Máme plán, ale bude to stačit? Česko chce být AI velmocí, doteď se ale moc nepředvedlo

Vizí ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), a vůbec celé Fialovy vlády, je dostat Českou republiku mezi deset nejlepších zemí světa na poli umělé inteligence. Má k tomu posloužit nejen Národní strategie umělé inteligence, jejíž aktualizovaná verze byla schválena loni, ale i s tím související strategie implementace evropského nařízení o regulaci umělé inteligence.

A nejen ty. Čerstvě tu máme taky zmocněnce pro umělou inteligenci, kterým se stal náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Kavalírek. Tento – slovy MPO – „expert na umělou inteligenci a medtech“, který „se podílí na evropských výzkumných projektech“, agendu kolem zavádění umělé inteligence v Česku přebírá od ministerstva práce a sociálních věcí. Jakkoli to zní absurdně, právě tento resort ji měl dosud na starost. 

Potud to všechno zní slibně. Jenže pak si člověk uvědomí, že podobných strategií mělo Česko už spousty. Jen časem prostě „vyšuměly“. A pochybnosti, zdá se, jsou namístě i teď.

Co říká AI strategie

Začněme ale tím, že se na současnou strategii podíváme blíž. Vytvořit si strategii zacházení s umělou inteligencí s dlouhodobějším výhledem, v případě naší národní AI strategie až do roku 2030, totiž vůbec není špatný nápad. Zavazuje úředníky a státní aparát k určitému jednání a předkládá před ně také určité – a povětšinou dobře měřitelné – cíle.

Co nám tedy AI strategie říká? Třeba to, že stát má podporovat rozvoj výzkumu v této oblasti, má umožnit testování nových technologií a jejich přenos do praxe, podpořit růst talentů… A při tom všem spolupracovat nejen s akademickou, ale i soukromou sférou – tedy hlavně mladými a nadějnými startupy, které kolem umělé inteligence přirozeně vznikají.

Stát by měl taky upravit odpovídajícím způsobem vzdělávací systém, zajistit ochranu občanů i ekonomiky před zneužitím umělé inteligence a zabránit kybernetickým útokům. Dále pak vzdělávat občany i zaměstnance veřejné správy, připravit je na změny na trhu práce, které umělá inteligence bezesporu přinese, a vybudovat digitální infrastrukturu, která umožní efektivní využití AI pro zlepšení veřejných služeb.

Část strategie je pak věnována i podpoře malých a středních podniků a startupů. A samozřejmě stát slíbil také vytvoření příslušného právního rámce, kam spadá i už zmíněné začlenění požadavků evropské regulace do českého právního řádu.

Zní to dobře, ne? Problém je, že tuhle strategii tu máme už od roku 2019… A šest let je dostatečně dlouhá doba na to, abychom si dosavadní úspěchy (či neúspěchy) shrnuli. Podobně, jako to udělal na síti X třeba Patrick Zandl.

Umělá inteligence v Česku

Jak si tedy Česko plní své domácí úkoly? Popravdě řečeno: nic moc. Něco se sice děje – státní správa například mapuje, k čemu by se jí umělá inteligence vlastně hodila, a máme tu i několik pilotních projektů. Například na ministerstvu zemědělství či dopravy pomáhá umělá inteligence při tvorbě dokumentů, na ministerstvu vnitra při odhalování podvodů, resort spravedlnosti zas pořídil technologie na automatický přepis soudních jednání. A probíhá i vzdělávání úředníků.

Stroj versus lidské zvíře. Proč se nemusíme bát umělé inteligence

Funguje také mezinárodní spolupráce, ostatně český vědec Jan Hajič povede práci na vytvoření evropského velkého jazykového modelu. Naši vědci těží ze spolupráce se zahraničím a dostávají evropské granty. A jsou tu i určité pokusy podpořit zavádění AI v malých a středních podnicích. 

Stále to ale není „ono“. Není to plné nasazení umělé inteligence. A když se na to všechno podíváme z nadhledu, jsou to vlastně věci, které by zřejmě přišly i bez národní strategie umělé inteligence; vždyť politici by určitě podpořili zavádění umělé inteligence ve státní správě, protože přece chtějí šetřit a snižovat stavy úředníků. Aktivní nasazení AI si přirozeně vyžaduje i boj se sofistikovanými kybernetickými podvody, které se o umělou inteligenci samy opírají.

Potíž je v tom, že další věci se rozjíždějí pomaleji. Nebo lépe řečeno přímo drhnou. Ať už jde o podporu startupů a široce propírané vytváření podmínek pro zaměstnanecké akcie či právní regulace umělé inteligence. A právě to, že se stále neví, jak u nás bude naplněn evropský akt o umělé inteligenci, je problém největší; vyvíjet různé aplikace využívající umělou inteligenci bez toho, aby bylo jisté, zda nakonec vyhoví přísným podmínkám, je dost frustrující.

Nehledě na to, že zmíněná regulace a její nasazení ve velkém vyžaduje spoustu lidských sil (na spoustu byrokratických procedur). Není přitom jisté, zda na celou tu agendu kolem vůbec bude mít český stát dostatek kvalifikovaných lidí. O tom, zda na ně budou přiděleny ministerstvu průmyslu a obchodu prostředky, se má rozhodnout až v rámci podzimního jednání o státním rozpočtu na příští rok.

Odložit, či konat?

AI akt začne platit od srpna 2026. V případě zpoždění implementace hrozí České republice finanční sankce ze strany Evropské komise. Možná i proto Česko přichází s jiným řešením: využít možnosti platnost evropského nařízení odložit. O to se skrze nově jmenovaného zmocněnce Jana Kavalírka chce pokusit už tento týden v Bruselu. Chce tím zíkat čas nejen pro sebe, ale i firmy a celý dotčený sektor. Celkově to ovšem moc nepomůže, protože nakonec bude přinejmenším nějaká regulace platit a my na ni budeme muset reagovat.

Možná by proto bylo lepší snažit se jednat aktivně a strategii, která je ze své přirozenosti všeobecná, naplnit konkrétními věcmi. Začít by se mohlo u toho, že stát bude podporovat vyučování o umělé inteligenci na technických univerzitách tak, aby vznikaly skutečně nové kurzy, nikoliv jen přejmenováním těch starých.

Znamenalo by to ovšem, že musí školám za tuto činnost zaplatit (a také zaplatit příslušné vyučující). V České republice ostatně pár lidí, kteří se umělou inteligencí zabývají na špičkové úrovni, existuje. Většinou o ní ale nevyučují – buď pracují ve výzkumu, nebo v soukromém sektoru.

Pomohlo by i to, kdyby například učitelé na základních a středních školách museli učit děti a studenty využívat umělou inteligenci. A nebo ještě odvážnější krok, kdy by třeba stát zaplatil všem občanům přístup k placenému velkému jazykovému modelu; podobně, jako to udělaly Spojené arabské emiráty.

Stejně tak je důležité zavést co nejdřív jasnou regulaci aplikací umělé inteligence a pomoci startupům se zaměstnaneckými akciemi, případně se podílet na vzniku celoevropského kapitálového trhu, který by zajistil velkým firmám vyvíjejícím umělou inteligenci dosud nedostupné financování.

To jsou věci, které mají skutečnou šanci podnítit užívání umělé inteligence. Vše se přitom dá „schovat“ i pod současnou strategii. Zatím ale jedeme víceméně samospádem. Stejně jako tomu bylo třeba u strategií konkurenceschopnosti či strategií rychlého připojení k internetu. Část věcí totiž vyřeší trh a život sám, ale výsledek je – jak se říká – nemastný neslaný.

Na zařazení Česka do první ligy čehokoliv – včetně umělé inteligence – to ale prostě nestačí.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Záhada chybějících inženýrů a řemeslníků. Má to vůbec řešení?

• Něco tu je špatně. Kauza Dukovany plně obnažuje prohnilost veřejných zakázek

• Dotovaná elektřina, cesta do pekel. Německý model může pro Česko znamenat konec

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag