Články na téma: islám

V posledních týdnech bylo těžké nevšimnout si dopadů ruského útoku na Ukrajinu na životní úroveň. Přinejmenším na benzinových pumpách nebo na účtech za elektřinu je pociťují takřka po celém světě, Česko nevyjímaje. Jen málo států ale vinou Putinovy agrese vůči sousednímu státu a následných odvetných sankcí trpí tolik jako Turecko.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan nedávno hlasitě obvinil Izrael z „terorismu“ v Palestině, vyzval mezinárodní společenství aby Izraeli udělilo „lekci“ a Ankara podporuje teroristické hnutí Hamás. Proč to Erdoğan dělá a jak je možné, že se takhle chová Turecko, které je členem NATO a stále formálně aspiruje na členství v Evropské unii?

Radikální levice vás ukřičí, oligarchové zruinují v soudních přích. Svoboda slova je podle novináře Nicka Cohena na Západě ohrožovaná zleva i zprava. Důrazně ale upozorňuje všechny relativisty, že ohrožená svoboda je pořád lepší než žádná svoboda.

Převážně muslimské Jordánsko konzumaci alkoholu toleruje, nedá se ale říct, že by z ní bylo nadšené. Když chtěl Yazan Karadsheh otevřít první jordánský řemeslný pivovar, získat povolení a licence mu trvalo téměř tři roky a nakonec musel pomoct přítel „s kontakty ve vládě“.

Zákaz celotělových plavek je pokrytecký a Evropu paradoxně přibližuje Saúdské Arábii.

Ne každé rozhodnutí západních ministrů a úředníků je správné – ale když se do mentorování pustí čeští politici a komentátoři, nezbývá než si k festivalu trapnosti otevřít popkorn.

„Většina Čechů, a dokonce i ti, kteří připadají v úvahu jako příjemci dávek, nechce, aby stát jen rozdával a utrácel,“ tvrdí ekonom Pavel Kohout. Proč ale sociální stát neustále bují a jakou roli hraje v současné migrační vlně? Nejen o tom jsme si s Pavlem povídali v rozhovoru, jehož první část si dnes můžete přečíst.

Teplí versus tradiční rodiny, uprchlíci versus nemocné děti, ženy v šátku versus ženy emancipované: mohli bychom konečně přestat vytvářet falešná dilemata?

Akce „Kebabem proti debilitě“ posiluje vnímání přistěhovalců jako „kupců zbožím exotickým“. Kdo si troufne přijmout je jako spoluobčany a bližní?

Konspirační teorie o jedenáctém září není jedna. Je to spíš jakési „teoretické pole“ s centrem a periferií. Jádro jsme začali popisovat už minulý týden, dnes budeme pokračovat. Ale dojde i na opravdu bizarní podteorie z okraje.

Na ten den si pamatujeme asi každý. 11. září 2001 narazila dvě dopravní letadla do věží Světového obchodního centra v New Yorku. Trosky ještě nevychladly, ale mnozí už měli svá tušení. Ta se brzy proměnila v jasno – a nejpopulárnější konspirační teorie dneška byla na světě.

Když jsme v seriálu o konspiračních teoriích přišli s tématem „islámského spiknutí“, text vzbudil značný ohlas. Není tedy od věci se ještě jednou vrátit a pokusit se vyrovnat i s některými komentáři.

V zemích, kde platí islámské právo šaría, je poskytování jakkoli úročených půjček posuzováno jako lichva a smrtelný hřích. Přesto si i radikální muslimové našli cestu, jak koupit nemovitost, i když nemají miliony v matraci. Jak funguje islámská hypotéka?

„Islám není náboženství, ale totalitní fašistická ideologie, jejímž cílem je ovládnout svět a ustavit celosvětový chalífát.“ Kde se vzala konspirační teorie, jejíž rozšíření podstatně narostlo po 11. září?

Slušný člověk™ se ochotně zbaví jakýchkoliv tradic a hodnot, pokud z toho něco bude mít. O to víc ho provokují veřejné projevy víry, přesvědčení, svědomí nebo sexuální orientace.

Kdo nastoupí, když selže ve svých funkcích stát? Ve svých textech z podzimu jsem se pokusil se podívat na tuto otázku jak obecně, tak i na příkladu skupin organizovaného zločinu. Co když ale na místo státu nastoupí radikální náboženské organizace, jak jsme to mohli vidět hned v několika blízkovýchodních státech?

V debatách prezidentských kandidátů nebyl jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Ovšem on ji koneckonců nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.

Proč demokracie sama o sobě není zárukou vlády práva? Na to odpovídá znovu vydaná Zakariova provokativní úvaha o budoucnosti svobody, aktuálnější než kdy dřív.

Islámské finančnictví zažívá v posledních letech rozmach a expanduje. Ani západní svět ho už nemůže přehlédnout či přehlížet. Napsáno toho o něm bylo poměrně mnoho – ovšem běžnému člověku, který se o islámském finančnictví chce něco dozvědět, je to málo platné: pokud není odborníkem na islámské právo, bankovnictví a finanční právo a pokud neovládá jazyky, ve kterých většina příslušných publikací vzniká, zorientuje se těžko. V češtině je zatím informací k tématu jen poskrovnu.

Konflikty v arabském světě obsahují dost orientální exotiky na to, aby se běžný čtenář spokojil s tím, že se prostě dějí. Případ Sýrie je exemplárním příkladem toho, že nám většinou stačí popis aktuálního stavu spíš než hlubší analýza příčin. Nebo někdo vysvětlil, jaké jsou možné důsledky pádu tamního režimu, proč se Západ k věci staví, jak se staví, nebo oč vlastně v zemi jde?