Pavel Jégl

Ceny v zemědělské výrobě rychle padají, ruku v ruce s tím by mělo jít i zlevňování na obchodech. Vláda by ale předchozí období divoce se zvyšujících cen potravin neměla hodit za hlavu. Zaměřit by se mohla na to, proč dotace určené primárně pro malé a střední podniky sežerou tlustí kocouři.

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.

Vláda rozhazuje a šetří zároveň, stát řídí stylem brzda-plyn. Taková divoká jízda může skončit smykem a kotrmelci. Zvládne ji ministr financí Zbyněk Stanjura?

Vláda se chystá šetřit na eráru. Byl by to chvályhodný a fiskálně odpovědný počin, pokud by kabinet šetřil důsledněji – nejen v centrálních úřadech, ale i v krajských zastupitelstvech a obecních samosprávách. Pak by třeba nemusel zvedat některé daně.

Vyšší daně pro byznys – kdo tohle na startu Fialovy vlády očekával? Občanskými demokraty vedená koalice navrhuje to, co se v této zemi naposledy snažili prosadit sociální demokraté.

Vláda se v rámci konsolidačního balíčku chystá zvýšit odvody živnostníků. Argumentuje i tím, že podnikatelé nemyslí na zadní kolečka. Možná by si měla vzít příklad z dvanáct let starého návrhu Miroslava Kalouska.

Pokud konsolidační balíček vlády něčím překvapil, byly to škrty v dotacích. Jsou totiž citelné, zařídí víc než dvě třetiny úspor ve státních výdajích. K takovému kroku ale už byl nejvyšší čas.

Datové schránky v prvním čtvrtletí zásadně pročistily živnostenský stav. Byla tahle čistka opravdu nutná? Pro ty, kteří si vystačili s papírem a tlačítkovým mobilem, může jít o zbytečný opruz.

Státní finance jsou na tom mizerně. Tak mizerně, že jinak než „tupými škrty“ se jejich rozval sotva odvrátí. Vláda by s nimi neměla otálet. Čím déle bude trvat, než se k nim odhodlá, tím budou „tupější“.

Češi chtějí úspornější stát, ukazuje sonda Kantaru. Vláda ho chce taky. Ujišťuje o tom ve svém programu. Tak proč ho, k čertu, ještě nemáme? Protože zbývá rozhodnout, kdo si utáhne opasek.

Vstupujeme snad do éry čtyřdenního pracovního týdne? Leccos by tomu mohlo nasvědčovat. Rozhodně by ale neměl být nařizovaný vládami.

Vláda slíbila snížení stavů státních zaměstnanců. Už teď se ale dá tušit, že o „štíhlosti“ státní správy bychom si neměli dělat iluze. Dokdy dokážeme živit rostoucího státního Otesánka?

Český poštovní moloch se zásadně změní. Alespoň to zvěstovala vláda. Kolikrát jsme ale tohle už slyšeli? Dá se to ještě brát vážně? Jasné je to, že transformace je naprosto nezbytná.

Balíček, jehož cílem je snížit strukturální manko státních financí, bude první ochutnávkou škrtů a daňových změn, které se budou servírovat v dalších letech. Zatím není jasné, co bude na jejich konci.

Kabinet Petra Fialy se na jedné straně chystá škrtit výdaje, na straně druhé zatěžuje rozpočet budoucími výdaji. Sliby „nenecháme nikoho padnout“ a „vykurýrujeme státní finance“ jsou však neslučitelné.

Poslanci se ve středu sejdou na další mimořádné schůzi kvůli návrhu hnutí ANO na zvýšení rodičovského příspěvku. Bitvu o důchody tak ve Sněmovně vystřídá bitva jiná. Padne snad další z návrhů Národní ekonomické rady vlády na stabilizaci veřejných financí?

Před 15 lety vyrukoval kabinet Mirka Topolánka na „simulanty“ a zpřísnil nemocenské. Může se to opakovat i za vlády Petra Fialy. Bylo by znovuzavedení karenční doby dobrým krokem?

Schyluje se k jedné z největších politických bitev tohoto volebního období. Strhne se o valorizaci důchodů.

Dunaj-Odra-Labe. Mantra definující megalomanský projekt vodního díla spojujícího zmíněné tři toky odchází do minulosti společně s jeho propagátorem Milošem Zemanem. Obojí téhle zemi jedině prospěje.

Chystaná penzijní reforma nebude spravedlivá. A možná nebude ani „skutečnou reformou“. Vládní kvinteto totiž dál počítá s tím, že investování na důchod zůstane dobrovolné.

Už za dva roky si leckdo z vládního tábora může postesknout, zda by nebylo lépe mít Andreje Babiše na Hradě, než se s ním střetnout ve sněmovních volbách.