDC“ (to je skutečně terminus technicus) a sama sobě byla dodavatelem.

Elektřinu zdraží distribuční poplatky. Jak se bránit vyšším cenám očima expertů

Množství energie, které vyrobí v Liberci, je pak nadřazeno při opavském odběru kilowattům, které by místní kancelář odebírala ze sítě od velkodistributora. Jenže ty kilowatty (byť to pochopitelně nejsou „ty liberecké“) musí putovat stejnou cestou jako doposud – tedy státní přenosovou soustavou. A ta je i nadále stavěná centralizovaně.  

Levnější elektřina, ale… 

Ano, nová legislativa sníží cenu elektřiny a umožní spravedlivě přistupovat ke kilowattům, které jste vyrobili ve vlastní elektrárně. Ale podívejte se na účtenku, z čeho se platba za elektrickou energii fakticky skládá; cena elektřiny samotné je sice největší část platby, ale desítky procent celkové ceny padnou na platbu za distribuci a poplatek za jistič. A tahle takzvaná regulovaná část ceny elektřiny nikam nezmizí. 

Distribuční poplatky budeme platit i dál a je překvapivé, jak málo lidí si to uvědomuje. A nalijme si čistého vína. Právě sdílení povede ke zvyšování poplatku za distribuci. V budoucnu se tak může stát, že provozy s vlastní elektrárnou budou mít cenu de facto stejnou jako dnes. A ty ostatní prostě vyšší. 

Platí navíc, že čím více bude do sítě zapojených obnovitelných zdrojů, tím větší neznámá to pro síť bude. Především větrné (ale i fotovoltaické) elektrárny se chovají nepředvídatelně. Udržet pak síť v rovnováze bude přinejmenším těžké. 

Výsledným efektem bude prodražování vyrovnávacích služeb sítě; vznikne velký tlak na takzvanou cenu odchylky, která se zase promítá do ceny silové složky elektřiny. Bohužel tomu nepomohou ani rostoucí počty ostrovních nebo částečně nezávislých systémů; náklady na obsluhu a rozvoj sítě se kvůli tomu jen rozpočtou mezi méně uživatelů. 

Zároveň je třeba uvědomit si jednu zásadní věc: sdílet elektřinu půjde pouze v čase její výroby. A právě kvůli tomu jde sdílení do jisté míry proti samotné logice trhu. 

Sdílení = neefektivní cesta k úsporám 

Představme si situaci, kdy je jasný den a fotovoltaiky v Liberci jedou naplno. Vyrobí víc energie, než spotřebuji, a můžu ji tedy sdílet do opavské kanceláře. Proto jsem se přece rozhodl energii sdílet, no ne...? 

Jenže! Zatímco za využití vlastní energie zaplatím sám sobě sjednanou cenu, což mi pomůže zbavit se přebytku, v místě odběru, kam energii posílám, se spotové ceny pravděpodobně dostanou do záporných čísel díky celkovému přebytku v síti. Takže tím, že si sám sobě zaplatím, utrpím při odběru ztrátu. Nula od nuly pojde.

Ve chvíli, kdy bych navíc musel Elektroenergetickému datovému centru platit poplatek (provoz je zatím zdarma), bylo by to naopak méně atraktivní než běžný nákup energií, nemluvě o možnosti v bodě A přebytečnou energii uložit třeba do baterií nebo přetavit například do výroby tepla. 

Byť tedy komunitní energetika smysl má, je třeba na ni hledět jako na první krok a důležitou součást celkové transformace. Rozhodně ne jako na krok první a jediný. Cesta vedoucí k energetické nezávislosti je ještě hodně dlouhá. Čekal bych od státu právě v oblasti distribuce nějaké motivační zvýhodnění, které tento model podpoří, to se zatím ale neděje. Přitom v zahraniční je to poměrně běžné. 

A pozitivní tečka na závěr? Osobně jsem si registrací do Elektroenergetického datového centra prošel mezi prvními a musím konstatovat, že se za něj rozhodně stát stydět nemusí. Portál funguje dobře a intuitivně, s rozhraním si dal někdo práci a přemýšlel nad ním. 

V době, kdy řešíme problémy Portálu stavebníka, to je rozhodně příjemné překvapení, které bude mít zcela zásadní vliv na chuť firem nové možnosti v energetice zkoušet. 

A to znamená víc, než možná běžní lidé tuší.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Svatý grál ve výrobě energie. Průlom ve výzkumu jaderné fúze může změnit svět

• Doba uhelná končí, ale co dál? Česko je zoufale nepřipraveno

• Elektřinu zdraží distribuční poplatky. Jak se bránit vyšším cenám očima expertů

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.

Zdroj: Finmag

ŠKOLA JE BYZNYS

Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?

BYZNYS JE HRA

Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?

Koupit Finmag