Destilujeme stovku knižních recenzí. Kapou z ní vánoční tipy

Měřím si očima vysokoškolský klub, kam z nostalgie chodím pracovat: od koberce propáleného cigaretami a politého pivem jsou to k zažloutlému stropu tak akorát čtyři metry. Takže kdybych tu všechno, co jsem za poslední dva roky a jubilejních sto „knižních čtvrtků“ přečetl, vyskládal do štosu, byl by až po lustr.

Ano, obdivuhodné, vím. Ale nebudeme si lhát, ona ta práce měla i své světlé chvilky. Tak například zatímco se mí přátelé za květnových rán vyráželi potit do prosklených kancelářských kostek, já u snídaně dumal, jaký použít repelent a opalovák. Viz úvodní obrázek.

Nebudu ani tajit, že mi se soustředěním i Soustředěním pomáhaly látky, kvůli kterým se takový řidič školního autobusu může dostat do televizních zpráv i do vězení. Viz obrázek vpravo.

Ovšem dost už o mě. Blíží se Vánoce, příležitost věnovat někomu knihu, anebo se do jedné mezi svátky rovnou sami začíst. Takže z toho čtyřmetrového štosu vytáhneme ty, které mají ambici změnit způsob, jakým lidé pracují, tráví volný čas nebo přemýšlí o světě.

Chcete mít vše hotovo? Potřebujete restart

Do změny života se pustíme zgruntu. Můžete totiž dřít jako muly, ale nikam se neposunete, pokud v tom nemáte systém.

David Allen tomu svému říká Mít vše hotovo, prodává ho pod zkratkou GTD a bez nadsázky s ním v poslední dekádě ovlivnil práci desítek milionů „příslušníků inteligence“. Rozbít velké neřešitelné problémy do několikaminutových snadných úkonů, nosit povinnosti na papírku, a ne v hlavě – je to fantasticky jednoduché, bohužel z tohoto bujónu vyvařil Allen dvousetstránkový kastrol řídké polévky.

Leo Babauta tedy zavětřil příležitost, zjednodušil GTD na ZTD a pod českým názvem Zen a hotovo vnáší řád do práce i českých čtenářů na pouhých sto stranách. Vy nemít? Vy koupit. Teď.

A pokud stejně jako já nenávidíte korporátní bulšit, najdete se v knihách Get Real a Rework. Programátoři z firmy 37 Signals v nich vysvětlují, jak mohli vydělat tolik peněz, aniž se snažili vypadat profesionálně. Nemají dress code, nesvolávají porady, na přání zákazníků důsledně odpovídají NE, neplánují na dlouho, necpou do svých produktů víc funkcí než konkurence, neposílají tiskové zprávy, své know how pravidelně vyžvaňují na blogu. Druhá – lepší! – z knih vyšla česky pod názvem Restart. Teoreticky byste ji mohli věnovat k Vánocům svému šéfovi. Teoreticky.

Spadni znovu, spadni líp

Nástroje bychom měli, teď si tedy ještě zvolit cestu a nabrat rychlost. Tři nejlepší motivační knihy, které jsem kdy četl, zatím můžete koupit jen v anglickém originále.

Ve svém vlastním nakladatelství „krátkých manifestů“ The Domino Project vydal marketér Seth Godin oslavnou poému o cestě k úspěchům skrze neúspěchy: Poke the Box, tedy Vyzkoušejte, co to udělá. Pointa? Nikdo nezná kouzelnou formulku na úspěch, cestu si budete muset najít sami, skrz pokusy a omyly. Tak jako generace před vámi: „Všichni skvělí programátoři se učí stejným způsobem. Šťárají se v tom. Napíšou kód a sledují, co počítač udělá. Změní kód a sledují, co počítač udělá teď. Opakují to pořád dokola, než zjistí, jak to funguje. ‚To‘ může být počítač, ale taky trh, zákazníci, nebo váš šéf. Vždy je to hlavolam, který lze vyřešit jediným způsobem – šťáráním se.“

Něco podobného říká v dalším krátkém manifestu Do the Work (Pusť se do práce) romanopisec Steven Pressfield: „Začněte dřív, než budete nachystaní. Nepřipravujte se. Jen začněte.“ Ten samý chlapík mě strhl i knihou War of Art (Válka umění), která na „svůj čtvrtek“ teprve čeká.

Naštěstí tu jsou i motivační knihy pro ty, kteří čtou jen česky. Sáhněte třeba po Chudém Honzovi a bohatém Johnovi od česko-amerického podnikatele Jana Vanhary. Poučné jsou taky Mýty inovací i Příběh izraelského hospodářského zázraku.

Nejspíš není náhoda, že všemi šesti knihami prochází stejný étos: bušit do toho a nevzdávat se. Nechodit do smrtelného rizika, zato nějaké nové podstupovat každý den.

Půl roku jako nový bohatý, půl roku jako chuďas. Nadesignujte si život

Váš byznys se tedy na první, druhý, desátý, čtyřicátý osmý pokus chytl, k čemuž gratuluji. Možná se ale záhy dostaví touha vyvléknout se z koloběhu ranních cest do kanceláře a večerních návratů rovnou k rozpité lahvi bourbonu. Sousloví design životního stylu zní v češtině ještě nepřirozeně, tuzemští čtenáři si ale už zvykli alespoň na velekněze žánru Timothy Ferrisse a jeho Čtyřhodinový pracovní týden a stejně časově nenáročné tělo. Ten chlap to v hlavě nemá úplně v pořádku, a kdykoliv o něm píšu, snadno to sklouzne k posmívání se. Zároveň ale musím přiznat, že jestli mě někdo někdy utěšil, že „je úplně normální chtít žít jiný život, než v jakém by tě nejraději vidělo tvé okolí“, byl to tenhle pošuk.

Zatímco Ferriss vám poradí, jak si vše zařídit tak, abyste si bez tvrdé práce užívali radostí Latinské Ameriky, další zástupci žánru na sobě testují i pravý opak: jak si to udělat co nejtěžší. Pětadvacetiletý Američan Adam Shepard po promoci škrtl vše, co ho spojovalo s minulostí a s pětadvaceti dolary v kapse začal žít nový život jako námezdní dělník. Jen aby zjistil, zda americký sen o tom, že se dá do střední třídy vyšplhat i z úplného dna, funguje. A prý ano.

Marka Boyla z Irska nemuselo trápit ani těch dvacet pět babek. Rok žil jako samozásobitel docela bez peněz. Ne proto, aby dokázal, že jsou špatné a zbytečné – ale aby podal zprávu o tom, jak nás složité ekonomické vztahy zbavují kontaktu s okolním prostředím a vštěpují nám banální představy o tom, co že je to vlastně bohatství.

Šprýmovní ekonomie aneb jak vztahem na jednu noc zpomalit šíření HIV

Gratuluji vám tedy ke spoustě času, ať už v pohodlí mondénního Buenos Aires či nuzotě maringotky u pole za městem. Co teď s volnými odpoledni, když se omrzí noční kluby, popřípadě koukání do mraků? Jak jsme si tu několikrát ukázali, ekonomie může být navzdory předsudkům nesmírně zábavná.

Jejími mechanikami se dokonce dá vysvětlovat i lidské sexuální chování. To jsou nejveselejší momenty knih The Logic of Life: The Rational Economics of an Irrational World (Logika života: Racionální ekonomie iracionálního světa) a More Sex Is Safer Sex, (Víc sexu znamená bezpečnější sex). V první Tim Hardford mimo jiné argumentuje, že za narůstající oblibou orálního sexu mezi americkou mládeží nemůžou upadající mravy, ale prostá skutečnost, že je tradiční soulož kvůli epidemii AIDS riskantnější, řečeno ekonomicky dražší (i když za ni neplatíte). V druhé Steven Landsburg zase vysvětluje, že kampaně podporující sexuální abstinenci pomáhají šíření pohlavních chorob, protože z „trhu“ partnerů na jednu noc docela vyřazují ty nejméně promiskuitní, a tedy nejzdravější kusy.

Bohužel, překladu do češtiny zatím moc popekonomických děl nedočkalo, výjimkou je například užvaněný Malcolm McGladwell a jeho Mimo řadu. Nebrat! S výhradami lze doporučit Ekonomické bajky, pro studované i lajky. Je to chvílemi slabě vyargumentovaná nalejvárna utopického liberalismu, ale na to, aby některým obdivovatelům Bohuslava Sobotky rozdráždila kritické myšlení, postačí.

Přivažte se ke stromu. Nebo dveřím univerzity

Jak už to tak s nudícími se boháči hledajícími rozptýlení bývá, nakonec se nejspíš začnete zajímat o osud planety. Starat se můžete s následujícími autory:

Slavoj Žižek, napůl filozof a napůl čert, se bojí proměny západní demokracie v diktaturu čínského střihu. S volným trhem, ale bez lidských práv. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška je nejtemnější a nejinteligentnější kniha, kterou jsem letos četl – což ještě zdaleka neznamená, že se vším v ní souhlasím.

Historik Michal Pullman se obává, zda česká současnost až příliš nepřipomíná normalizaci. Konec experimentu popisuje, jak se lidé v 80. letech hystericky zaklínali slovní vatou á la socialismus, zdokonalení, rozvoj, intenzifikace, rovnováha, efektivita – a že dnes podobně fungují prázdné fráze o flexibilitě, příležitostech, možnostech a inovacích.

Nassima Nicholase Taleba znepokojuje, že je globální svět náchylnější k velkým a špatně předpovidatelným průšvihům. Těm říká Černé labutě a přesně tak se jmenuje i jeho nejslavnější kniha, která letos vyšla česky. Doporučuji i novou a nepřeloženou sbírku aforismů The Bed of Procrustes, Lože Prokrústovo.

Konrad Paul Liessmann štká nad stavem vysokého školství. Ke knize Teorie nevzdělanosti jsem byl loni ve své recenzi přehnaně přísný. Přitom obdivuhodně přesně popisuje, co s univerzitami i celou společností dělají kreditový, grantový a impaktový systém a snaha „mít co nejvíc vysokoškoláků“.

Helfněte mi s další stovkou

Pokud vám aspoň jedna z knih padla do oka, odvděčte se mi za tip necelou minutou klikání. Rád bych totiž při triumfálním vkročení do druhé stovky recenzí zjistil, jestli vás nenudím. Brzo, že?