Články na téma: ECB

Každý jistě zhlédl nějaký thriller z prostředí pyrotechniků. Každému je proto zřejmé, že je třeba odstranit roznětku. Zbytek nálože pak lze bezpečně zlikvidovat, snadná věc, že?

Proč Jacques Delors, jeden z otců zakladatelů moderní Evropy, stále věří ve společnou měnu. Proč má ekonom Kenneth Rogoff za to, že jeho katastrofický scénář je reálný. A proč Mohamed el Erian, generální ředitel největšího dluhopisového investičního fondu na světě, tvrdí, že na zánik eura ještě nesází.

Prudký pokles hodnoty státních dluhopisů vyvolal v Řecku nepokoje, protože pomoc Evropské unie byla podmíněna úspornými opatřeními a požadavky tvrdých reforem. Stát měl ořezat veřejný sektor, který během předešlých desetiletí nabobtnal do nevídaných rozměrů, o celou pětinu. A trhy měly v zájmu obnovení růstu projít liberalizací. Více v dalším díle Eurobomby…

V souvislosti s krizí eurozóny vmanévrovali politici své země do historicky bezpříkladné situace. Sami přitom již vědí to, co většina voličů ještě ani netuší. Má-li být totiž sužovaná jednotná měna zachráněna, existují pouze dvě reálné možnosti – nákladná transferová unie, nebo menší monetární unie. Obě řešení budou nesmírně drahá. Více v pátém díle ekonomického eposu.

Inflace v zemích eurozóny stoupla v září na tři procenta. V srpnu byla ve výši 2,5 procenta, udává Eurostat. Závazný cíl pro Evropskou centrální banku je udržovat inflaci v rozmezí od nuly do dvou procent. Co z toho vyplývá?

Slovensko nakonec euroval podpoří, cena, kterou země zaplatí, je ale podle mnohých příliš vysoká. Podpora Řecku a dalším slabým ekonomikám znamená pád vlády a pravděpodobně i návrat Roberta Fica. Co si o posledním vývoji myslí ekonom Partners Pavel Kohout?

Heslo dne? Šetřit na horší časy. Šetříte vy, vaši známí, podniky, ba dokonce i vlády se k tomu po svém odhodlávají. Jenže horší časy už jsou tady. Fakta: Na českých úřadech práce se stále tlačí téměř dvakrát víc nezaměstnaných než před krizí. Evropu podle všech předpovědí čeká další ekonomický pokles. Pomohla by větší spotřeba. A je za co utrácet a je i co utrácet. Jenže těm, kteří mají peníze, už nic nechybí. Nemají potřebu spotřeby.

Jak z evropské dluhové pasti? Summit střídá summit, záchranné plány přicházejí a krachují jak na běžícím pásu. Existuje však instituce, která na řešení pracuje dlouho, intenzivně a do značné míry účinně. Prakticky bez pozornosti médií. Je to Evropská centrální banka.

Světem obchází strašidlo recese a finanční krize – již podruhé od podzimu 2008. Statisticky vzato, recese navštěvuje vyspělé ekonomiky jednou za sedm let a trvá typicky rok a půl. Ale je to jako s povodněmi: dlouho nic, a pak máte pocit, že sotva skončila jedna, začne druhá.

Jednou z nejnebezpečnějších iluzí, které se rozmohly v reakci na propuknutí finanční krize v roce 2008, je víra, že hektolitry monetárního lubrikantu nám vynahradí skutečné ekonomické reformy.

Navzdory odpuštěným dluhům má Německo finance v horším stavu než Spojené státy.

Když se řekne „příliš mnoho peněz“, zní to laickým uším jako báječná věc. Ale když nastane příliš rychlá expanze úvěrů, takřka zákonitě nastane situace, kdy vznikne příliš mnoho špatných úvěrů. Ve Spojených státech se úvěrová bublina projevila expanzí tzv. subprime mortgages neboli hypoték poskytovaných rizikovým klientům. Ta vedla k finanční krizi během let 2007-2008. Dnes již uzavřená kapitola: nynější evropská finanční krize však přece jen má spojitost s tou americkou. Více v závěrečném díle dvoudílného seriálu.

Pamatujete si, co jste dělali 11. září 2001? Pokud jste náhodou ekonom nebo pracujete na finančních trzích, možná si vzpomenete na neodbytnou myšlenku doprovázející normální lidský pocit hrůzy: „Proboha, na něco takového nemáme modely!“

Když se během roku 2009 hroutily irské banky a následně i veřejné finance, vypukly v jistých kruzích orgie škodolibosti: vidíte, to jsou ty nízké daně, haha, to je ten váš neoliberální vzor, páni ekonomové – kiš kiš!

Říká se, že když dlužíte bance stovku, máte problém. Když dlužíte bance milion, má problém ona. Dnes můžeme dodat, že když dluží vlády Itálie, Španělska, Portugalska, Řecka a Irska bankám bilion, máme to všichni spočítané. A k něčemu takovému má asi eurozóna nakročeno.

Politici stvořili systém, na který nestačí. Jejich neschopnost může přivodit další vážnou krizi.

V prvním dílu své analýzy psané exkluzivně pro Partners media popsal Pavel Kohout trojjedinost současné evropské krize a její kořeny. Nastínil také, která tradiční i originální řešení nepovedou k jejímu konci. Nyní přichází čas na představení potenciálně účinné léčby. A také čas, abychom se začali rozhlížet, co dobrého může krize přinést. A to konkrétně České republice.

Kam nás dovedli nakopávači růstu a rozpouštěči dluhu? Co se to vlastně děje v těchto dnech v Evropě? Proč se hovoří o dalším kole ekonomické krize? Samý záchranný balíček každých pár měsíců, a nic. Jak z toho ven?

V posledním díle seriálu Cesty z krize se podíváme do Německa, jehož ekonomika zúročila desetiletí střízlivého růstu platů a z hrozivého propadu se díky konkurenceschopnosti svých exportérů uzdravila až překvapivě rychle.

„Euroval je k ničemu. Je to chybná konstrukce, kterou vymysleli politikové, kteří nerozumějí financím, na základě mylných předpokladů o původu evropské finanční krize,“ varuje Pavel Kohout tentokrát v rozhovoru pro slovenský deník Sme.

„Už není kam zvyšovat daně a bankroty také nepřicházejí v úvahu. Zbývá již jen inflační rozpouštění dluhů, jiná možnost skutečně neexistuje,“ říká Pavel Kohout v rozhovoru pro slovenský deník Pravda.