Doznání: Dělal jsem za buchty a pivo. Napaříte mi osmdesát tisíc?
Michal Kašpárek, Peníze, 03.08.2012
Když za titěrnou vzájemnou laskavost hrozí podnikatelům osmdesátitisícové pokuty a cizincům vypoklonkování ze země, nezbývá, než se přiznat a doufat v milost.
Vážený pane ministře sociálních věcí Jaromíre Drábku,
doufal jsem, že si informace o své nelegální a podvratné činnosti jednou odnesu s sebou do hrobu. Polekán ale tvrdou pěstí vašich úřadů se raději doznám ke všemu. Hrbím se před Vaším majestátem a věřím, že umíte být i laskavý. A že mne tedy nepotká tiskem pro výstrahu šířený osud jesenického hospodského a cizinců z nedaleké ubytovny, kteří mu za pivo a jídlo pomohli po zimě uklidit dvorek. Osmdesátitisícová pokuta pro podnikatele a zrušení pracovního povolení pro pomocníky mi nedávaly spát, až jsem se rozhodl usednout ke stolu a ke všemu se Vám přiznat.
Pracoval jsem za pivo i za buchty, dokonce za tolik pochybný pocit vlastní užitečnosti. A práci jiných jsem odměňoval stejným způsobem. Přiznávám se k tomuto projevu morální slabosti s chabou výmluvou, že jsem si dlouho myslel, že zas o tolik nejde. Vám sice přátelé za pomoc při sběru jablek jistě platí převodem na účet a Vy se ještě měsíc na to telefonicky ujistíte, že odvedli srážkovou daň. Ovšem ti mí vždy trvali na tom, že i se štrůdlem bude méně práce. Pozdě jsem prohlédl…
A tak jsem hlídával známým dcerku výměnou za možnost plenit jim ledničku a – pravda, už ne tak příjemnou, ale pořád daňově přiznatelnou, leč nepřiznanou – šanci nakoukat snad všechna existující DVD s Krtečkem.
Snad i Vy mávnete rukou nad tím, že je to směšné. Bude ale hůř. Považte, že jsem bezpočet hodin svého jindy draze fakturovaného času strávil rozšiřováním Wikipedie. Bezplatně, jen pro jakési ošemetné vnitřní uspokojení. Ano, vím, i to by šlo podle nějaké ministerské tabulky přepočítat na peníze – jiní lidé by si například kvůli takovému uspokojení koupili bazén za sto tisíc – a z částky odvodit tisícové, možná desetitisícové daně a pojistné. Kaji se.
Dobrovolnické práce jsou za mnou měsíce, možná roky. Stejně jako jeseničtí gastarbeiteři jsem si vždy jen chtěl „zkrátit volný čas a být užitečný“. Sbíral jsem příbuzným, přátelům, přátelům příbuzných a příbuzným přátel ovoce, sekal dříví, četl diplomky, překládal resumé, prováděl je po Brně – a pane Bože, smiluj se nade mnou, kdyby někdo chtěl všechno to odvirovávání počítačů vynásobit pěti stovkami na hodinu za IT konzultace a vzít si na mě daně, pojištění i penále. Jak podvratná a rozpočtově nezodpovědná veverka si za to obvykle odnesu jen oblíbenou směs oříšků – kterou následně nepřiznám v žádném růžovém formuláři.
Jak jsem však pochopil, ještě hůř než na ty, kteří se takto chovají při odvádění práce, dopadá Vaše trestající ruka na ty, co ji takříkajíc rozdávají. Hřešil jsem i v tomto, pane ministře, a to ve všech místnostech svého bytu. Pojistky měnil kamarád-elektrikář za tři piva a jeden nakládaný hermelín. Nad profukujícími okny v obýváku a ložnici dalo hlavy dohromady několik absolventů VUT, do kterých jsem pak nalil svoji oblíbenou whisky. Dokonce ani záchod nezůstal ušetřen daňových úniků, neboť jsem po výměně rezervoáru odměnil svého pomocníka točenou plzní a tvarůžkovým chlebem v blízké hospodě.
A co hůř, choval jsem se takto přímo při své živnosti, podobně jako onen muž z Jeseníku. A tak jsem šidil stát a vykořisťoval své příznivce, kteří mi za šálek kávy či žejdlík piva pročítali a opravovali články o tématech, kterým rozuměli líp než já. Naposledy jsem se dokonce veřejně prozradil. Snad i to Vás přesvědčí, že jsem nejednal se zlým úmyslem, jen v jakémsi zmatení hodnot. Napříště už vypíšu výběrové řízení s adekvátní hodinovou odměnou, popřípadě oslovím úřad práce, a než s někým uzavřu řádnou dohodu o provedení práce, osobně dohlídnu, jestli si došel na povinnou lékařskou prohlídku.
Tím výčet svých prohřešků zakončím. Nedostalo-li se na nějaký, může za to má slabá paměť, ne naivní snaha uniknout zaslouženému, ač doufejme mírnému postihu. Rád bych se ještě jednou pokál, neboť jsem netušil, že mi za mé přehmaty hrozí likvidační pokuta, vyšší než za projetí křižovatky stovkou, na červenou a namol. Věřím, že Vaše paže umí krom spravedlivého bití i blahovolným gestem část trestu odpustit lidem poníženě usilujícím o svou nápravu.
Nakonec bych vám ještě rád upřímně poděkoval, neveden snahou o podlézání. Za to, s jakou energií jste se jal vyplít rozpočtově nezodpovědné a zpátečnicky romantické jevy jako je laskavost a její zdvořilé odměňování, vzájemná sousedská výpomoc či snaha být užitečný i ve volném čase – a nahradit je rozpočtově zodpovědnými dohodami o provedení práce vždy a všude.
Vystrašeně Váš,
Michal Kašpárek
