„Jsme střední proud, žádná alternativa.“ Jak to chodí na soukromé škole

„Počkej, ještě čepici si vezmi,“ volá máma na synka, který s taškou na zádech uhání ke škole. „Tak mi ji hoď!“ Barevný kulich proletí vzduchem a dětská postavička mizí v prosklených dveřích prvorepublikové vily. Je pár minut po osmé a v budově Královské základní školy v pražské Troji se začínají scházet žáci.

Obvykle jich tu bývá víc než stovka, ale dnes je ve škole klidněji. Část čtvrtých a pátých tříd odjela na lyžařský kurz, jak se dozvídám od ředitelky Kamily Beránkové, která mě vítá ve vstupní hale vyzdobené dřevěnými obrysy kontinentů a papírovými sněhovými vločkami. Její zástupce, rodilý Londýňan Steve Clements, kterého život a láska zavály už před lety do Prahy, přede mě staví hrníček s kávou.

Královské školy

Zdroj: Královské školy

Základy pro koncept Královských škol s bilingvní výukou byly položeny v roce 2011. Tehdy otevřel jejich zakladatel a investor Vratislav Nejedlý Královskou mateřskou školu. Do 1. září 2023 pak postupně přidal dalších pět škol v Praze – jeho portfolio dnes zahrnuje dvě školy pro děti předškolního věku, dvě školy základní a dvě školy střední. S kapacitou 1200 míst jde o největší soukromé vzdělávací zařízení v Praze.

Spolupráce anglických mluvčích a českých učitelů jsou jedním z hlavních taháků, které sem do Královské základní školy přivádějí žáky. „Naším cílem je vychovávat bilingvní děti, které dokážou rovnocenně přemýšlet v obou jazycích,“ vysvětluje Beránková. K tomu slouží tandemová výuka, kdy se při většině předmětů v jedné třídě setkávají anglicky a česky hovořící učitel.

„Samozřejmě češtinu neučíme v tandemu, stejně tak část matematiky nebo integrovaného předmětu Svět v souvislostech, který zahrnuje geologii, geografii, zoologii, botaniku, historii, výtvarné umění, přednášíme jen v češtině. Naproti tomu třeba věda nebo hudba se v česko-anglické verzi klidně učit dají.“

My chceme, nás to baví!

Méně nápadné – ale podobně nezvyklé – jsou i další výukové metody, které škola využívá. Třeba práce s názornými pomůckami. Ta je vidět hned při první hodině, kde se na matematice s tématem zlomků a desetinných čísel schází zbylí žáci čtvrtých a pátých tříd na koberci na chodbě ve třetím patře.

Učitelka Alena Knotková už si tam rozložila jablko, nůž, zalaminovanou fotku pizzy i jejích částí a k tomu listy papíru. Deset dětí okolo společně během půlhodinky prochází dělením, zápisem zlomku, desetinnými čísly. Pak se všichni přesouvají do třídy a učitelka vyndavá z police krabici, ve které jsou pytlíky s úlohami různého druhu a k nim rovnou i výsledky.

Aniž by jim bylo potřeba něco říkat, rozděluje se parta dětí tak, jak chtějí pracovat. Někdo si sedá sám, další tvoří dvojice nebo trojice. Kartičku pro kontrolu výsledků obracejí lícem dolů. Dva kluci vedle mě se baví anglicky, jedou příklad za příkladem. „Yeah, it’s all correct!“ radují se po kontrole a běží pro další pytlík s úkoly.

„Nemusíte, kluci, už máte skoro přestávku,“ uklidňuje je učitelka, ale oba poskakují a volají: „Ne, my chceme, nás to baví!“ Ačkoliv se už z reproduktoru nad dveřmi ozval zvuk fanfáry, která ohlašuje konec hodiny, jsou stále zabraní do příkladů a učitelka jim je musí sebrat málem násilím.

„Je skvělé, že kolegyně, které mohou být třeba na mateřské, nebo asistenti pedagoga pro nás hledají zajímavé úlohy na internetu. Vytisknou je, zalaminují a nastříhají, takže žáci tady mají pořád nová zadání i s kontrolami. Můžou si vybrat zadání i obtížnost, jaká jim vyhovuje, a sami si to rovnou zkontrolují, takže vědí, jak na tom jsou,“ dodává Alena Knotková.

Nikdy se neboucháme

Samostatnou práci mají na programu i druháci, kteří mají druhou hodinu bilingvní matematiku. Do třídy tak přichází společně Karolína Lichterová a Aditi Paul. Aditi pochází ze severozápadní Indie. Její angličtina je však bez jakéhokoliv lokálního přízvuku, na což přísně dbá ředitel anglických studií Steve.

Aditi druhákům na úvod hodiny vysvětluje, že dnes budou počítat slovní úlohy na dělení a násobení dvěma a čtyřmi. „Jsou to gradované úlohy, jejich obtížnost se stupňuje,“ říká Karolína, dětmi zvaná Kája. „Každý si tedy může vybrat, jak daleko chce jít, a pokud by ani ty nejtěžší nebyly dost obtížné, můžou si je vygradovat sami a použít čísla, která si vymyslí.“

Napřed je potřeba si česky i anglicky ujasnit pravidla: nemůže se do jiných pater, snažíme se být potichu, nesedíme na holé podlaze a neopisujeme. „A neboucháme se,“ doplňuje kudrnatý Max. „To ale nikdy, viď?“ doplňuje Kája a ze třídy zní ozvěnou souhlasné přitakávání.

Děti si tedy můžou rozebrat papírky se zadáním a pustit se do práce. Některé ale váhají. „Možná je fajn začít něčím lehčím,“ navádí je Karolína a jedna z holčiček protestuje: „Neumím dobře anglicky, nezvládnu to.“

„Neříkej si to hned dopředu. Vezmi si ten nejjednodušší úkol, začni ho řešit a až pak uvidíš,“ uklidňuje ji učitelka. Hodina ubíhá rychle a obě učitelky mají plné ruce práce. Někdo víc bojuje s angličtinou, někdo s počty. Parta kluků je hotová hned a zkoušejí si do úloh dosazovat čísla v řádech milionů.

Respekt není jen slovo

Z chodby se najednou ozvou vzrušené hlasy. Jeden druhák řekl druhému něco, co se mu nelíbilo, ten se rázně ohradil a Karolína musí zasáhnout: „Co uděláme, když jsme druhému řekli něco nepříjemného?“ „Promiň,“ zašeptá kluk s výraznýma očima. „Mně se neomlouvej,“ vrtí učitelka hlavou a kluk slovíčko opakuje směrem ke kamarádovi.

Škola velmi dbá i na rozvoj „měkkých“ dovedností u dětí. Pravidelně se mu věnuje formou pátečního shromáždění a následně i ve třídách. „Mluvíme s nimi o vděčnosti, skromnosti, pokoře a dalších hodnotách,“ vysvětluje ředitelka Beránková a učitelka Karolína přesvědčeně dodává: „Je to na nich hodně vidět. Respekt pro ně není jenom slovo, opravdu si umějí dávat prostor.“

To, že se místní žáci dokážou respektovat, je zřejmé z hodiny angličtiny ve čtvrté třídě se Stevem Clementsem. Půlku lekce věnuje gramatice, půlku diskuzi. Píše na tabuli větu, která v překladu znamená „sociální média v důsledku ničí náš sociální život“, a děti se stavějí do rohů třídy podle toho, jestli s tvrzením souhlasí, velmi souhlasí, nebo naopak.

A zatímco jedna z dívek vášnivě obhajuje přátelství vzniklá na internetu, kluci zase tvrdí, že jakmile dostali jejich kamarádi mobil, přestali je vídat venku. Ani na chvíli ale diskuze nesklouzne k posměchu nebo osobním útokům.

Bez známek a skoro bez drilu

Atmosféře ve škole pomáhá, že je tu maximálně šestnáct dětí ve třídě. Díky tomu letos zkusili přijmout mezi prvňáky i děti s vývojovou dysfázií. Ve třídě může být kromě českého a anglického učitele i asistent pedagoga, na jednoho dospělého pak připadá šest dětí.

Děti dostávají slovní hodnocení namísto známek a samy sobě vystavují „vysvědčení“ každý měsíc formou sebehodnoticího formuláře. V něm se učí reflektovat také své chování a přístup.

„Jsme takový rozumný střední proud,“ odpovídá Kamila Beránková na otázku, jak by popsala školu, kterou vede. „Vyžadujeme od dětí učení a práci, ale chceme, aby je to bavilo. Odmítáme učení bez souvislostí a pochopení.“

Často diskutované domácí úkoly tady děti dostávají, ale jsou vždy zadávány na celý týden dopředu jako dobrovolné. Jedinou povinností – a to spíš pro rodiče – je s prvňáčky každý den deset minut číst. „Paradoxně nejtěžší je uspokojit právě rodiče. Někteří by chtěli známky a fůru úkolů, jiní zase co nejméně výkonu,“ vysvětluje ředitelka.

Většina rodičů se pravidelně účastní všech akcí, které škola pořádá, některé tu ale za celou docházku dítěte nezahlédnou, protože žáka přiváží i odváží chůva. Někteří si skoro každý den najdou důvod ke stížnostem a řeší každou maličkost. Koneckonců, s družinou a obědy se tady školné šplhá k 25 tisícům měsíčně, takže rodiče mají častěji než na státní škole pocit, že by věci mohli více ovlivňovat.

„Na druhou stranu nás ale těší, že k nám děti pořád přicházejí, často je to na doporučení, a co víc, v poslední době už neodcházejí ani na víceletá gymnázia. Uvědomují si, že se u nás naučí dost, a přitom jsou v pohodě.“

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag