Pavel Kohout

Jak by mělo fungovat školství? Do jaké míry by mělo být vzdělávání propojeno s praxí a potřebami firem? A na jaké předměty klást hlavní důraz? Věčné otázky, na něž je obtížné najít odpověď. Konsensus snad najdeme jen v jedné věci: že dnešní školství nefunguje dobře. Ale co v tomto případě znamená „dobře“?

Daně jsou krádež – s tímto názorem se na sociálních sítích setkáváme dnes a denně. Toto tvrzení je ovšem mylné. Daně nejsou krádež, ale něco mnohem horšího. Jde to snad ale vymyslet lépe? Pojďme se na to podívat.

Ekonomický vývoj v Německu nepůsobí dobrým dojmem. Počet firemních bankrotů vzrostl v roce 2023 o 22,1 procenta. Přispěl k tomu hospodářský útlum, vysoká inflace a růst úrokových sazeb. A letos se bankrotů čeká ještě víc; čtvrtina firem se potýká s růstem objemu špatných úvěrů. Mají se snad Češi začít bát?

Hnutí ANO by se při penzijní reformě chtělo inspirovat ve Švédsku. Na co se tedy můžeme těšit, pokud se mu podaří po příštích volbách realizovat své inspirace? Pochopí konečně vláda, že investice do firem je investicí do budoucnosti?

Snižme odvody z nízkých mezd a kompenzujeme to jiným zdaněním. Tak zní jeden z celkem 37 návrhů prorůstových opatření Národní ekonomické rady vlády (NERV). Na první pohled to zní líbivě, kdo se ale na návrh podívá blíž, zjistí až neuvěřitelné souvislosti.

Čísla nejsou příznivá. Česko ekonomicky zaostává za EU a ta zase zaostává za USA. Proč tomu tak ale je? Proč chce Fialova vláda zestátnit ČEZ? A nešlape si náhodou Evropa sama po štěstí?

Měli by ti nejbohatší platit vyšší daně? Část miliardářů si o to sama řekla. Pozor ale na vedlejší efekty. Jsou-li zavedeny nové daně nebo zvýšeny stávající daně pro bohaté, je jen otázkou času, kdy se tento trend přelije i do středních a často i nižších příjmových skupin. A argumentů proti je víc.

Jaká je budoucnost Česka v době elektromobilní? Zamysleme se nad stavem a budoucností tuzemského automobilového průmyslu jakožto pilíře naší ekonomiky. Nejprve však začneme na jiném kontinentu. Povíme si něco málo o historii jednoho amerického města: někdejší automobilové velmoci jménem Detroit.

Bilancovat uplynulý rok není snadné, protože doteď vlastně ani nevíme, jak na tom ve skutečnosti jsme. Můžeme snad jen říct, že boj s inflací máme za sebou. A řadu regulatorních a daňových změn naopak před sebou. A vláda? Ta už by měla otočit list a místo daní začít řešit škrty ve výdajích.

DIP. Tři písmena, která mění mnohé. Dlouhodobý investiční produkt může pomoci k pohádkovému důchodu všem. Bez osobního přičinění to ovšem ani tak nepůjde.

Když se 17. listopadu 1989 začal hroutit reálný socialismus (tak komunistický režim oficiálně označoval sám sebe), bylo zřejmé, že zemi čekají zásadní ekonomické změny. Pojďme si dnes, den před 34. výročím Sametu, zavzpomínat, jak se v tehdejším Československu vlastně podnikalo.

Zákazníci snů. Tak by se daly pojmenovat generace dnešních padesátníků a šedesátníků, které mají dostatek prostředků a nebojí se je utratit. Právě ony dost možná skrývají klíč k prosperitě firem. Tak proč je tak moc ignorujeme?

Některé obory nemají proti nastupující umělé inteligenci šanci. Pokud v nich podnikáte či se jimi „jen“ živíte, měli byste se mít na pozoru. Nebo se raději naučit, jak AI pro svůj obor umně využít. A když to náhodou nevyjde, stále tu jsou profese, na které ani ta sebelepší umělá inteligence ještě dlouho mít nebude.

Technici versus humanisté. Tento odvěký souboj mezi dvěma směry smýšlení společnosti a hlavních vzdělávacích směrů dokáže docela dobře vysvětlit nebývalý úspěch a rozkvět Číny. A vlastně i důvod, proč západní státy, Česko nevyjímaje, nemají zrovna růžové vyhlídky.

Česko už se nemůže tak jako dřív opřít o automobilový průmysl, strojírenství či výrobní odvětví obecně. Tak na co by se měla česká ekonomika v příštích letech zaměřit? Jednou z cest je rozvoj finančních služeb. Může se tedy z Česka někdy stát finanční centrum, jak se to povedlo třeba Maltě?

Česko je podle Indexu prosperity a finančního zdraví na 12. místě v Evropské unii. Příliš nedůvěřujeme vládě a soudům a korupci vnímáme jako vysokou. Proč tomu tak je a jak by to šlo zlepšit? Odemykáme pro vás komentář ekonoma Pavla Kohouta z tištěného Finmagu.

Směrnice NIS2 je nejnovější politikou EU, jejímž deklarovaným cílem je zlepšit společnou kybernetickou bezpečnost členských států. Vstoupila v platnost v lednu 2023 a očekává se, že všechny příslušné organizace budou muset nové požadavky splňovat od 18. října 2024. Co vlastně směrnice NIS2 znamená a jaké budou její potenciální důsledky?

Mládí versus stáří na pracovišti. Věčná debata o přínosech jedné a negativech druhé generace, kterou nedávno rozvířila i Hospodářská komora. A taky nová příležitost připomenout, jaké benefity starší generace do pracovního kolektivu přinášejí. Takže, proč že se to nevyplatí starší zaměstnance ignorovat?

Zeptáme-li se běžného občana, jaká je míra české inflace, pravděpodobně nám sdělí nějakou dvojcifernou hodnotu. Ti informovanější odpoví, že meziroční výše inflace představuje 9,7 procenta podle červnových údajů. Ti nejinformovanější pak odpoví aktuální červencovou hodnotou 8,8 procenta, kterou statistici zveřejnili právě dnes. Přesto se ale budou stále mýlit.

Česká republika chce využít prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost EU, aby se připravila na budoucnost a byla odolnější vůči krizím. Tak to alespoň píše vláda v aktualizovaném Národním plánu obnovy (NPO). Jistě se shodneme na tom, že země nějaký ten upgrade skutečně potřebuje. Jak by měl ale vypadat?

Základem právního státu má být presumpce neviny. Nejen podnikatelé se ale dnes a denně přesvědčují o tom, že jich se to v některých případech netýká. Stačí se jen někomu znelíbit. A čím může presumpce viny ohrozit samotnou stabilitu našeho světa?