Dolar na ústupu

Tomáš Raputa, Ekonomika, 26.09.2011

Spojené státy každoročně spotřebují zboží v hodnotě o 600 miliard dolarů vyšší, než je jejich vlastní produkce. Tento schodek musí krýt dovozy, na které si půjčují od celého světa. Co by se mohlo zdát jako ohromná globální nerovnováha, je zdánlivě v pořádku, na americkém obchodním deficitu je totiž založen současný světový měnový systém.

Klasické akademické teorie sice dokazují prospěšnost silné měny pro růst HDP (viz článek Johna Tammyho), empirie ale ukazuje pravý opak. V dobách hospodářských krizí postižené země oslabují své měny (vůči dolaru), aby jejich zboží bylo konkurenceschopnější a aby vyšším vývozem (do USA) nastartovaly výrobu a oživily ekonomiku. Postupovala tak například téměř celá Latinská Amerika a jihovýchodní Asie v 90. letech. Až do této chvíle bylo vše v pořádku – silný dolar byl po desetiletí zárukou stability globální ekonomiky.

Exportně orientované země si ale na tento model příliš zvykly a začaly jej zneužívat. Čína, Brazílie, Jižní Korea, Tchaj-wan i Japonsko chrání své měny před posílením i v dnešní době, kdy potřebují pro uzdravení ekonomiky zvýšit exporty naopak Spojené státy. A to i přesto, že ve zmíněných státech (vyjma Japonsko) vesele bují inflace.

Bilance běžného účtu USA (měsíčně v mil. USD)*

* Běžný účet se skládá z obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů a bilance transferů. Vyjadřuje čisté (nenávratné) cash-flow dané země. Jeho deficit musí být kryt investicemi ze zahraničí či dluhem. V případě USA hraje dominantní roli deficit obchodní bilance a jeho dluhové financování.

Byl jednou jeden dolar

Dolar vytvořený v USA například úvěrem se dříve nebo později dostane do Asie výměnou za spotřební zboží či ropu. Asiaté tento dolar neprodají na trhu, protože by klesla hodnota všech ostatních dolarů, které vlastní, ani jej neutratí zpět za americké zboží. Místo toho (z politických důvodů) dolar putuje zpět do USA výměnou za americké vládní dluhopisy, které se uvelebí v asijských centrálních bankách jako rezervy. Poté se zase „přestěhuje“ do Asie výměnou za zboží a tak stále dokola… Vynásobte si tento příběh dvěma miliardami a dostanete reálný obrázek čistého globálního každodenního cash-flow.

Tento systém nejenom enormně zvyšuje zadlužení USA a dlouhodobě udržuje nezdravě silný dolar a nízké úrokové sazby v USA, ale také tlumí tolik potřebnou poptávku – asijský spotřebitel by byl se silnější měnou schopen a ochoten spotřebovávat mnohem více zboží ze světových trhů.

Pro budoucí vývoj v „duelu dolar vs. zbytek světa“ připadají v úvahu tyto tři scénáře: měnové války, ustavení nové rezervní měny a odkládání problému a předstírání, že se nic neděje.

Měnové války

Měnové války hrozí především tehdy, pokud se dnešní ekonomické zpomalení v USA přetaví v recesi a následně i s recesí spojený pokles cen – deflaci. Boj o celosvětovou poptávku se přesune na měnové trhy, kde bude chtít každá země – v čele s USA – oslabit svou měnu, aby mohla prodávat své zboží do zahraničí levněji.

Až si americká centrální banka (Fed) uvědomí, že k oslabení dolaru si může pomoci i nákupy zahraničních státních dluhopisů, začnou se dít věci, které budou ovlivňovat i vysokou politiku. Měnové války mohou dopadnout jakkoli, trumfy v rukou ale drží importující země, protože jako krajní řešení mohou zavést obchodní bariéry a cla a začít si vyrábět pěkně pro sebe. Jistota bude nejspíš jediná a bude mít zlatou barvu.

Nová rezervní měna

Pokud bude důvěra v dolar dále podlamována vysokými rozpočtovými schodky americké vlády a nákupy dluhopisů ze strany Fedu, mohou se věřitelé Spojených států rozhodnout své cenné papíry prodat. Nestane se tak ale lusknutím prstu ani rozhodnutím na nějakém politickém sjezdu, jde o horizont několika let. Prodávání dolarových aktiv bude spojeno s prudkým poklesem dolaru a růstem hodnoty jedné či více nových rezervních měn. Horkými kandidáty jsou čínský jüan (za podmínky liberalizace toku kapitálu) a euro (za podmínky vyřešení dluhové krize).

Pro zemi (či měnovou zónu) s novou rezervní měnou bude ekonomická cestička dopředu prošlapaná: silná měna, nízké úrokové sazby, díky kterým bude „nasávat“ dovozy z celého světa a bude trvale vytvářet schodek obchodní bilance.

Business „as usual“

Poslední možnost je nejvíce pravděpodobná a představuje pokračování systému minulého desetiletí. Dolar bude postupně oslabovat, největší obchodní partneři USA si ale svou konkurenční výhodu díky růstu produktivity práce udrží. USA dále nebudou schopny krýt své dovozy vývozem a jejich dluh vůči zahraničí poroste. Řešení globálních nerovnováh se odkládá.

A co z toho vyplývá pro českého spořílka? V žádném případě v dnešní době nenakupovat americké státní dluhopisy ani jejich fondy! Při dolarovém výnosu kolem dvou až tří procent skončíte po několika letech korunově ve ztrátě, o inflaci ani nemluvě. Je přece lepší tento ztrátový byznys nechat na asijských centrálních bankách než si znehodnocovat své úspory.