PX, S&P, DAX, WIG: Není index jako index!
Jan Novotný, Investice, 24.03.2011
Akciové indexy jsou přirozeným ukazatelem stavu a chování na kapitálových trzích. Problém je, že není index jako index – existují mezi nimi menší i větší rozdíly, které mohou neotřelého pozorovatele zmást.
Společenská diskuse se stále více a více točí kolem reformy penzí a nutnosti provázanosti penzijního systému na kapitálový trh. Slýcháme různé argumenty z jedné či druhé strany, někdy racionální, někdy hysterické, ale většinou z nich jde hlava kolem. Opusťme však na chvíli žhavé kolbiště, kde se bojuje o život penzijní reformy, a připusťme, že penzijní (při)pojištění bude přímo svázáno s kapitálovými trhy. V takové situaci pak lidé budou přímo či podvědomě nuceni čím dál tím více sledovat dění na finančních trzích. Budou mu ale rozumět?
Lákavý svět grafů a čísel
Není pochyb o tom, že finanční svět je čím dál tím složitější, situaci komplikuje každým rokem nejen postupující ekonomická globalizace, ale i rostoucí komplexita samotných finančních institucí a jejich případných regulací. Pokud se tedy snažíme finančnímu dění porozumět, jsme nuceni tak jako tak sáhnout po některém souhrnném ukazateli či ukazatelích. Samotné ukazatele však musí být ze své podstaty stravitelné, intuitivně (dez)interpretovatelné a měly by být dynamické, jinak by je lidé neměli chuť sledovat a vyměnili by je za jiné. Jako první po ruce jsou to v případě kapitálových trhů akciové indexy. Ty jsou definované pro každou burzu, kontinent či průmyslové odvětví a jejich množství a pestrost jen odrážejí dříve zmíněnou rostoucí komplexitu finančního světa. Na druhou stranu jsou však snadno definované, a tudíž mluví ke svým pozorovatelům domněle prostým jazykem. Problém ale je, jak už tomu v životě bývá, v detailech.
Ráj Nového světa
Vzorovým příkladem akciového indexu je americký S&P 500, který v sobě zahrnuje pět set amerických společností obchodovaných na burze. Jeho popularita spočívá především v jeho dlouhé historii, vždyť je počítaný od roku 1957. Jeho komponenty jsou vybírány tak, aby věrně mapovaly celý akciový trh, a jsou váženy podle kapitalizace. Jediný nedostatek tohoto indexu spočívá v tom, že nemůžeme nalézt jeho konkrétní váhy. I přesto je tento index ideálem a snem drobného nuceného investora.
Druhý nejznámější americký index, Dow Jones Index, však vykazuje už první nepříjemné „detaily“. Index tvoří 30 vybraných společností, které mají odrážet stav amerického průmyslu, přičemž jednotlivé akcie jsou v indexu váženy podle své absolutní ceny. Ta však sama o sobě moc neříká, podstatné jsou na finančních trzích změny. Tudíž pokud akcie s největší absolutní cenou výrazně poklesne vlivem některých čistě vnějších důvodů, například nemocí jejího majitele či štvavou mediální kampaní, pak je tato akcie schopna poškodit celý index, a tudíž navodit dojem problémů celého průmyslu. Samotný pocit problémů je pak schopný opravdové problémy spustit. Tato vrtkavá vlastnost Dow Jonesova Indexu podkopává jeho autoritu v podobě ukazatele stavu průmyslu, za který je považovaný.
Lesk a bída našich kapitálových luhů a hájů
Co nás ale čeká na indexovém trhu doma a v okolí? U pražského indexu PX50 je jeden podstatný rozdíl. Pražský trh je malý, nerozvinutý a pro korporátní svět nepříliš atraktivní. Index je tak postavený na několika málo společnostech, přičemž tři z nich pražský index dominují. Může se tedy stát, že po několika bezoblačných nocích, kdy solární panely pojedou i po západu slunce, můžeme nabýt pocitu, že celá česká ekonomika prožívá nevídaný boom. Jeho vypovídací hodnota celkově pokulhává nejen za americkým S&P 500, ale například i polským akciovým indexem.
Polský index WIG je na tom lépe než jeho pražský kolega. Výběr akcií a jejich kapitalizace je větší, stejně tak váhy jsou reprezentativnější. Vzhledem k nucené účasti polských penzijních fondů na domácím trhu jsou však jeho vlastnosti unikátní. Jelikož mají penzijní fondy nařízeno držet určité množství jmění v domácích cenných papírech, pak jakýkoli pokles ceny vyvolá nucený zájem fondů přikupovat a tak vlastně tlačit cenu zpět nahoru, stejně tak opačně. Index je pak v porovnání s ostatními mnohem stabilnější. Pohled směrem na západ, tj. například na německý akciový index DAX, pak představuje nový detail v podobě zahrnutí vyplácení dividend. Tudíž se ve dnech, kdy se dividendy vyplácejí, chová jinak z čistě technických důvodů.
A teď co s tím?
Jak se těmto problémům vyhnout a nenechat se zmást? Vedle nezbytné finanční gramotnosti, která by se s financializací společnosti měla stát nezbytností, je to řada jednoduchých rad: Předně, neporovnávejme všechny čáry stejně, i když se jmenují podobně. Nezaměňujme obecně akciové indexy za makroekonomické ukazatele zdraví ekonomiky, obzvláště ne doma. Ale hlavně, mnoho rozdílů mezi indexy se smaže, pokud je přestaneme sledovat „on-line“ a spokojíme se jen s pravidelnou, řekněme týdenní frekvencí. Obzvláště z pohledu budoucích penzistů je klíčové nepodlehnout dynamičnosti a být trpělivý. Ve finančním světě často neplatí, že mít více informací znamená více vědět. Přespříliš irelevantních informací nás zahltí, nutí nás vytvářet si neexistující souvislosti a poté místo pozorování reality jsme spíše tvůrci vysněných pohádek.
