Pavel Jégl

Lákalo by vás spouštět velký byznys v zemi, která má nedokončenou dálniční sít a je závislá na drahém a rizikovém dovozu elektřiny ze zahraničí? Právě tak může vypadat Česko ke konci tohoto desetiletí – zastaralé a pokulhávající za sousedy, včetně Poláků.

Co Čech, to podnikatel. K takovému poznatku by našinec snadno mohl dospět z dat České správy sociálního zabezpečení. Ta naznačují, že švarcsystému se v Česku daří. A to tak, že čím dál víc.

Se začátkem příštího roku se domácnostem i firmám vrátí na účty poplatek za obnovitelné zdroje, který stát v plné výši platil od loňského října. Na firmy přitom stát přenese ještě vyšší část nákladů na podporu elektřiny vyráběné zejména ze solárů, než byla ta, kterou platily v minulosti. Udrží si tak svou konkurenceschopnost?

Mongolové a Filipínci pomohou. Českou ekonomiku ale dlouhodobě nespasí. Pomoci ji může robotizace. A firmy, které automatizaci svých provozů zanedbají, přestanou být konkurenceschopné a skončí.

Stát zastrčí ještě hlouběji nos do soukromého byznysu. Vláda, která se hlásí ke svobodě podnikání, bude zavádět regulace prosazující rovné odměňování a genderovou spravedlnost ve firmách.

Už brzy budeme znát výsledek analýzy případné investice do těžby lithia pod Cínovcem. Jeho naleziště může být pro Česko požehnáním. Ale jen tehdy, pokud „bílé zlato“ jednou dokážeme výhodně těžit a pokud příjmy z těžby neprojíme.

Marian Jurečka páchá další dobro. Není však jisté, zda změny, které chystá v systému minimálních mezd, také dobře skončí.

Vláda kouzlí s čísly. Škrtá dotace, ale dotovaný se nemusí bát, že o ně přijde. Tak jako v případě úspor v energetických dotacích. Zaplatíme je my všichni.

Vláda předkládá antibyrokratické balíčky. Česko ale potřebuje pořádný balík, který by přebujelé administrativě komplikující byznys uštědřil rozhodující úder.

Práce na dálku se stane součástí zákoníku práce. Zákon však počítá s tím, že bude záležet na zaměstnavateli, zda s ní vysloví souhlas. Je to vzácný případ, kdy se stát nechystá zaměstnavatelům do jejich byznysu kibicovat.

Mnozí podnikatelé svůj byznys založili na pravidelném přísunu dotací a svou konkurenční výhodu, kterou tím získali, mají za samozřejmost. Zanedlouho, až na ně dopadnou předpokládané vládní škrty, se proto mohou ocitnout v nesnázích.

Nebohatneme a vyhlídka bohatší země se před námi ani nerýsuje. Další sbližování s úrovní vyspělejších států není při současné struktuře ekonomiky možné. Nejvyšší čas ji změnit.

Odolá vláda tlaku zaměstnavatelů a odborů a zruší daňová zvýhodnění firemních benefitů? Zaměřit by se měla na ještě větší množství výjimek.

Stát bere důchodcům a přidává církvím. Tenhle výkřik, který můžete zaznamenat na sociálních sítích nebo z opozičních lavic, je tuze vylhaný. Rušení inflační doložky není na místě. Stejně jako volání po tom, že by církve neměly podnikat.

Program Oprav dům po babičce naznačuje, s jakou „nesnesitelnou lehkostí“ se dají utrácet dotační miliardy. Vypadnou z něj příliš drahé energetické úspory.

Signalizují snad novou dobu v této zemi fronty před bankomaty a šustící bankovky v peněženkách? Ne, žádný návrat ke cash only se nekoná. Bezhotovostní platby dřív nebo později vyhrají, není kvůli tomu potřeba zavádět nějakou povinnost.

Česko začne konsolidovat veřejné finance. Pocítí to i mnozí z těch, kteří chodí do hospody na točené pivo. Má ale cenu zachraňovat výčepy pomocí daňových výhod pro pěnivý mok?

Nejsou lidi. V Česku scházejí desítky tisíc pracovníků. Také proto se naše ekonomika po covidu a energetické krizi tak těžce rozjíždí. Pomohli by pracovníci ze zahraničí. Vláda ale s podporou klíčového programu váhá.

Nová úprava insolvenčního zákona, kterou předkládá vláda, může vyrábět dlužníky spoléhající na benevolenci státu a jeho zákonů. S odpustky se přitom patří šetřit.

Ceny v zemědělské výrobě rychle padají, ruku v ruce s tím by mělo jít i zlevňování na obchodech. Vláda by ale předchozí období divoce se zvyšujících cen potravin neměla hodit za hlavu. Zaměřit by se mohla na to, proč dotace určené primárně pro malé a střední podniky sežerou tlustí kocouři.

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.