MMF: „Institut bídy a hladomoru“
Arsen Lazarevič, Ekonomika, 01.02.2010
Každá země občas prochází složitým obdobím. Krize jsou často kruté, a proto je třeba takovým zemím pomoci. „Nejlepší“ strategií je zavázat si místního vládce. Právě takový postup prosazoval a stále prosazuje Mezinárodní měnový fond (MMF). Mnoho zemí tak přivedl na pokraj krachu.
Mezinárodní fond a Světová banky dokázaly za několik posledních desetiletí doslova prošustrovat miliardy dolarů. Jakým způsobem? Peníze, které rozdaly rozvojovým či chudým zemím v mnoha případech vedly pouze ke zhoršení ekonomické situace a prohloubení chudoby.
Chudá černá perla
Od počátku 60. let získala Afrika rozvojovou pomoc odpovídající šestinásobku částky, kterou poskytly Spojené státy Evropě v rámci Marshallova plánu po druhé světové válce. Tyto prostředky se však využily značně neefektivně. Kdyby tomu bylo naopak, Afrika se dnes těší životní úrovni ne nepodobné té naší, západní. Zářným příkladem je Somálsko – dnes klasický příklad failed state. Země zmítaná neustálými boji znepřátelených skupin o moc. Spojené státy přitom (dle Washington Post ze 17. května roku 2006) přiznaly, že prostřednictvím MMF v minulosti podporovaly sekulární diktátory, kteří vedli zuřivé bitvy proti islámským skupinám o kontrolu nad hlavním městem Mogadišu.
O celkově prohnilé politice na africkém kontinetu vypovídá i prohlášení americké politoložky Cynthia McKinney. Ta v dubnu 2001 uspořádala setkání, jehož hlavním tématem bylo „zapojení západu do plundrování Afriky“, na němž mimo jiné uvedla: „V srdci afrického utrpení je přání západu, a především Spojených států, získat přístup k africkým diamantům, ropě, zemnímu plynu a dalším cenným zdrojům… Západ, a především Spojené státy, spustil politiku útlaku a destabilizace, a byl veden nikoliv morálními principy, ale bezohlednou touhou obohatit se na pohádkovém bohatství Afriky.“
Ke kritice západní politiky vůči Africe se připojil i známý ekonom a specialista na rozvojovou pomoc Peter Bauer. Bauer vtipně ale pravdivě pojmenoval aktivity prováděné Mezinárodním měnovým fondem v Africe jako „přesun peněz od chudých obyvatel bohatých zemí k bohatým obyvatelům zemí chudých.“ I podle Bauera tak dolary, eura a jeny putují na účty vládních úředníků, místo aby pomáhaly zvyšovat životní úroveň Afričanů. Ti je pak zneužívají k dalšímu vykořisťování obyvatel. Jediný, kdo se dočká stimulace, tak jsou jejich západem vydržované krutovlády. Není tedy divu, že v některých zemích třetího světa je Mezinárodní měnový fond přezdíván "Institut bídy a hladomoru".
Chyba chybu mine
Neplechu však MMF nepáchá jen v Africe. V roce 1997 přinutil Mezinárodní měnový fond Thajsko zvýšit daně, čímž výrazně zhoršil možnosti podnikatelů v zemi. V prostředí, ve kterém se v období krize zvyšují daně, a hází se tak podnikatelskému sektoru klacky pod nohy, opravdu není jednoduché podnikat. Došlo tak jen k další eskalaci krize.
Dalším pohrobkem MMF je Argentina. Různá doporučení fondu, mezi jinými například rada svázat peso s dolarem, vedly pouze ke zvětšování disproporcí v ekonomice. Vzhledem ke gigantickému růstu úvěrů totiž počet pesos brzy přestal odpovídat pevnému kurzu. Jak to nakonec dopadlo, všichni víme. A když ministr financí Cavollo za pět minut dvanáct žadonil o poskytnutí půjčky, MMF zamezil přísunu dalších peněz. Argentina to měla spočítané.
Také současnou krizí stižené Maďarsko muselo na doporučení MMF zvýšit daně, což nyní brání rychlejšímu hospodářskému oživení. Na druhou stranu ale nutno přiznat fondu i jisté zásluhy: díky jeho nátlaku byly v Maďarsku zrušeny populistické třinácté důchody a osekány přemrštěné mzdy ve státním sektoru.
Absurdnost půjček MMF snad nejvýstižněji okomentoval ruský liberální ekonom a poradce prezidenta Vladimíra Putina Andrej Illarijonov: „Dvacet pět miliard amerických dolarů, které MMF a Světová banka během 90. let 20 století půjčily Rusku výrazně napomohly odsunutí důsledné ekonomické strategie na neurčito a snížily ochotu státních orgánů provést bolestivé, ale potřebné změny v hospodářské politice... Politická elita v Rusku je nyní pevně přesvědčena, že Rusko bude pravidelně dostávat peníze ze zahraničí bez ohledu na charakter prováděné hospodářské politiky.“
Foto: Profimedia.cz
