Pavel Kohout - články a profil autora

Když jsme se v roce 1990 nadšeně pustili do budování kapitalismu, měli jsme všelijaké iluze. Domnívali jsme se (alespoň někteří z nás), že končí doba všemocného státu. Věřili jsme, že jeho aparát bude redukován na minimum potřebné pro zachování základních funkcí: udržení bezpečnosti, spravedlnosti a infrastruktury. Dneska už víme, že to tak není. Proč? A existuje šance, že se to změní?

Proč si Čech radši koupí předraženou garsonku, zatímco Američan nalije peníze do podnikání, zkrachuje – a nalije peníze do dalšího podnikání? Kulturní rozdíly v přístupu k riziku ovlivňují podnikání, investice i životní volby. Historie, tradice i geografické vlivy hrají překvapivě velkou roli.

Německý průmysl padá. Počet vyrobených automobilů klesl za posledních sedm let o 35 procent. Mluví se o dotacích, podpůrných balíčcích, šrotovném – a také o deindustrizalizaci a o různých temných scénářích. Černý scénář pro Německo by přitom byl ještě černější pro českou ekonomiku. Je to snad začátek naší cesty do bezvýznamnosti?

Majitelé či manažeři zavedených značek občas pocítí palčivou touhu po zásadní změně. Někdy z nutnosti, jindy jen z nutkání zanechat po sobě nějakou stopu. A tak došla řada i na slavnou automobilovou značku Jaguar. Proč? A vyplatí se jí nekompromisní sázka na modernismus?

Relativní úpadek Evropské unie oproti USA a zbytku světa trvá už čtvrtstoletí od vzniku měnové unie. Evropa navíc, zdá se, neslyší ani na hlasitá varování z poslední doby. Nedávná analýza agentury Bloomberg proto nebývale ostře projekt společné Evropy kritizuje. A ukazuje, že kdyby unijní ekonomika držela krok s USA, byla by zhruba o tři biliony eur (76 bilionů Kč) větší. Existuje ale vůbec ještě recept na nápravu?

Tématem posledních týdnů je digitalizace stavebního řízení, respektive spory kolem tohoto projektu. Nechme teď ale stranou diskusi mezi Piráty a premiérem a zabývejme se podstatnou otázkou, zda stavební řízení musí být tak složité, jak v současnosti je. A zda se vůbec někdy dočkáme skutečně efektivního systému povolování staveb.

Německo máme zafixované jako superúspěšnou ekonomiku. V posledních letech má sice problémy s růstem, ale pořád patří ke světové špičce. Co ale z Německa udělalo tak úspěšnou zemi a proč právě Německo mezi ostatními hospodářsky vyniklo? Proč ne třeba Španělsko, Rumunsko nebo Turecko? A co je nejdůležitější: může dnes někdo jeho úspěch zopakovat?

Dubajské úřady nedávno vzbudily rozruch zprávou, že po dobu sedmi týdnů převedou své zaměstnance na čtyřdenní pracovní týden. Podle expertů je to jeden z největších projektů tohoto druhu s možným velkým dopadem. Změní Emiráty svět zaměstnanosti? Anebo dokonce životní styl?

Tradičním problémem české ekonomiky je nedostatek pracovních sil. Povzdech „nejsou lidi“, důvěrně známý pamětníkům socialistické ekonomiky, zhusta zaznívá i dnes. Poptávka je po zaměstnancích všech kvalifikačních skupin. Je proto namístě otázka: Proč se nesoustředíme na automatizaci?

Proč se Česku pořád nedaří dohnat Západ? Může za to série chyb, nedopečené daňové a jiné experimenty. Stále ale máme šanci. Začněme tím, že nebudeme podnikatelům házet klacky pod nohy.

Svaz průmyslu a dopravy nedávno představil vizi hospodářské politiky ČR na příštích šest let. Pro úspěšnou transformaci navrhuje celkem sedm strategických pilířů. Některé jsou schůdné, jiné ale naprosto nereálné. Pojďme se dnes společně na tento návrh podívat, alespoň na některé jeho body.

Každý pamětník listopadu 1989 vzpomíná na euforii, která tehdy ovládala naprostou většinu společnosti. Po desítkách let bylo náhle legální podnikat! Splněný sen. Něco, co jsme doposud znali jen z filmů, se stalo realitou. Dnes, po desítkách let, je ovšem všemu jinak. Proč to...?

Jakou budoucnost má český automobilový průmysl? Hrozí, že jeho význam časem poklesne nebo dokonce že úplně zmizí? Podívejme se dnes na scénář, který je asi pro nekoho příliš divoký, jenže dřív nebo později určitě přijde: krach českého autoprůmyslu. A na to, jak se na něj připravit.

Jak by mělo fungovat školství? Do jaké míry by mělo být vzdělávání propojeno s praxí a potřebami firem? A na jaké předměty klást hlavní důraz? Věčné otázky, na něž je obtížné najít odpověď. Konsensus snad najdeme jen v jedné věci: že dnešní školství nefunguje dobře. Ale co v tomto případě znamená „dobře“?

Daně jsou krádež – s tímto názorem se na sociálních sítích setkáváme dnes a denně. Toto tvrzení je ovšem mylné. Daně nejsou krádež, ale něco mnohem horšího. Jde to snad ale vymyslet lépe? Pojďme se na to podívat.

Ekonomický vývoj v Německu nepůsobí dobrým dojmem. Počet firemních bankrotů vzrostl v roce 2023 o 22,1 procenta. Přispěl k tomu hospodářský útlum, vysoká inflace a růst úrokových sazeb. A letos se bankrotů čeká ještě víc; čtvrtina firem se potýká s růstem objemu špatných úvěrů. Mají se snad Češi začít bát?

Hnutí ANO by se při penzijní reformě chtělo inspirovat ve Švédsku. Na co se tedy můžeme těšit, pokud se mu podaří po příštích volbách realizovat své inspirace? Pochopí konečně vláda, že investice do firem je investicí do budoucnosti?

Snižme odvody z nízkých mezd a kompenzujeme to jiným zdaněním. Tak zní jeden z celkem 37 návrhů prorůstových opatření Národní ekonomické rady vlády (NERV). Na první pohled to zní líbivě, kdo se ale na návrh podívá blíž, zjistí až neuvěřitelné souvislosti.

Čísla nejsou příznivá. Česko ekonomicky zaostává za EU a ta zase zaostává za USA. Proč tomu tak ale je? Proč chce Fialova vláda zestátnit ČEZ? A nešlape si náhodou Evropa sama po štěstí?

Měli by ti nejbohatší platit vyšší daně? Část miliardářů si o to sama řekla. Pozor ale na vedlejší efekty. Jsou-li zavedeny nové daně nebo zvýšeny stávající daně pro bohaté, je jen otázkou času, kdy se tento trend přelije i do středních a často i nižších příjmových skupin. A argumentů proti je víc.

Jaká je budoucnost Česka v době elektromobilní? Zamysleme se nad stavem a budoucností tuzemského automobilového průmyslu jakožto pilíře naší ekonomiky. Nejprve však začneme na jiném kontinentu. Povíme si něco málo o historii jednoho amerického města: někdejší automobilové velmoci jménem Detroit.