Fetiš těžkého průmyslu: Soumrak chlapáků
Vytrácí se ta pravá práce, těžká práce v potu a prachu. Politikové nám ji slibují zpátky. Jen ona přináší ty pravé hodnoty. Přinášíme závěr eseje ekonoma a komentátora Johna Kaye.
Fetiš těžkého průmyslu
Politici se předhánějí, kdo víc miluje těžký průmysl. Chtějí ho podporovat, chtějí mu dohadovat odbyt, chtějí ho zachraňovat, vracet, vychovávat mu pracovní síly... Má přitom v moderní ekonomice těžký průmysl nějaký zvláštní význam? Není to láska, je to fetiš, píše britský ekonomický komentátor John Kay.
Meze poznání: kdo zná všechno, rozhoduje špatně
John Kay podrobuje tvrdé kritice rozhodovací mechanismy. Ve veřejném sektoru, v soukromém sektoru. Až příliš často jsou totiž podklady pro rozhodování ovlivňovány – vědomě i nevědomě – tím, jakých výsledků si přejeme dosáhnout. O to propracovaněji musí vypadat tabulky takzvaných analýz. Testy, jako byly nedávné zátěžové testy evropských bank, říká Kay, ale přece jen něco otestují: „Jediná věc, která se tímto způsobem prověří, jsou meze představivosti lidí, kteří testy prováděli.“
Dobrý obchod se obléká do principů, nikoliv do předpisů
Otázky obchodních vztahů, ať už se jedná o zásady oblékání, či podmínky uzavírání smluv, čas od času svádí k převádění všeobecných principů do striktních pravidel. Jenže ve světě není nic tak samozřejmé a jasné, aby se tak mohlo dít. A děje-li se to dnes, pak by se tomu mělo v budoucnu zabránit.
Nejnovější podcasty