Pavel Jégl

Chystaná penzijní reforma nebude spravedlivá. A možná nebude ani „skutečnou reformou“. Vládní kvinteto totiž dál počítá s tím, že investování na důchod zůstane dobrovolné.

Už za dva roky si leckdo z vládního tábora může postesknout, zda by nebylo lépe mít Andreje Babiše na Hradě, než se s ním střetnout ve sněmovních volbách.

V dani z přidané hodnoty zůstal po minulých vládách chlívek. Zbyněk Stanjura hlásá, že ho chce uklidit. Může to však skončit ještě větším nepořádkem.

Z Čapího hnízda si můžeme odnést poučení, že dotace mohou sloužit k přerozdělování bohatství od chudých k bohatým. A to bez ohledu na výrok soudce.

Na počátku roku si přejeme, abychom se měli líp. Jenže je v tom háček: čím líp se letos budeme mít, tím hůř nám může být v příštích letech. Dost bude záležet na vládních krocích.

Také v příštím roce budeme topit a svítit. Válka na Ukrajině však neskončí a drahé energie ani vysoká inflace neodezní. A dostaneme historicky první prezidentku, předpovídá hlavní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

Vláda zvyšuje platy zaměstnancům státu. Některým dokonce tak, že jim vyrovná ztráty způsobené inflací. U policistů navíc počítá s navýšením stavů. Odborníci přitom radí opak.

Ministr financí Zbyněk Stanjura začíná nalévat čistého vína. Kapku po kapce dává najevo, že v budoucnu od státu získáte míň, a přitom zaplatíte víc.

Vláda vypravila funus EET. Tenhle projekt není třeba oplakávat, obejdeme se i bez něj. K pláči je však česká politika, která se potácí ode zdi ke zdi.

Pravicová politika – taková, kterou si nalinkovala občanskými demokraty vedená pětikoalice – bere za své. Některé z věcí, které vláda chystá, jdou proti cílům, které si původně naplánovala. Windfall tax je jen začátkem utahování daňových šroubů.

Šéf státní kasy Zbyněk Stanjura se chystá kurýrovat veřejné finance. I kdyby však jeho terapii vláda schválila, finance po ní zdravé nebudou.

Naplňuje se proroctví Andreje Babiše, který před dvěma lety zvěstoval, že bude možné snížit věk, v němž se odchází do důchodu, protože bude „ještě líp“. Jenže jen z poloviny. Češi míří do důchodu dřív, a přitom je hůř.

Pomáhá lidem, proto Babiš. Tenhle slogan, s kterým majitel a sponzor hnutí ANO vyráží do prezidentských voleb, může být přitažlivý. Zejména pro ty, kteří si neuvědomují, že jim jako premiér pomáhal z jejich peněz. Proto Andreje Babiše nemůžeme předem odepisovat.

Tuhle pohádku známe všichni: jí, žere, roste a roste. Místo Otesánka je to ovšem státní správa, která i přes neustálé sliby kyne dál. Nejinak je tomu u kabinetu Petra Fialy, který státním rozpočtem na příští rok dokonce zpochybňuje své předsevzetí o šetření a úsporném státu.

Drazí čtyřicátníci a padesátníci, zapomeňte na věk odchodu do důchodu zastropovaný na 65 letech. Rozlučte se s perspektivou, že strávíte v penzi čtvrtinu života jako současní důchodci. „Vynález“ Andreje Babiše nefunguje, většina z vás proto bude makat déle.

Daň ze zisků, které „přivál vítr“ (windfall tax), je patrně nejlepším ze špatných řešení krize spojené se závratnými cenami energií a pádivou inflací. Může však být nebezpečná. A to tím, že si na ni stát zvykne.

Koalice pokračuje v rozpočtové politice Babišovy vlády. Rozpočet na příští rok i rozpočtový výhled na další léta naznačují, že s ní může vládnout až do příštích sněmovních voleb.

Druhé kolo voleb do Senátu Andreji Babišovi definitivně ukáže, zda má smysl usilovat o prezidentství. Soupeřům ale nemůže předhazovat odpovědnost za vládní přehmaty.

Propast mezi příjmy a výdaji rozpočtů se ještě prohloubí. Postarají se o to dotace, kompenzace a cenové stropy. Obrat směrem k udržitelnosti financí přitom není na obzoru.

Vláda konečně naznačila, jak chce zvládnout energetickou krizi. Podoba a výsledek jejího záchranného projektu je ovšem zatím nejistý.

O rozpočtové politice státu rozhoduje vláda a parlament. Z nedávné historie bychom si však mohli pamatovat, že to může být jinak a že hlavní slovo v ní mohou mít věřitelé. Řecko je varovným vykřičníkem.