Články

Hongkongu poprvé po šedesáti letech nepatří prvenství v žebříčku ekonomické svobody. A klesat bude dál. Ze všeho nejvíc jde o výsledek tvrdých represí čínské vlády. Vysvětlíme si, proč by nás to mělo zajímat.

Mnozí podnikatelé svůj byznys založili na pravidelném přísunu dotací a svou konkurenční výhodu, kterou tím získali, mají za samozřejmost. Zanedlouho, až na ně dopadnou předpokládané vládní škrty, se proto mohou ocitnout v nesnázích.

Pokud bychom hledali, na co si nejčastěji stěžují v Česku podnikatelé a šéfové firem, odpovědí by bylo jediné slovo: byrokracie. Jenže podle některých statistik zároveň není jednání s úřady v Česku tak hrozné, zákony u některých věcí nařizují poměrně rychlé lhůty k vyřízení a navíc na tom nejsme zdaleka tak zle ani co se digitalizace týče. Tak kde je tedy ten hlavní problém?

Dennodenně slýcháme od ekonomů varování, že je tempo zadlužování státu neudržitelné a pomalu se blíží nechvalně proslulé „řecké cestě“. Pojďme se proto podívat na protipól k této diskuzi a možná obecněji k myšlenkám hlavního ekonomického proudu. Vysvětlíme si totiž, proč není vyrovnaný státní rozpočet nutně smysluplným cílem hospodářské politiky. A proč může být i deficit vítaný.

Zeptáme-li se běžného občana, jaká je míra české inflace, pravděpodobně nám sdělí nějakou dvojcifernou hodnotu. Ti informovanější odpoví, že meziroční výše inflace představuje 9,7 procenta podle červnových údajů. Ti nejinformovanější pak odpoví aktuální červencovou hodnotou 8,8 procenta, kterou statistici zveřejnili právě dnes. Přesto se ale budou stále mýlit.

Česku ročně utíkají desítky miliard korun, které by získalo už jen větším otevřením pracovního trhu. Firmy v čele s Hospodářskou komorou ČR proto volají po zjednodušení a zrychlení přijímání zahraničních pracovníků, které se kvůli nízkým kvótám a přílišné byrokracii nedaří do Česka dostat. Stát ovšem tvrdí, že na zefektivnění systému pracuje.

Program Oprav dům po babičce naznačuje, s jakou „nesnesitelnou lehkostí“ se dají utrácet dotační miliardy. Vypadnou z něj příliš drahé energetické úspory.

Česko začne konsolidovat veřejné finance. Pocítí to i mnozí z těch, kteří chodí do hospody na točené pivo. Má ale cenu zachraňovat výčepy pomocí daňových výhod pro pěnivý mok?

Nejsou lidi. V Česku scházejí desítky tisíc pracovníků. Také proto se naše ekonomika po covidu a energetické krizi tak těžce rozjíždí. Pomohli by pracovníci ze zahraničí. Vláda ale s podporou klíčového programu váhá.

Už to zažila nejedna firma. Obnovujete techniku nebo nábytek v kanceláři, tak staré počítače nebo stoly darujete humanitární organizaci, která je využije v České republice. Vcelku logické. Jenže ouvej: daruj, ale zaplať DPH! Právě tenhle byrokratický nesmysl zvolila veřejnost za letošní Absurditu roku.

Vláda minulý týden schválila už druhý antibyrokratický balíček, který si bere za cíl ulevit podnikatelům od nadměrného papírování a roztodivných povinností vůči státu. Má to být kompenzace za tvrdé dopady ozdravného balíčku. Problém ale je, že nikdo – tedy kromě členů kabinetu – s ním vlastně není spokojený.

Vláda v rámci konsolidačního balíčku hodlá největší částku ušetřit na národních dotacích. Krok hájí slovy, že současný systém je neefektivní a navíc se často zneužívá. Ne všichni jsou ale zloději a lze najít firmy, kterým to naopak uškodí. Nešlo by tedy místo tupých škrtů najít prostředky třeba tím, že by naopak stát celý přebujelý systém zefektivnil? Zeptali jsme se expertů.

Státu chybí desítky miliard korun a do konce roku se situace nezlepší. Jen šetřením na provozu se díra ve státním rozpočtu nezacelí, zvyšování daní a úspory na platech a investicích zase mohou ve finále vést k nižším příjmům státního rozpočtu. Celé to pak připomíná spíš čísel velké mámení: schodky státního rozpočtu vycházejí z nereálných odhadů a vládní úspory stejně tak.

Vláda rozhazuje a šetří zároveň, stát řídí stylem brzda-plyn. Taková divoká jízda může skončit smykem a kotrmelci. Zvládne ji ministr financí Zbyněk Stanjura?

Vláda se chystá šetřit na eráru. Byl by to chvályhodný a fiskálně odpovědný počin, pokud by kabinet šetřil důsledněji – nejen v centrálních úřadech, ale i v krajských zastupitelstvech a obecních samosprávách. Pak by třeba nemusel zvedat některé daně.

Veřejný i soukromý sektor bude od příštího roku řešit velkou změnu, která přinese náklady ve výši desítek miliard korun. Rodná čísla by totiž měly nahradit obecné identifikátory. Jak velkou komplikaci bude tento krok znamenat pro stát a pro firmy? A je opravdu nezbytně nutný? Zeptali jsme se odborníků.

Vyšší daně pro byznys – kdo tohle na startu Fialovy vlády očekával? Občanskými demokraty vedená koalice navrhuje to, co se v této zemi naposledy snažili prosadit sociální demokraté.

Ačkoliv se mnozí s rozdělením Československa na dva samostatné státy ani doposud nevyrovnali a s nostalgií vzpomínají na společný stát, svět rozdělení dvou zemí bez použití síly oceňuje. I samotné rozdělení státu, jeho majetku a národní měny na dvě samostatné proběhlo zdárně bez větších otřesů tehdy mladičkých finančních trhů.

Pokud konsolidační balíček vlády něčím překvapil, byly to škrty v dotacích. Jsou totiž citelné, zařídí víc než dvě třetiny úspor ve státních výdajích. K takovému kroku ale už byl nejvyšší čas.

Sbližování Moskvy a Pekingu je velkým tématem poslední doby. Západ se obává, že Čína do Ruska posílá i zbraně. Asijská velmoc oficiálně odmítá, že Putinovi vojensky pomáhá, existuje ale i řada komponentů, které by mohly ruský zbrojní průmysl posílit. Čína zase může těžit z ruské pomoci v jaderné energetice.

Státní finance jsou na tom mizerně. Tak mizerně, že jinak než „tupými škrty“ se jejich rozval sotva odvrátí. Vláda by s nimi neměla otálet. Čím déle bude trvat, než se k nim odhodlá, tím budou „tupější“.