Pavel Jégl

Zemědělství je nejdražší a nejsešněrovanější politikou Evropské unie. Propojený systém dotací, kvót a regulací nás stojí hromadu peněz. Jak se z něho vymanit? Návod nabízí Nový Zéland.

Donald Trump je favoritem listopadových voleb amerického prezidenta. A to je varovný vykřičník pro Evropu i pro Česko. Včetně tuzemských firem.

Ve jménu ušlechtilých cílů, jakými jsou uhlíková neutralita a sociální pokrok, se Evropská komise rozhodla nadělit firmám další příděl administrativy a povinných hlášení.

Vláda se chystá zavést genderové kvóty. Dorazily z Bruselu a neprospějí firmám, bankám, ekonomice ani samotným ženám, kvůli kterým budou implementovány.

Váží si stát živnostníků? Jeho vrchnostenský přístup k těm dříve narozeným, kteří s digitálními technologiemi nevyrostli, tomu nenasvědčuje.

Češi se mění, ztratili zápal po práci, zpohodlněli. To je zásadní – a také alarmující – zjištění z průzkumu, který o Česku a jeho obyvatelích vypovídá víc než kdejaké sondy volebních preferencí.

Vláda rozehrála druhý poločas. Dočkáme se od ní ještě nějakých reforem, anebo s blížícími se volbami uvidíme pouhou údržbu? Na první variantu bohužel zřejmě můžeme zapomenout.

Firmy musí nést čím dál těžší ranec administrativy spojené s vedením nejrůznějších statistik a pravidelným reportováním. Nejvyšší čas tento trend zvrátit, pro inspiraci nemusíme daleko.

Vláda není žádná „nejvyšší moudrost“, která by byla schopná určovat správnou cenu lidské práce. Proto by měla regulaci zaručených mezd jednou provždy pustit k vodě.

Hospodářské oživení přijde pomalu a váhavě, umělá inteligence předvede další rychlý vzestup, do Bílého domu se vrátí rozzlobený Donald Trump a člověk se znovu přiblíží Měsíci. Z křišťálové koule to vyčetl hlavní komentátor Finmag.cz Pavel Jégl.

Česko se přestalo hýbat. Není to snad tím, že v této zemi máme plnou zaměstnanost a dotacemi držíme nad vodou zombie firmy?

Vláda Petra Fialy si konsolidačním balíčkem koupila čas. Jednou však vyprší, varuje Národní rozpočtová rada. Bude pak kabinet schopný podniknout další potřebné kroky?

Lákalo by vás spouštět velký byznys v zemi, která má nedokončenou dálniční sít a je závislá na drahém a rizikovém dovozu elektřiny ze zahraničí? Právě tak může vypadat Česko ke konci tohoto desetiletí – zastaralé a pokulhávající za sousedy, včetně Poláků.

Co Čech, to podnikatel. K takovému poznatku by našinec snadno mohl dospět z dat České správy sociálního zabezpečení. Ta naznačují, že švarcsystému se v Česku daří. A to tak, že čím dál víc.

Se začátkem příštího roku se domácnostem i firmám vrátí na účty poplatek za obnovitelné zdroje, který stát v plné výši platil od loňského října. Na firmy přitom stát přenese ještě vyšší část nákladů na podporu elektřiny vyráběné zejména ze solárů, než byla ta, kterou platily v minulosti. Udrží si tak svou konkurenceschopnost?

Mongolové a Filipínci pomohou. Českou ekonomiku ale dlouhodobě nespasí. Pomoci ji může robotizace. A firmy, které automatizaci svých provozů zanedbají, přestanou být konkurenceschopné a skončí.

Stát zastrčí ještě hlouběji nos do soukromého byznysu. Vláda, která se hlásí ke svobodě podnikání, bude zavádět regulace prosazující rovné odměňování a genderovou spravedlnost ve firmách.

Už brzy budeme znát výsledek analýzy případné investice do těžby lithia pod Cínovcem. Jeho naleziště může být pro Česko požehnáním. Ale jen tehdy, pokud „bílé zlato“ jednou dokážeme výhodně těžit a pokud příjmy z těžby neprojíme.

Marian Jurečka páchá další dobro. Není však jisté, zda změny, které chystá v systému minimálních mezd, také dobře skončí.

Vláda kouzlí s čísly. Škrtá dotace, ale dotovaný se nemusí bát, že o ně přijde. Tak jako v případě úspor v energetických dotacích. Zaplatíme je my všichni.

Vláda předkládá antibyrokratické balíčky. Česko ale potřebuje pořádný balík, který by přebujelé administrativě komplikující byznys uštědřil rozhodující úder.