Články na téma: Španělsko

Nad světem visí Damoklův meč dluhů. Skutečná hrozba je ještě horší, než uvádějí oficiální statistiky.

Ze všech stran je z médií slyšet o záchranných balíčcích. Řecko, Irsko, Portugalsko, možná i Španělsko jsou země, které je třeba zachraňovat, a to obrovskými částkami z rozpočtů jiných zemí. Komu je pomoc ve skutečnosti určena? Neposlouchejte argumenty připravené na míru masivní kampani! Myšlení přece nic nestojí a stačí selský rozum a kupecké počty, abyste přišli na to, že něco není v pořádku.

Pavel Kohout exkluzivně: Evropští lídři schválili ve čtvrtek další definitivní záchranu Řecka. Během posledních osmnácti měsíců již šestou v pořadí. Bude tento pokus účinnější než pět předchozích?

Evropa se finančně hroutí. Její vedoucí představitelé nevědí, co si počít. Jejich aktivity spíše vyvolávají paniku. Ta se již dotkla Itálie, což je příliš velká ekonomika, než aby bylo možné ji zachránit tradičním způsobem: vsypem velkého objemu peněz. Co tedy přichází v úvahu?

Kellner, Tykač, Roman, Babiš. Čeští miliardáři, které všichni znají. Těch pár jmen však neznamená, že v Česku zeje hluboká propast mezi chudými a bohatými. Naopak patříme mezi nejvíce rovnostářské země světa. Tak kde se berou mýty o doširoka rozevřených sociálních nůžkách?

Je Řecko v bankrotu? Kdo za to může? Jak z toho ven a co z toho plyne pro nás? Podobné otázky si nekladete jen vy. V exkluzivním článku pro Peníze.cz a Finmag si je položil – a rovnou i pro vás zodpověděl – také ekonom Pavel Kohout.

Elektronická pošta mi doručila dokument s názvem Chcete změnit svůj život? Ne, žádná sekta ani zaručený návod na zhubnutí. Jeho obsahem je společenská nespokojenost.

Buď budou Atény na neurčitou dobu napojeny na evropský penězovod, anebo nastane jejich platební neschopnost. Řecko je ztracený případ. Neexistuje šance na záchranu jeho platební schopnosti. Nemá význam provádět reformy. Nemá smysl ani privatizovat, rozhodně ne za současné situace, kdy by nebylo možné prodat za slušnou cenu.

Pavel Kohout exkluzivně pro Finmag: Finanční krize v eurozóně pokračuje. Státníci ani bankéři zjevně nevědí co s ní. Krize přitom nabývá na dynamice. Již nyní dosahuje rozměrů, které nečekali ani největší skeptici. Co horšího, není známo řešení. Vůdčí osobnosti Evropy, kancléřka Merkelová, německý ministr financí Schäuble a prezident Sarkozy se pouze snaží získat čas.

Představte si, že by řidiči s poznávací značkou končící sudou číslicí mohli dle zákona jezdit na dálnici sto šedesát, beztrestně si dát před jízdou dvě piva, a ještě by jim stát posílal příspěvky na servis. „Liší“ by ale měli smolíka: za stošedesátku tři trestné body, za pivo půl roku bez papírů a servis hezky ze svého.

Madam Evropa je rozpolcená osobnost, říká Gonzalo. Finanční a političtí vůdcové Evropy prosazují své představy navzdory vůli jejích občanů. Hájí blaho bank a bankéřů na úkor blaha obyčejných lidí: protože s blahobytem bank spojují svůj vlastní blahobyt. Ve druhém díle své psychiatrické diagnózy se mistr Lira tak trochu přinasral...

Evropská unie je nemocná. Připomíná tělo, v němž bojují o nadvládu dvě různé mysli. Sklátila ji zvláštní forma schizofrenie - eurofrenie.

Česká média „španělskou revoluci“ vytrvale ignorují, což je chyba. Není to obyčejná „jižanská stávka“ proti drahotě nebo špatnému počasí. Tenhle protest míří na problémy, které časem pocítíme i na své zemi a svých peněženkách.

Začnu od konce – vřele doufám, že k žádnému budování federace, transferové unie ani politické unie nedojde. Proč: vývoj v posledním desetiletí jasně ukazuje, že čím těsnější unie, tím horší výsledky přináší.

Na jaře 2010 zbankrotovalo Řecko. Šokovaní evropští státníci dali dohromady masivní finanční pomoc. Rok se s rokem sešel a Řecko zbankrotovalo podruhé. Bylo třeba prodloužit dobu splatnosti úvěru a snížit jeho úroky. Ani to nebylo dost, takže během června se evropští vůdcové mají dohodnout na dalším gigantickém balíku v desítkách miliard eur. Fiasko společné evropské politiky snad již nemůže být větší.

Během minulého týdne vyvolala pozornost zpráva o snížení výhledu kreditního ratingu Spojených států. Agentura Standard & Poor’s nesnížila rating jako takový – ten zůstává na nejstabilnější možné úrovni AAA. Snížila jen výhled, což znamená změnu jediného slůvka. „Stabilní“ bylo nahrazeno slovem „negativní“. Více v exkluzivním článku.

Odstupující portugalský premiér José Sócrates včera přiznal, že jeho země je na pokraji krachu. Lisabon už také požádal Evropskou komisi o půjčku. Přijít to muselo. A další na řadě je s nejvyšší pravděpodobností Španělsko.