Martin Mašát

Půjčky jsou jedny z nejgeniálnějších vymožeností historie. Bez nich by současný stav světa neexistoval. Bez úvěrů by nebyly inovace, nebylo by možné realizovat dobré projekty či rozmnožit majetek.

Ukrajinská krize jistojistě osekala optimismus, který na akciových trzích vládl v posledním roce. Nicméně si musíme přiznat, že z pohledu globálních finančních trhů bude mít tato situace jen omezený vliv.

Andrej Babiš má problém s korunovými dluhopisy své firmy. Nechme na jiných, jestli je to problém skutečný, právní, nebo jen virtuální, politický. Z nadhledu je to totiž problém nakonec malicherný. Podstatnější průšvih, který má sílu reálně (a negativně) ovlivnit životy lidí v zemi, vidím ve státních dluhopisech. S jejich splácením bude mít brzy problém republika.

Po letech pokusů odhadnout a ovlivnit inflaci pomocí kurzu koruny Česká národní banka konečně zastavila stroj na výrobu peněz ze vzduchu. Poučila se z chyb, minimalizuje škody, zpytuje svědomí? Spíš to vypadá, že je jí každodenní finanční realita ještě vzdálenější. Několik příkladů bezradnosti centrální banky následuje.

Jednou z nejpodstatnějších věcí, které dostávají ke správě centrální banky, je měnová politika. Pro naši Českou národní banku je ale právě měnová politika posledních pár roků Achillova pata.

Čas adventu má být obdobím klidu a rozjímání. Investorům ale prosinec zacvičil s tlakem. Jedněm přinesl radost, druhým přičinil vrásky. Krásné Vánoce určitě měli ti, kteří věřili akciím a americkému dolaru. Dolar posílil vůči koruně skoro o dvě procenta a evropské akcie doháněly své celoroční ztráty osmiprocentním růstem.

Zdá se, že na trzích začíná platit nové pravidlo. Vývoj v listopadu ho potvrzuje: Vyplatí se nevěřit analytikům.

Hlavní téma většiny analytiků jsou teď americké prezidentské volby. Nový prezident bude nejenom vládnut Spojeným státům. Z povahy věci bude také do značné míry ale udávat tón světovému obchodu skrze svou politiku daní a cel, bude určovat sféry zájmu a nezájmu USA a svou hospodářskou politikou ovlivňovat zisky firem a vývoj finančních trhů.

Krátké shrnutí minulého měsíce na trzích: Evropská centrální banka chce opravdu skončit s intervencemi. Ta naše, Česká, už se po jejich konci asi také porozhlíží…

Nejlepší zprávy jsou žádné zprávy. Letošní srpen byl pro vyznavače tohoto hesla příznivý. O moc víc než nic se nedělo.

Šok vyvolaný britským referendem o vystoupení z Evropské unie, je za námi. Prudký propad akcií z konce června se částečně vstřebal už několik dnů po referendu. Analytici a investoři se na brexit konečně podívali s odstupem a zjistili, že to není zas tak horké. Ztráty sice budou, ale spíš na straně Británie, ale ani tam, natož jinde se zatím nic strašného neděje.

Květem byl měsíc nabitý událostmi. V Česku byli do funkce jmenováni dva noví členové bankovní rady centrální banky. Taky jsme se dozvěděli, že pokud jde o jeden významný ekonomický indikátor, jsme nejlepší v celé Evropské unii. A nejedná se o spotřebu piva na hlavu.

Na ty nejmocnější čaroděje americká centrální banka ještě nemá. Nechat vás zkamenět neumí. Ale přesto – stačí jí pár slov a kurz dolaru se otočí. Kdo z vás to má?

Lidé ve vedení centrálních bank začínají nebezpečně připomínat hejtmana Ságnera z Haškova Švejka, když vypravoval, jak se těší na frontu. „Že buď padne s celým maršbatalionem, nebo bude jmenován obrstlajtnantem, ale maršbaťák, že musí zařvat.“ I v březnu stříleli penězi pánubohu do oken...

Možná byste takový výkřik čekali od burzovního spekulanta, který sázel na pád akcií. Jenže on by úplně nejlíp slušel německé kancléřce. Zatímco eurozóna se potýká se stagnací, jejímu Německu je líp a líp.

Česká národní banka permanentně míří na dvouprocentní inflaci. A permanentně je o jeden a půl procentního bodu mimo. V předpovídání prostě centrální banka není moc dobrá. Přesto svým modelům, které k těmto „úspěchům“ vedou, věří natolik, že na jejich základě dál a ještě usilovněji pro nás pro všechny vytváří lepší budoucnost.

Smutný listopad, tragický prosinec... A leden na finančních trzích? Horor! Není přece normální, aby prakticky všechny druhy finančních aktiv, na jaké si vzpomenete, mířily s cenami dolů.

V prosinci se žádné drama na finančních trzích nečekalo. A skutečně všechno šlo na první pohled podle očekávání. Na první pohled... ve skutečnosti prosinec investorům přidělal pořádné vrásky.

V srpnu se ceny akcií propadly asi o patnáct procent. Nikdo moc nevěděl, jestli se trhy vydají ještě níž, nebo naopak zas otočí nahoru. Nejistotu ukončily centrální banky – vydaly ústy šéfů svá prohlášení, že bude krásně.

Akciové trhy se v září chovaly přímo vzorně, učebnicově. V srpnu se propadly, a jestli někdo čekal rychlý návrat na předchozí hodnoty, mýlil se. Přesně podle pouček hledají nový rovnovážný stav, vychylují se denně plus minus o tři procenta.

Že sedmiprocentní růst čínské ekonomiky je nejspíš jen Potěmkinova vesnice, se říkalo nejen mezi zasvěcenými analytiky. Že je situace vážnější než vážná, jsme se přesvědčili, když Čína prakticky naráz vytáhla několik kulantně řečeno nekonvenčních opatření na podporu své ekonomiky. Lavina se utrhla…