Česko jako finanční velmoc? Proč tohle spojení nemusí být sci-fi

Patrně se nedopustíme příliš dramatického přehánění, když řekneme, že česká ekonomika stojí na rozcestí.

Automobilový průmysl, donedávna spolehlivý motor našeho hospodářství, se dramaticky mění. Nejde přitom jen o elektrifikaci: i kdyby se ukázalo, že spalovací motory mají před sebou ještě dlouhou a prosperující budoucnost, je tu Čína.

Vývoj během posledních tří let bohužel ukazuje, že evropský automobilový průmysl může utrpět něco podobného jako už dřív evropská výroba spotřební elektroniky. Značky jako Philips, Grundig, Schneider, Blaupunkt, Thomson sice ještě částečně existují, ale v Evropě se nevyrábí už skoro nic. Pak tu jsou luxusní značky jako Bang&Olufsen, ovšem na nich se ekonomika celé země nedá postavit.

Jiné podobné příklady by mohly zahrnovat evropskou výrobu počítačů: kdy jste naposledy viděli počítač značky Olivetti, ICL anebo Siemens? Na mysli vyvstane rovněž osud švýcarského hodinářského průmyslu během 70. let po digitální revoluci, A tak bychom mohli pokračovat. Zavedení ochranářských opatření může vývoj zpomalit, nikoli však zastavit. Čelíme tedy nepříjemné otázce: co budeme vlastně dělat?

Bohužel se dostáváme do situace, kdy žádné globální značky nevlastníme a na levnou velkovýrobu už nejsme dostatečně levní ani velcí.

Přes výrobu to nepůjde

Stejnou otázku jsme řešili začátkem 90. let. Tehdy byla odpověď poměrně jasná: prodáme mladoboleslavskou Škodovku a otevřeme se zahraničním investicím, jak to jen půjde. Stalo se. A i když nešlo všechno hned (česká cesta a Poldi Kladno!) a občas se vyskytly dílčí nezdary, celkem to fungovalo.

Současná situace je méně jasná. Doba bohužel nepřeje právě tomu, v čem je česká ekonomika silná: strojírenství a výrobní odvětví obecně. Nejde jen o Čínu. Jsou tu další nově industrializované země. Například Vietnam, země s bezmála sto miliony pracovitých a motivovaných obyvatel.

Shutterstock

Stroj versus lidské zvíře. Proč se nemusíme bát umělé inteligence

Umělá inteligence kromě nadšení budí i skepsi, dokonce strach. Aniž by dokázala způsobit jakýkoli problém, vzniká proti ní odpor. Nejznámější je takzvaná Muskova petice, kromě ní tu ale máme i italský zákaz systému ChatGPT s odvoláním na možnost porušování soukromí a vystavování nezletilých nevhodnému obsahu. Do jaké míry jsou tyto obavy oprávněné? Pavel Kohout hledá odpovědi.

A nezapomeňme na příslovečného slona v obýváku, jímž je Indie. Tato miliardová země byla doposud přehlížena, neboť její průmysl stagnoval pod tíhou byrokratické zátěže, jejíž původ se datuje do 30. až 50. let minulého století. V průběhu posledních zhruba deseti let však indická vláda – bez velkého zájmu světa – provedla zásadní reformy srovnatelné s Čínou během 80. let.

Během příštích desetiletí tedy svět nejspíš získá novou velkovýrobní mocnost pro levné zboží, zatímco Čína bude postupovat v žebříčku kvality a sofistikovanosti, podobně jako Japonsko během let šedesátých až osmdesátých.

Současná globální ekonomika je založena z jedné části na velkých značkách a na jejich know-how. Příkladů je tolik, že není třeba je uvádět. Z druhé části na levné výrobě. Bohužel se dostáváme do situace, kdy žádné globální značky (ani s nimi spojené know-how) nevlastníme a na levnou velkovýrobu už nejsme dostatečně levní ani velcí.

Každá bezvýznamná pražská ulice má ambice regulovat maximální povolenou výši nových domů, aby prý nebyl narušen horizont.

Zkusíme to přes stavebnictví?

Jakým směrem se tedy vydat? Nabízí se stavebnictví. Oproti vyspělým zemím máme obrovský dluh v dopravní infrastruktuře: silniční a ještě víc železniční. Bytová výstavba nestojí za řeč, což je zvlášť na pováženou v kontextu s klesající porodností. Nedostatek bytů je jedním z faktorů nízké porodnosti, jak o tom svědčí příklady asijských megalopolí, kde sice žije hodně lidí, ale jejichž osud během takových padesáti let je velmi nejistý: stanou se z Hongkongu, Šanghaje nebo Soulu obrovské starobince?

Tokyo Visionary Room / Shutterstock.com

Nezastavitelný stroj na prosperitu. Proč jsou města nejlepší vynález všech dob

Co je nejdůležitější vynález v historii lidstva? Překvapivě to není ani vakcína na pravé neštovice, ani iPhone, a dokonce ani Nutella. Bezkonkurenčně nejlepším vynálezem všech dob je město, píše Jakub Žofčák.

Aby Česko uniklo podobnému osudu, není třeba sypat ze státního rozpočtu miliardy. Stačí, když politici budou dodržovat zásadu, která by měla být jejich prvním přikázáním: především nepřekážet. Podívejme se, jaké dědictví nám nechala první republika v Praze, v Brně a v ostatních městech – kolik se toho postavilo a v jaké architektonické kvalitě. A to během dvaceti let trvání Republiky československé naši předkové museli přetrpět dvě velké hospodářské krize, a navíc španělskou chřipku.

Bilance posledních třiceti nebo čtyřiceti let v oblasti stavebnictví a architektury je proti tomu vrcholně trapná. A proč? Předpisy, regulace, vyhlášky, zkrátka legislativa. Každá bezvýznamná pražská ulice má ambice regulovat maximální povolenou výši nových domů, aby prý nebyl narušen horizont.

Ale proboha, běžte k šípku se svým horizontem. Lidé chtějí bydlet.

Podívejte se na Londýn, kde siluety Elizabeth Tower, budov Dolní sněmovny a Sněmovny lordů plynule přecházejí do obrysů výškových budov postavených během posledních pár let. Vadí to snad někomu? Ne. Koneckonců, nikdo nechce stavět na Hradčanech. A mimochodem, svatý Vít je vlastně také novostavba, jejíž polovina není stará ani sto let.

S výjimkou základních stavebních norem a několika málo ochranářských zásad (přece jenom bychom nechtěli přestavět historické centrum podle návrhu Le Corbusierovy přestavby centra Paříže) je zapotřebí zrušit veškerý legislativní balast, který už desítky let překáží. Doposud česká ekonomika vydává na stavebnictví asi šest procent HDP ročně. Zvýšit tento podíl alespoň o procentní bod (ještě lépe o dva) by bylo zdravé pro ekonomiku i pro demografii.

Česko jako finanční centrum zní mnohým jako sci-fi, ale proč vlastně? Že nemáme tradici? Ani Malta ji neměla a uspěla.

Anebo finanční služby?

Další možnou oblastí pro rozvoj jsou finanční služby. Proč je Lucembursko nejbohatší zemí Evropské unie? Protože se podpoře těchto služeb věnuje systematicky od začátku 90. let. Anebo Malta: v roce 2008 byla o desetinu bohatší než Česko (měřeno metodikou GNI per capita podle Světové banky, viz graf). V roce 2022 byla Malta už o čtvrtinu před námi. Proč? Protože se dokázala vhodně inspirovat lucemburským příkladem.

Někdo by mohl říct, že nám ujel vlak. Když je tu Lucembursko a Malta, má cenu vstupovat na trh? Ale ano, má. Znalci finančních systému EU vědí, že Lucembursko je příliš drahé a pomalé, jeho kapacity jsou přetížené. Něco podobného koneckonců začíná platit i pro Maltu, která navíc nemá ideální geografickou polohu.

Česká republika navíc už má seriózní legislativu (inspirovanou právě Lucemburskem), takže v tomto směru je většina práce už vykonána. Výhodou je, že nepotřebujeme žádnou výjimku z direktiv EU, jakou má například Nizozemsko pro holdingové společnosti.

Co chybí? Tři věci. Za prvé, maličko snížit daně, aby české fondy typu SICAV (Société d'investissement à Capital Variable = akciová společnost s proměnným základním kapitálem) byly plně konkurenceschopné. Částky, o které stát přijde snížením daní, budou směšně malé ve srovnání s přínosy této změny.

Podívejme se mimochodem na Slovensko, které letos přikročilo k zásadnímu snížení některých daňových sazeb v reakci na dlouhodobé skomírání slovenského trhu kolektivního investování. Původně (vlastně až do konce tohoto roku) byly slovenské fondy daněny jako kterýkoli jiný podnik. Od začátku roku 2024 však vstupují do hry zásadní změny. Finanční trh totiž není trh jako každý jiný. Kapitál je velmi pohyblivý a dokonce i velmi malé změny mohou mít zásadní vliv.

Druhá věc je přístup českých úřadů, což zahrnuje především možnost komunikace v angličtině. Ideální by byla navíc němčina a francouzština (žijeme v Evropě), ale zajisté nelze požadovat zázraky.

Třetí položkou by měl být aktivní státní marketing. Prozatím nás svět zná jako zemi levného piva, Hradčan a snad ještě Karlštejna nebo Českého Krumlova. Česko jako finanční centrum zní mnohým jako sci-fi (zejména pamětníkům 90. let), ale proč vlastně? Že nemáme tradici? Ani Malta ji neměla a uspěla. Celkem vzato nenajdete dobrý důvod proti.

Ještě něco? Ano. Informační technologie (stará písnička) a umělá inteligence. Nemám v úmyslu se pouštět do těchto témat hlouběji, protože jsou příliš samozřejmá. Jenom bych podotkl, že ohledně AI máme v zemi pár špičkových odborníků a nepochybně značné množství talentovaných mladých mozků.

Česko jako technologická velmoc, ano, zní to nezvykle. Ale ještě historicky nedávno jsme se ve školách učili, že Jižní Korea je chudá, převážně zemědělská země a že Izrael vyváží především citrusové plody a broušené diamanty.

Změna je možná – a to dokonce i změna k lepšímu.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Kam dál? Ekonom Pavel Kohout na Finmagu:

• Vláda na nic, liknavé soudy a vysoká korupce. „Blbá nálada“ v Česku nekončí
• Obří pokuty a tuna nových povinností. Směrnice NIS2 nemá ve světě obdoby
• Nejsou rozmazlení a vydrží i nocovku. Proč neignorovat starší zaměstnance
• Inflace dvě procenta jako nedostižný cíl? Už dávno jsme níž
• Zrušme konečně zbytečné úřady. Je tu nová šance, jak upgradovat Česko

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag