Pavel Jégl

Zaměstnavatelé jsou zavrženíhodnou tlupou ničemů, která chce zaměstnance vymačkat jako citron a pak se jich co nejrychleji zbavit. Takový dojem můžete snadno nabýt, pokud se dáte do čtení zákoníku práce. Mělo by se v něm škrtat a přepisovat. Ještě víc, než navrhuje vláda.

Evropské firmy drtí rostoucí hromada regulací. Na průmyslové Česko může mít regulační zátěž z Bruselu zvlášť neblahé dopady. Červnové volby do Evropského parlamentu přitom záruku na změnu nedávají.

Hnutí ANO oprašuje druhý důchodový pilíř, jehož zárodky kdysi pomáhalo zadupat do země. Znamená to snad, že se dočkáme důchodového systému, který konečně omezí závislost Čechů na neadresném státním přerozdělování? Zkušenosti s politikou nabádají ke skepsi. Proti takové reformě dnes stojí demografie i čas.

Místo toho, aby podnikatelům usnadnila zaměstnávání, snaží se vláda zlikvidovat švarcsystém represí a vyššími odvody pro živnostníky.

Vláda tentokrát nebyla papežštější než papež, přesněji „bruselštější než Brusel“. Přistoupila na to, že minimální mzdy porostou rychleji než mzdy průměrné, ale míň, než si přeje evropská směrnice. Kromě toho konečně zbaví soukromý sektor systému zaručených mezd.

Vláda se snaží investicemi rozhýbat ekonomiku, obce však místo podpory podnikání syslí peníze na účtech v bankách. Daňový poplatník by se proto měl ptát, proč od něj stát na financování obcí vybírá peníze.

Pokud v Česku dostaneme lithium, které vytěžíme na Cínovci, také do baterií, můžeme pozvednout ekonomiku. Naděje na to se rýsuje na Karvinsku. Zatím to je však jen naděje.

Nejisté vyhlídky na trhu s energiemi brzdí český průmysl a s ním celou ekonomiku. Přitom může být hůř. Upozornil na to druhý největší výrobce elektřiny v zemi.

Zemědělství je nejdražší a nejsešněrovanější politikou Evropské unie. Propojený systém dotací, kvót a regulací nás stojí hromadu peněz. Jak se z něho vymanit? Návod nabízí Nový Zéland.

Donald Trump je favoritem listopadových voleb amerického prezidenta. A to je varovný vykřičník pro Evropu i pro Česko. Včetně tuzemských firem.

Ve jménu ušlechtilých cílů, jakými jsou uhlíková neutralita a sociální pokrok, se Evropská komise rozhodla nadělit firmám další příděl administrativy a povinných hlášení.

Vláda se chystá zavést genderové kvóty. Dorazily z Bruselu a neprospějí firmám, bankám, ekonomice ani samotným ženám, kvůli kterým budou implementovány.

Váží si stát živnostníků? Jeho vrchnostenský přístup k těm dříve narozeným, kteří s digitálními technologiemi nevyrostli, tomu nenasvědčuje.

Češi se mění, ztratili zápal po práci, zpohodlněli. To je zásadní – a také alarmující – zjištění z průzkumu, který o Česku a jeho obyvatelích vypovídá víc než kdejaké sondy volebních preferencí.

Vláda rozehrála druhý poločas. Dočkáme se od ní ještě nějakých reforem, anebo s blížícími se volbami uvidíme pouhou údržbu? Na první variantu bohužel zřejmě můžeme zapomenout.

Firmy musí nést čím dál těžší ranec administrativy spojené s vedením nejrůznějších statistik a pravidelným reportováním. Nejvyšší čas tento trend zvrátit, pro inspiraci nemusíme daleko.

Vláda není žádná „nejvyšší moudrost“, která by byla schopná určovat správnou cenu lidské práce. Proto by měla regulaci zaručených mezd jednou provždy pustit k vodě.

Hospodářské oživení přijde pomalu a váhavě, umělá inteligence předvede další rychlý vzestup, do Bílého domu se vrátí rozzlobený Donald Trump a člověk se znovu přiblíží Měsíci. Z křišťálové koule to vyčetl hlavní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

Česko se přestalo hýbat. Není to snad tím, že v této zemi máme plnou zaměstnanost a dotacemi držíme nad vodou zombie firmy?

Vláda Petra Fialy si konsolidačním balíčkem koupila čas. Jednou však vyprší, varuje Národní rozpočtová rada. Bude pak kabinet schopný podniknout další potřebné kroky?

Lákalo by vás spouštět velký byznys v zemi, která má nedokončenou dálniční sít a je závislá na drahém a rizikovém dovozu elektřiny ze zahraničí? Právě tak může vypadat Česko ke konci tohoto desetiletí – zastaralé a pokulhávající za sousedy, včetně Poláků.