Články na téma: Média

Diskriminace menšin i většin, státní dluhy, energetika, volební systém, léčba deviantů. Tyhle problémy dlouho neměly jednoduchá řešení. Pak přišel Tomio Okamura.

Kdo nemá doma cihličku zlata, jako by vůbec nebyl. Aspoň takový dojem vytváří většina českých médií – a pomáhají tak vytvářet horečku, na které vydělají jen překupníci.

V debatě o tragické události v Norsku se často přehlíží několik základních paradoxů. Zaprvé, pokud považujeme Breivika za blázna a šílence, na čemž se shodnou skoro všichni, pak přece nemá ale naprosto vůbec žádnou cenu poslouchat jeho argumenty, pohnutky, důvody a pocity.

Přestože se kanadský filozof nedožil 21. století, byl jeho prvním obyvatelem. Čtyřicet let staré McLuhanovy knihy působí v éře sociálních webů, dotykových obrazovek a práce z domova pořád svěže.

Korupce je prvořadým tématem české politiky už od parlamentní kampaně Miloše Zemana v roce 1998. Troufl bych si tvrdit, že o volebních vítězích a poražených rozhoduje ještě častěji než téma sociálního státu. Nejlépe to dokládají volby poslední, kde hlad veřejnosti po boji s korupcí vynesl relativně obskurní straně plných čtyřiadvacet poslaneckých mandátů. Naproti tomu sociální demokracie, která téma korupce silně podcenila, musí snášet roli sice hlasité, leč jinak bezbranné opozice.

Je hezké, že v ČNB existuje odbor ochrany spotřebitele. Jen je škoda, že je v podstatě neviditelný a nikdo neví, k čemu vlastně je. Prostoru pro aktivitu má přitom víc než dost.

„Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit – pánové, ještě je potřeba došetřit tohleto, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova!– že si po nějaké době prostě řeknou, než abychom tady ze sebe dělali voly, to se na můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech,“ říká Karel Randák ve třetím díle rozhovoru.

„Kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, vydalo by to na knihu. A najednou všichni kroutí hlavami a diví se, jak je to možné,“ říká bývalý šéf tajných služeb Karel Randák v druhém díle exkluzivního rozhovoru.

Věci veřejné dostávají za další pokoutně pořízené průsaky „pravd“ oprávněně na frak. Ať jejich defilé na české politické scéně bude stát jakoukoliv cenu, neměli bychom se spokojit s alibistickou analýzou bártovského fenoménu. Ta má z pohledu médií i většiny komentujících politiků až příliš jednoduchou strukturu: podnikatel, který chtěl zakázky a moc, založil stranu, vymyslel si boj proti korupci, ve volbách uspěl hlavně marketingem a pak to celé prasklo.

Na současné politické krizi je vůbec nejpozoruhodnější ochota, s jakou politici, veřejnost a veřejnoprávní média jednají podle not zveřejňovatelů důvěrných informací. Všichni říkají, že českou politiku zaplavily odposlechy a fízlování a jak je jim to odporné. Na druhé straně ale titíž lidé bez mrknutí oka jednají na jejich základě.