Pavel Kohout

Když se 17. listopadu 1989 začal hroutit reálný socialismus (tak komunistický režim oficiálně označoval sám sebe), bylo zřejmé, že zemi čekají zásadní ekonomické změny. Pojďme si dnes, den před 34. výročím Sametu, zavzpomínat, jak se v tehdejším Československu vlastně podnikalo.

Zákazníci snů. Tak by se daly pojmenovat generace dnešních padesátníků a šedesátníků, které mají dostatek prostředků a nebojí se je utratit. Právě ony dost možná skrývají klíč k prosperitě firem. Tak proč je tak moc ignorujeme?

Některé obory nemají proti nastupující umělé inteligenci šanci. Pokud v nich podnikáte či se jimi „jen“ živíte, měli byste se mít na pozoru. Nebo se raději naučit, jak AI pro svůj obor umně využít. A když to náhodou nevyjde, stále tu jsou profese, na které ani ta sebelepší umělá inteligence ještě dlouho mít nebude.

Technici versus humanisté. Tento odvěký souboj mezi dvěma směry smýšlení společnosti a hlavních vzdělávacích směrů dokáže docela dobře vysvětlit nebývalý úspěch a rozkvět Číny. A vlastně i důvod, proč západní státy, Česko nevyjímaje, nemají zrovna růžové vyhlídky.

Česko už se nemůže tak jako dřív opřít o automobilový průmysl, strojírenství či výrobní odvětví obecně. Tak na co by se měla česká ekonomika v příštích letech zaměřit? Jednou z cest je rozvoj finančních služeb. Může se tedy z Česka někdy stát finanční centrum, jak se to povedlo třeba Maltě?

Česko je podle Indexu prosperity a finančního zdraví na 12. místě v Evropské unii. Příliš nedůvěřujeme vládě a soudům a korupci vnímáme jako vysokou. Proč tomu tak je a jak by to šlo zlepšit? Odemykáme pro vás komentář ekonoma Pavla Kohouta z tištěného Finmagu.

Směrnice NIS2 je nejnovější politikou EU, jejímž deklarovaným cílem je zlepšit společnou kybernetickou bezpečnost členských států. Vstoupila v platnost v lednu 2023 a očekává se, že všechny příslušné organizace budou muset nové požadavky splňovat od 18. října 2024. Co vlastně směrnice NIS2 znamená a jaké budou její potenciální důsledky?

Mládí versus stáří na pracovišti. Věčná debata o přínosech jedné a negativech druhé generace, kterou nedávno rozvířila i Hospodářská komora. A taky nová příležitost připomenout, jaké benefity starší generace do pracovního kolektivu přinášejí. Takže, proč že se to nevyplatí starší zaměstnance ignorovat?

Zeptáme-li se běžného občana, jaká je míra české inflace, pravděpodobně nám sdělí nějakou dvojcifernou hodnotu. Ti informovanější odpoví, že meziroční výše inflace představuje 9,7 procenta podle červnových údajů. Ti nejinformovanější pak odpoví aktuální červencovou hodnotou 8,8 procenta, kterou statistici zveřejnili právě dnes. Přesto se ale budou stále mýlit.

Česká republika chce využít prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost EU, aby se připravila na budoucnost a byla odolnější vůči krizím. Tak to alespoň píše vláda v aktualizovaném Národním plánu obnovy (NPO). Jistě se shodneme na tom, že země nějaký ten upgrade skutečně potřebuje. Jak by měl ale vypadat?

Základem právního státu má být presumpce neviny. Nejen podnikatelé se ale dnes a denně přesvědčují o tom, že jich se to v některých případech netýká. Stačí se jen někomu znelíbit. A čím může presumpce viny ohrozit samotnou stabilitu našeho světa?

V poslední době se množí příběhy o finančních úřednících čerpajících informace ze sociálních sítí. Pochlubíte se novým luxusním vozem na Instagramu – a máte na krku daňovou revizi. Čeká nás snad „Velký bratr“, který už léta řádí v Británii, i v Česku?

Česko je hned po Rusku premiantem v počtu miliardářů napojených na politicky exponované obory. Ukazuje to index sestavený britským týdeníkem The Economist. Zjednodušeným pohledem by se dalo říct, že zde díky „kamarádíčkování“ s politiky bohatne po Rusku nejvíc lidí. Tak jednoduché to s tou protekcí ale není. Proč jsme v tomto indexu tak vysoko a co s tím?

Je to zvláštní paradox. O české ekonomice během posledních čtyř let nelze tvrdit, že by byla zrovna tygrem. A přece se můžeme pochlubit rekordně nízkou nezaměstnaností. Jak to…?

Je to jev, který znají snad všichni motoristé. Když světové ceny ropy vyrostou, ceny benzínu a nafty u čerpacích stanic okamžitě letí vzhůru. Když pak ceny ropy na světových burzách zase padají, čísla na čerpadlových „totemech“ klesají jaksi líně, neochotně. Je tomu ale vážně tak?

V české politice se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný se ohledně penzí inspirovat v zahraničí a něco odvážného podnikat. Všichni politici odkazují řešení tohoto problému svým nástupcům. A tak nám nezbývá, než se spolehnout sami na sebe. Investujte, ideálně do zahraničních akcií.

Umělá inteligence kromě nadšení budí i skepsi, dokonce strach. Aniž by dokázala způsobit jakýkoli problém, vzniká proti ní odpor. Nejznámější je takzvaná Muskova petice, kromě ní tu ale máme i italský zákaz systému ChatGPT s odvoláním na možnost porušování soukromí a vystavování nezletilých nevhodnému obsahu. Do jaké míry jsou tyto obavy oprávněné?

Přelije se současná bankovní krize do velké hospodářské krize? Trh tomu příliš nevěří. Uplynulé období každopádně vejde do učebnic ekonomie jako éra chaosu, amatérismu a ignorantství.

Banku, která se zaměřovala hlavně na startupy, dostal na kolena nezvykle vysoký podíl dluhopisů v aktivech v kombinaci s naprostou absencí takzvaných zajišťovacích swapů. Komentář ekonoma Pavla Kohouta.

Pokusím se zahrát si na ďáblova advokáta v oblasti daní. Popustím uzdu fantazii a zapojím se na chvíli do perverzní hry s názvem „jaké daně lze ještě zvýšit nebo zavést“. Ohledy na možné důsledky (ať už politické, či jiné), ať jdou stranou. Budu se dívat na ekonomiku očima někoho, jehož cílem je dostat z ní co nejvíc peněz.

Bez jediného dne je to dneska rok, po který trvá tragická Putinova invaze na Ukrajinu. Během tohoto roku jsme mohli pozorovat nejrůznější ekonomické důsledky války, a to včetně bezprecedentních sankcí, které měly různé dopady. Lze vůbec najít na tomto poli jednoznačného vítěze?