Skandální eurotunel. Dáme miliardy, zisk nikde
Pavel Kohout, Ekonomika, 03.05.2012
Poslanecká sněmovna včera o týden odsunula rozhodnutí, zda Česká republika přistoupí ke smlouvě o Evropském stabilizačním mechanismu. Zastupitelé mají ještě šest dní na to, aby si uvědomili, že pro stabilitu republiky je kriticky důležité tuto smlouvu odmítnout.
Země může prodělat na členství miliardové sumy v eurech. Získat nemůže nic.
Veřejná debata o Evropském stabilizačním mechanismu (ESM) byla ututlána. Proč: obsah smlouvy je natolik skandální, že se téměř vzpírá uvěření. Pro začátek: „Členové Evropského stabilizačního mechanismu se tímto neodvolatelně a bezpodmínečně zavazují zaplatit jakýkoliv kapitálový požadavek, který vůči nim bude učiněn, a to do sedmi dnů od obdržení požadavku.“
Velikost možných požadavků? Závazek České republiky vyplývající z Evropského stabilizačního mechanismu bude zahrnovat zhruba 40 miliard korun splaceného kapitálu a povinnost dodat dalších cca 310 miliard korun v případě potřeby. Rada guvernérů ESM může tento kapitál ještě navyšovat. Není stanovena horní mez našich závazků.
Víc než zákon
Představte si, že podepíšete bianko směnku, do které kdokoli může vepsat libovolnou částku. A teď si představte, že jich podepíšete do zásoby celý štos a věnujete je někomu cizímu. Dobrý pocit?
Co se stane, když nezaplatíme? „ESM má plnou právní kompetenci zahájit právní řízení. ESM, jeho majetek, financování a aktiva požívají imunity vůči všem formám soudního procesu. Majetek, financování a aktiva ESM požívají imunity vůči prohlídce, záběru, konfiskaci, vyvlastnění nebo jiné formě exekuce, odebrání nebo zabavení exekutivním, soudním, správním nebo legislativním aktem.“
V Evropě vzniká organizace, která je nad zákonem a která má vůči členským zemím podobné pravomoci, jaké má soukromý exekutor vůči svým obětem.
Optimista by mohl říci: Dobrá, je to přísné, ale spravedlivé uspořádání – pomůžeme jiným, ale když se sami octneme v krizi, oni pomůžou nám, ne?
Ne. Oni nepomůžou. Příkladem je Slovinsko. Tato země se po přijetí eura dostala do bankovní krize. Mechanismus podobný jako v Irsku: příliš mnoho levných eurových úvěrů nafouklo bublinu, která splaskla. A co nyní píše slovinský tisk?
„Slovinsko přispěje [do ESM] 342 miliony eur, z čehož 137 milionů bude splatných v roce 2012. Celkový příspěvek včetně záruk a schválených opcí na navýšení kapitálu dosáhne téměř tří miliard eur.“ To vše v situaci, kdy slovinský daňový poplatník musel v březnu 2011 zachraňovat Novou lublaňskou banku částkou 250 milionů eur. Pomohla Evropská unie? Jistěže ne. Pomáhá jen starým členům. Během roku 2012 budou Slovinci muset zachraňovat tuto banku částkou 250 až 400 milionů eur, opět bez pomoci zvenčí. A to není ještě konec.
Lepší Kožený než Schwarzenberg
Slovinsko je Evropské unii dobré jen jako komparz, který vždy kývne na pokyn režie. Agentury mezitím snižují slovinský rating jako na běžícím pásu. Kdysi nejvyspělejší země východního bloku je dnes hodnocena hůře než Rumunsko, Maroko, Kazachstán, Indonésie nebo Peru (kumulativní pravděpodobnost úvěrového selhání během pěti let podle agentury CMA).
Schválení smlouvy o ESM prosazuje Karel Schwarzenberg. Ministr zahraničí, kterému jde primárně o to, aby jej potentáti z Unie poplácávali po ramenou. Ministr, který v přímém televizním přenosu vyjádřil svoji loajalitu evropskému superstátu, nemůže hájit zájmy České republiky. Pokud Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválí tunel jménem Evropský stabilizační mechanismus, budeme ještě nostalgicky vzpomínat na Viktora Koženého. Ten se spokojil s málem. A aspoň neměl imunitu.
Psáno pro LN
