Pavel Jégl - články a profil autora

Dříve či později nás vyšší daně neminou. Musí s nimi počítat spotřebitelé i podnikatelé, byť mnozí politici před volbami ujišťují, že jim berně nezvednou, a přitom chrlí sliby za desítky i stovky miliard. Dostaneme se někdy z pasti rozpočtového populismu?

Vláda jedním vrzem – jedinou úpravou zákona – dopálila živnostníky i majitele firem. A to pouhé tři měsíce před volbami. Chtějí snad koaliční strany mermomocí do opozice? Fraška kolem koncesionářských poplatků by tomu nasvědčovala.

Stát vám rok co rok vezme deset tisíc a vrátí pět. Tak může leckdo na vlastní kůži pocítit chystané emisní povolenky druhého typu. Zvýší poptávku po dotacích i sociálních dávkách.

Stát kyne a potřebuje větší příjmy. Výzkum, ve kterém se ekonomové zabývali zdaněním OSVČ, naznačuje, u koho je mohou příští vlády najít a kdo si v příjmech může pohoršit.

Stát rozšiřuje své podnikatelské aktivity. U vlády vedené premiérem z pravicové ODS to vyvolává údiv. Jak dopadne jeho vstup na developerský trh, proti kterému brojí Hospodářská komora?

Do Evropy se blíží další zdražování, regulace, přerozdělování i dotace a s tím spojená byrokracie. Zatíží spotřebitele i podnikatele a nevyhne se ani Česku. Bude to důsledek emisních povolenek druhého typu. Významně zdraží i benzin.

Přidáme všem zaměstnancům státu i veřejného sektoru, vzkazuje vláda. Dá se jí to věřit, i když na vyšší platy nemá peníze a bude si na ně muset půjčit. Podnikatelům nezbude než zírat, jak padají peníze do černé díry nereformované veřejné správy.

Novou Hedvábnou stezku z Číny do Evropy pohání internet. Levné zboží z čínských internetových tržišť začíná na starém kontinentu drtit celá průmyslová odvětví a nevyhýbá se ani Česku. Nejvyšší čas s tím něco udělat. Jenže rychlost mezi charakteristické vlastnosti Evropské unie nepatří.

Evropská komise příští týden odhalí strategii, která má smělý cíl – udělat z Evropy vysněné místo pro podnikání. Bude to jen další plácnutí do vody, nebo se starý kontinent – a s ním i Česko – konečně pohne dopředu?

Hnutí Andreje Babiše se snaží na svou stranu získat podnikatele. Chce vrátit nižší sazbu firemní daně, která platila až donedávna. Dá se tomu ale věřit?

Proclíme vás, až zezelenáte, vzkazuje Evropská unie světu a chystá se zdanit dovážené zboží podle jeho uhlíkové stopy. Uhlíkové clo má od příštího roku chránit domácí výrobce a posunout Green Deal za unijní hranice. V Evropě (a Česko nebude výjimkou) však nový tarif kdeco zdraží.

Zpackaná digitalizace stavebního řízení napáchala škody v podnikatelském prostředí a zklamala i mnohé, kdo usilují o nové bydlení. Její dokončovaný audit si vláda za rámeček nedá. V čase blížících se voleb poslouží opozici jako „obžalovací spis“ na koalici.

Česko je státem, který vrší dluhy. Přesto si dovolí takový přepych, jakým je hromadění úspor obcí a krajů na bankovních účtech. A to v rozsahu, který v Evropě nemá obdoby.

Krušné období Trumpových cel přečkáme. Snazší by to ale bylo, kdyby česká vláda nenakládala firmám další regulatorní zátěž a místo toho deregulovala. Ukazuje se však, že na to se spoléhat nedá.

Vláda Petra Fialy ukončila elektronickou evidenci tržeb, vlajkovou loď hnutí Andreje Babiše známou pod zkratkou EET. Jinou elektronickou evidenci pod názvem eTurista se však chystá spustit. Proč ne? Politika bývá plná paradoxů.

Marian Jurečka se chystá překlopit do českého právního řádu nová evropská pravidla pro transparentní odměňování ve firmách. Je ale správně žádat stejný plat jako v Praze i v regionech? A je nutné firmám nakládat další tunu administrativy?

Česko by se mohlo stát přívětivější zemí pro byznys. Pokud ovšem dotáhne do konce další digitální projekt, kterým je revoluční zjednodušení administrativních povinností pro firmy, a neutopí v něm miliardy korun.

Evropa, včetně Česka, zvyšuje výdaje na obranu. Pro zbrojařské firmy to je požehnání, pro státní finance hrozba. Mimo jiné proto, že Green Deal a „Khaki Deal“ nejdou dohromady.

Evropská komise má nové plány, jak zachránit planetu i průmysl. Jejich výsledek je nejistý. Jisté je jen to, že je zaplatíme.

Mír na Ukrajině se po třech letech bojů přiblížil. Pro ekonomiky evropských států, včetně Česka, by mohl být vzpruhou – mimo jiné proto, že dostanou příležitost podílet se na poválečné rekonstrukci země. Z vděčnosti za pomoc se však kontrakty na Ukrajině přidělovat nebudou. Po válce nastoupí tvrdý byznys.

Evropská unie se obává Trumpových tarifů. Přitom vyhlásila „tarify“ sama na sebe. Její státy – a to včetně Česka – často překážky obchodu na vnitřním trhu kladou samy.